Volby do Evropského parlamentu (2004)

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 18. června 2022; ověření vyžaduje 1 úpravu .
← 1999 2009 →
Parlamentní volby v Evropské unii
Volby do Evropského parlamentu
10. - 13. června 2004
Účast 45,6 % ▼ 4,2 p.b.
Vůdce strany Hans Gert Pöttering Martin Schultz Graham Watson
Zásilka EPP PES ELDR
Kapitolský kraj Německo Německo Yu.-Z. Anglie
Přijatá místa 282 ( ▲ 39) 203 ( ▲ 23) 86 ( ▲ 36)
hlasů 52 567 771
(36,6 %)		 43 327 099
(25,3 %)
(12,0 %)
Změna ▲ 0,6 str. ▼ 3,5 str. ▼ 4,0 str.
Minulé volby 233 (37,2 %)180 (28,8 %)50 (8,0 %)
Vůdce strany Daniel Cohn-Bendit Francis Wurtz Nigel Farage
Zásilka Zelená eurolist Aliance pro Evropu národů
Kapitolský kraj Německo Île de France Yu.-V. Anglie
Přijatá místa 41 ( ▼ 7) 37 ( ▼ 5) 36 ( ▲ 20)
hlasů
(5,7 %)
(5,6 %)
(5,1 %)
Změna ▲ 2,0 str.{{}}1,1 p.p. ▲ 2,5 str.
Minulé volby 48 (7,7 %)42 (6,7 %)16 (2,6 %)

Největší skupina Evropského parlamentu volená každým členským státem:     ENP-ED      PES      ALDE      SEN      Dvě přidružené skupiny

Volby do Evropského parlamentu v roce 2004 se konaly mezi 10. a 13. červnem ve 25 členských státech Evropské unie , hlasování v různých zemích probíhalo v různé dny v souladu s místními zákony. Voliči volili národní strany sdružené v evropských parlamentních stranách .

Hlasy se počítaly jako uzavřené, ale výsledky byly vyhlášeny až 13. a 14. června, aby výsledky z jedné země neovlivnily voliče v jiné zemi, kde se volby konaly později; nicméně , Nizozemsko , které hlasovalo ve čtvrtek 10. června, oznámilo téměř úplné předběžné výsledky již večer v den voleb, jakmile byly sečteny, za což byly kritizovány Evropskou komisí .

Ve všech 25 zemích, které uspořádaly volby do Evropského parlamentu, mohlo volit 342 milionů lidí, [1] [2] [3] druhý největší demokratický elektorát na světě po Indii . Jednalo se o největší mezinárodní přímé volby v historii. Deset nových členských států zvolilo europoslance poprvé. Nový (6.) parlament sestával ze 732 poslanců.

Žádné z evropských stran se nepodařilo získat většinu. Výsledky ukázaly obecný pokles popularity tradičních předních stran a nárůst počtu euroskeptických příznivců . Poměr sil v parlamentu přitom zůstal stejný (největší parlamentní stranou zůstala Evropská lidová strana - Evropští demokraté , druhou největší - Strana evropských socialistů ).

Volební systém

Volby do Evropského parlamentu v roce 2004 se konaly ve 25 členských státech během čtyř dnů, od 10. do 13. června. 10. června hlasovaly Nizozemsko a Velká Británie , 11. června Česká republika a Irsko , 12. června opět Česká republika a také Itálie , Lotyšsko a Malta . Nejvíce zemí, které hlasovaly poslední den, 13. června: Rakousko , Belgie , Kypr , Dánsko , Estonsko , Finsko , Francie , Německo , Řecko , Maďarsko , Itálie, Litva , Lucembursko , Polsko , Portugalsko , Slovensko , Španělsko a Švédsko . [čtyři]

O 732 křesel v Evropském parlamentu se ucházelo 14 600 kandidátů. [5]

Volební účast byla 45,6 % registrovaných voličů. [6]

