Přitažlivost k životu - koncept psychoanalýzy , také označovaný termínem "Eros"; komplex pudů, včetně sexuálních pudů a pudu sebezáchovy ( pud sebezáchovy ), snažící se spojit části organického do jakési jednoty.
Pojem Sigmunda Freuda o životním pohonu prošel řadou různých interpretací. V takzvané první dualistické teorii pudů (před rokem 1920) Freud stavěl do protikladu sexuální pudy s touhou po sebezáchově (pudy ega). Ve druhé dualistické teorii pudů (po roce 1920) Freud spojil systém sexuality a pudy sebezáchovy pod jeden primární životní pud a postavil je do protikladu k pudu smrti .
I.I. Mečnikov v rámci jím vyvinuté teorie ortobiózy použil termín „životní pud“ jako synonymum pro pojem pud sebezáchovy . Životní pud viděl jako dynamickou kategorii a věřil, že jeho intenzita v průběhu let pomalu a postupně roste. Mechnikov považoval za jeden z projevů životního instinktu strach ze smrti, který se u člověka pravidelně objevuje. Vědec se přitom domníval, že za podmínky harmonického, zdravého průběhu života životní pud přirozeně zaniká a v období pokročilého stáří (po 70-80 letech) jej nahrazuje smrt. instinkt , vyznačující se „spokojeností s již zastaralým životem a potřebou nebytí“.
Tyto myšlenky systematicky prezentoval I. Mečnikov v monografii „Etudy o přirozenosti člověka“. Tato práce byla publikována v roce 1903, což naznačuje, že prioritou zavedení pojmů "životní instinkt" a "pud smrti" do vědy náleží ruskému vědci.
... Životní pud, potřeba žít nejsou v různém věku stejné. V mládí málo vyvinutá, tato potřeba silně převažuje v dospělosti a zejména ve stáří. Po dosažení zralého věku však člověk začíná pociťovat spokojenost se životem, jakousi sytost s ním, což vyvolává znechucení při myšlence na věčný život.
— I.I. Mečnikov Etudy o přirozenosti člověka. M., 1961. - str.7Termín „životní instinkt“ použil slavný ruský fyziolog I.P. Pavlov ve své zprávě „Reflex cíle“ (1916). Podle jeho názoru je životní instinkt kombinací různých reflexů , z nichž hlavní a nejsilnější jsou jídlo a výzkum.
Veškerý život je naplněním jednoho cíle, totiž zabezpečením života samotného, neúnavnou prací toho, čemu se říká obecný instinkt života. Tento obecný instinkt neboli životní reflex se skládá z množství jednotlivých reflexů. Většina těchto reflexů jsou pozitivní motorické reflexy, tzn. ve směru podmínek příznivých pro život, reflexy zaměřené na zachycení, asimilaci těchto podmínek pro daný organismus ...
— Pavlov I.P. Dvacet let zkušeností s objektivním studiem vyšší nervové aktivity (chování) zvířat. – M.: Nauka, 1973., s.215I.P. Pavlov připustil, že za určitých situací může životní instinkt slábnout a může být dokonce zcela „udušen obráceným mechanismem“. [jeden]
Při déletrvajícím omezování uspokojování základních pudů, při neustálém snižování práce základních reflexů upadá i životní pud, připoutanost k životu. A víme, jak jsou umírající v nižších, chudších vrstvách obyvatelstva ohledně smrti klidní. Pokud se nepletu, v Číně je dokonce možnost najímání na trest smrti.
— Pavlov I.P. Dvacet let zkušeností s objektivním studiem vyšší nervové aktivity (chování) zvířat. – M.: Nauka, 1973., s.218Podle I.P. Pavlovova funkce sebezáchovy je prováděna všemi obecnými reflexy, které studoval. Mezi nejsložitější nepodmíněné reflexy označil: 1) reflexy zajišťující individuální sebezáchovu jedince (potravní, obranný, agresivní, reflex svobody, výzkum, herní reflex); 2) reflexy, které zajišťují zachování druhu (sexuální a rodičovské). Velkou praktickou hodnotu však v takovém rozdělení I.P. Pavlov neviděl a jako prioritu si stanovil „důkladný popis a úplný seznam všech jednotlivých reflexů“. [2]