Volby se konaly poměrným volebním systémem . [7] Zároveň bylo selektivní hlasování s otevřenou listinou povoleno v Rakousku, Belgii, Litvě, Nizozemsku, Slovinsku, na Slovensku, ve Švédsku a Lucembursku (v posledně jmenované zemi také s velkým náskokem ), jakož i v Irsko, Velká Británie a Malta v rámci systému jediného převoditelného hlasu . [7] Ochranná bariéra existovala v deseti zemích, z toho tři procenta v Řecku, čtyři procenta v Rakousku a Švédsku, pět procent v České republice, Francii, Německu, Maďarsku, Litvě, Polsku a na Slovensku. [7]

Rozdělení křesel bylo provedeno podle metody Sainte-Lague v Lotyšsku a Švédsku, metodou STV v Irsku, Spojeném království a na Maltě, metodou největšího průměru ve Francii, metodou největšího zbytku v Itálii, proporcionálně v Řecku, podle kvóty Drup na Slovensku, podle Hare-Niemeyerovy metody v Německu a kombinace Hare-Niemeyerovy a D'Hondtovy metody v Polsku. [7]

Počet volebních obvodů v různých zemích: Belgie (3), Irsko (4), Itálie (5), Francie (8), Spojené království (12), Polsko (13). V Německu strany předložily seznamy kandidátů na státní nebo národní úrovni. [7]

Minimální věk pro hlasování je 18 let. [7]

Konečné výsledky

Konečné výsledky voleb do Evropského parlamentu dne 20. července 2004 podle parlamentní skupiny
Skupina Ideologie Vůdce Místa +/- % +/- str.
Evropská lidová strana — Evropští demokraté Konzervatismus a křesťanská demokracie Hans Gert Pöttering 268 ▲ 35 36,61 ▼ 0,61
Strana evropských socialistů sociální demokracie Martin Schultz 200 ▲ 20 27.32 ▲ 1,43
Aliance liberálů a demokratů pro Evropu Liberalismus a liberální demokracie Graham Watson 88 ▲ 38 12.02 ▲ 4.03
Zelení – Evropská svobodná aliance Zelená politika a regionalismus Daniel Cohn-Bendit
Monica Frassoni 		42 ▲ 6 5,74 ▲ 1,93
Evropská sjednocená levice/levice-zelený sever Komunismus , demokratický socialismus a krajní levice Francis Wurtz 41 ▼ 1 5,60 ▼ 1.11
Nezávislost/Demokracie euroskepticismus Nigel Farage
Jens-Peter Bonde 		37 ▲ 21 [8] 5.06 ▲ 2,50 [8]
Unie pro Evropu národů národní konzervatismus Brian Crowley
Christina Muscardini 		27 ▼ 4 3,69 ▼ 1.26
Nezávislý Nezávislí a krajní pravice — 29 ▲ 21 3,96 ▲ 2,68
Celkový 732 ▲ 106 100 ▲ 16,93 %
Zdroje: Evropský parlament , Europe Politique , BBC , EML, UC Berkeley


Výsledky podle zemí

Evropská lidová strana zvítězila v Německu, Itálii, Lucembursku, Velké Británii, Irsku, Řecku, Lotyšsku, Polsku, České republice, Slovensku, Slovinsku, Maďarsku, Kypru. Strana evropských socialistů zvítězila ve Francii, Belgii, Nizozemsku, Dánsku, Španělsku, Portugalsku, Rakousku, Švédsku, Estonsku, na Maltě. Evropští liberálové excelovali ve Finsku a Litvě.

stranická skupinaZemě EPP-ED PES ELDR G-EFA EUL-NGL ID UEN jiný Mandáty % Účast
Rakousko 6 ( ÖVP ) 7 ( SPÖ ) 2 ( GRÜNE ) 2 ( Liste Martin )
1 ( FPÖ ) 		osmnáct 2,5 % 42,43 %
Belgie 4 ( CD&V / N-VA )
1 ( CDH )
1 ( CSP-EVP ) 		4 ( PS )
3 ( SP.A , spolu s Spirit ) 		3 ( VLD , společně s Vivant )
3 ( MR ) 		1 ( Green! )
1 ( Ecolo ) 		3 ( VB ) 24 3,3 % 90,81 %
Spojené království ,
kromě Gibraltaru ( podrobnosti ) 		27 ( konzervativci )
1 ( UUP ) 		19 ( LP ) 12 ( Lib Dems ) 2 ( GPEW )
2 ( SNP )
1 ( PC ) 		1 ( SF ) 11 ( UKIP ) 1 ( UKIP )
1 ( DUP ) 		78 10,7 % 38,9 %
Maďarsko 12 ( FIDESZ )
1 ( MDF ) 		9 ( MSZP ) 2 ( SZDSZ ) 24 3,3 % 38,5 %
Německo 40 ( CDU )
9 ( CSU ) 		23 ( SPD ) 7 ( FDP ) 13 _ _ _ 7 ( PDS ) 99 13,5 % 43,0 %
Řecko 11 ( ND ) 8 ( PASOK ) 3 ( KKE )
1 ( SYN ) 		1 ( LAOS ) 24 3,3 % 63,4 %
Dánsko 1 _ _ _ 5 ( S ) 3 ( V )
1 ( RV ) 		1 ( SF ) 1 ( Folk B. 1 ( Juni B. ) 1 ( DF ) čtrnáct 1,9 % 47,9 %
Irsko 5 ( FG ) 1 ( Labour Party ) 1 ( M. Harkin , nez.) 1 ( SF ) 1 ( K. Sinnott , un.) 4 ( FF ) 13 1,8 % 59,7 %
Španělsko 24 ( PP ) 24 ( PSOE ) 1 ( CDC , společně s GalEusCa )
1 ( EAJ-PNV , společně s GalEusCa ) 		1 ( Los Verdes , v seznamu PSOE )
1 ( ICV , v seznamu IU -ICV -EUiA ) 1 ( ERC , společně s koalicí Evropa národů)
1 ( IU , uvedeno jako IU- ICV - EUiA ) 54 7,4 % 45,1 %
Itálie 16 ( FI )
5 ( UDC )
1 ( SVP , společně s L'Ulivo )
1 ( AP-UDEUR )
1 ( PP ) 		12 ( DS , s L'Ulivo )
2 ( SDI , s L'Ulivo )
2 (non., s L'Ulivo ) 		7 ( DL , s L'Ulivo )
2 ( BL )
2 ( IdV )
1 ( MRE , s L'Ulivo ) 		2 ( Verdi ) 5 ( RC )
2 ( PdCI ) 		4 ( LN ) 9 ( AN ) 2 ( NPSI , spolu s SUpE )
1 ( AS )
1 ( MSFT ) 		78 10,7 % 73,1 %
Kypr 2 ( DISY )
1 ( GTE ) 		1 ( DIKO ) 2 ( AKEL ) 6 0,8 % 71,19 %
Lotyšsko 2 ( JL )
1 ( TP ) 		1 ( LC ) 1 ( PCTVL ) 4 ( TB/LNNK ) 9 1,2 % 41,34 %
Litva 2 ( TS ) 2 ( LSDP ) 5 ( DP )
2 ( LiCS ) 		1 ( VNDPS )
1 ( LDP ) 		13 1,8 % 48,38 %
Lucembursko 3 ( CSV ) 1 ( LSAP ) 1 ( DP ) 1 ( Dei Greng ) 6 0,8 % 90,0 %
Malta 2 ( PN ) 3 ( PL ) 5 0,7 % 82,37 %
Nizozemsko 7 ( CDA ) 7 ( PvdA ) 4 ( VVD )
1 ( D66 ) 		2 ( GL )
2 ( ET ) 		2 ( SP ) 2 ( CU - SGP ) 27 3,7 % 39,3 %
Polsko 15 ( PO )
4 ( PSL ) 		5 ( SLD )
3 ( SDPL ) 		4 ( U.W. ) 10 ( LPR ) 7 ( PIS ) 6 ( SRP ) 54 7,4 % 20,87 %
Portugalsko 7 ( PSD )
2 ( CDS-PP ) 		12 ( PS ) 2 ( PCP , společně s CDU )
1 ( BE ) 		24 3,3 % 38,6 %
Slovensko 3 ( SDKÚ )
3 ( KDH )
2 ( MKP ) 		3 ( SMER ) 3 ( ĽS-HZDS ) čtrnáct 1,9 % 16,96 %
Slovinsko 2 ( NSi )
2 ( SDS ) 		1 ( ZLSD ) 2 ( LDS ) 7 1,0 % 28,3 %
Finsko 4 ( kok. ) 3 ( SDP ) 4 ( Kesk. )
1 ( SFP ) 		1 ( Vihr. ) 1 ( VAS ) čtrnáct 1,9 % 41,1 %
Francie 17 ( UMP ) 31 ( PS ) 11 ( UDF ) 6 ( Les ​​Verts ) 3 ( PCF ) 3 ( MPF ) 7 ( FN ) 78 10,7 % 42,76 %
čeština 9 ( ODS )
2 ( SNK , společně s ED)
2 ( KDU-ČSL )
1 ( ED , společně s SNK) 		2 ( ČSSD ) 6 ( KSČM ) 1 ( Bobošíková , un.) 1 _ _ _ 24 3,3 % 28,32 %
Švédsko 4 ( M )
1 ( KD ) 		5 ( SAP ) 2 ( FP )
1 ( C ) 		1 ( MP ) 2 ( v ) 3 _ _ _ 19 2,6 % 37,8 %
Estonsko 1 ( IL ) 3 ( S.D.E. ) 1 ( K )
1 ( ER ) 		6 0,8 % 26,83 %
Celkový 268 200 88 42 41 37 27 29 732 100,0 % 45,6 %

Výsledky hry (2004)

Odhadovaný výsledek hlasování pro evropské strany je následující:

Volby do Evropského parlamentu 2004: odhadované výsledky evropských stran
Skupina Hlasování % Místa +/- strany Hlasování % Místa +/-
  EPP-ED 52 534 612 34,0 % 277   EPP 44 670 810 28,9 % 227  
ED 5 189 196 3,4 % 37  
Nezávislý 2674606 1,7 % 13  
PES 37 271 453 24,1 % 198   PES 36 716 593 23,8 % 193  
Nezávislý 554 860 0,4 % 5  
ELDR 13 732 594 8,9 % 66   ELDR 10 835 213 7,0 % 59  
Nezávislý 2 897 381 1,9 % 7  
EUL/NGL 9999413 6,5 % 41   PEL 5 512 904 3,6 % 17  
NGLA 1 623 401 0,4 % čtyři  
EACL² _ 529 782 0,3 % 0  
Nezávislý 3333327 2,2 % dvacet  
G/EFA 9 742 287 6,3 % 40   EGP 8 290 609 5,4 % 33  
EFA 946 834 0,6 % čtyři  
Nezávislý 504 844 0,3 % 3  
N.I. 13 745 847 8,9 % 68   Nezávislý 13 745 847 8,9 % 68  
UEN 6 141 614 4,0 % 27   UEN 6 141 614 4,0 % 27  
EDD 3 611 803 2 3 % patnáct   ECPM³ _ 341 895 0,2 % jeden  
Nezávislý 3 269 908 2,1 % čtrnáct  
nebyl zvolen 7 094 142 4,6 % 0   nebyl zvolen 7 094 142 4,6 % 0  
Celkový 154 317 718 100 % 732   Celkový 154 317 718 100 % 732  

Voleb se zúčastnilo 154 317 718 voličů (43,66 %, odhad). Celkem bylo zapsáno 353 460 958 voličů (odhad). Bylo zvoleno 732 europoslanců.

Poznámky:

  1. . Čísla za Severní alianci zelených a levice a Evropskou antikapitalistickou levici zahrnují pouze poslance, kteří nejsou řádnými členy Strany evropské levice .
  2. . Viz výše.
  3. . Čísla pro Evropské křesťanské politické hnutí nezahrnují poslance, kteří jsou zároveň členy Evropské lidové strany .

Poznámky k přesnosti:

Výsledky hry (2007)

K 8. lednu 2007 byly oficiální výsledky ze strany EU následující:

Volby do Evropského parlamentu 2004: Odhadované předběžné výsledky, leden 2007
Skupina Hlasování % Místa +/- Zásilka Hlasování % Místa +/-
  EPP-ED 52 567 771 34,1 % 277 0 EPP 46 183 932 27,5 % 232 +5
ED 1 5 628 052 3,3 % 39 +2
Nezávislý 755 786 1,6 % 6 −7
PES 43 327 099 25,8 % 218 +20 PES 41 598 383 24,7 % 211 +18
Nezávislý 1 728 716 1,0 % 7 +2
ALDE 21 375 247 12,7 % 106 +40 ELDR 14 106 116 8,4 % 76 +17
EDP 6 037 453 3,6 % 25 +25
Nezávislý 1 231 678 0,7 % 5 −2
EUL/NGL 9 873 587 5,9 % 41 0 PEL 6 842 489 4,1 % 28 +10
NGLA² _ 623 401 0,4 % čtyři 0
EACL³ _ 345 962 0,2 % 0 0
Nezávislý 2061735 1,2 % 9 −10
G/EFA 10 182 153 6,1 % 42 +2 EGP 8 457 969 5,0 % 33 0
EFA 1 277 042 0,8 % 6 +2
Paul van Buitenen 174 578 0,1 % jeden
Nezávislý 272 564 0,2 % 2 −1
N.I. 10 218 366 6,1 % čtrnáct −54 Hans-Peter Martin 262 272 0,2 % jeden jeden
Roger Helmer 185 681 0,1 % jeden jeden
Jim Allister 175 761 0,1 % jeden jeden
Nezávislý 1 658 374 1,0 % jedenáct −57
UEN 8 934 925 5,3 % 44 +17 AEN 5 457 115 3,2 % 26 +26
EUD 4 547 318 0,3 % 5 +5
Nezávislý 2 980 491 1,8 % 13 −14
IND/DEM 5 265 991 3,1 % 23 +8 ADIE 5 1 687 718 1,0 % 7 7
ECPM6 _ 341 895 0,2 % jeden 0
EUD 7 294 887 0,2 % 2 2
Nezávislý 2 941 491 1,7 % 13 −1
  SVÉ 6 135 671 3,6 % dvacet 0 Euronat 8 5465545 3,2 % 17 0
Ashley Moth 215 556 0,1 % jeden 0
Nezávislý 454 570 0,3 % 2 0
nebyl zvolen 8 107 746 4,8 % 0   nebyl zvolen 8 107 746 4,8 % 0  
Celkový 168 222 513 100 % 785 +53 Celkový 168 222 513 100 % 785 +53

Voleb se zúčastnilo 168 317 718 voličů (44,49 %, odhad). Celkem bylo zapsáno 378 106 633 voličů (odhad). Bylo zvoleno 785 europoslanců (+53).

Poznámky:

  1. . Roger Helmer byl vyloučen ze skupiny EPP-ED v roce 2005, ale udržel si pozici „ biče “ Britské konzervativní strany .
  2. . Čísla za Severní alianci zelených a levice a Evropskou antikapitalistickou levici zahrnují pouze ty poslance, kteří nejsou řádnými členy Strany evropské levice .
  3. . Viz výše.
  4. . United Europeans for Democracy rozděleni mezi skupiny Unie pro Evropu národů a Nezávislost a demokracie .
  5. . Kromě většiny poslanců Alliance of Independent Democrats , kteří jsou součástí skupiny Independence and Democracy, Aliance zahrnuje také Jima Allistera jako člena skupiny Non-Inscrit .
  6. . Počty Evropského křesťanského politického hnutí nezahrnují ty poslance, kteří jsou zároveň členy Evropské lidové strany .
  7. . Viz bod 4 výše.
  8. . Tato čísla zahrnují strany, které nejsou řádnými členy Euronat, ale jsou uvedeny na oficiálních stránkách organizace.

Další poznámky:

Volba předsedy Evropského parlamentu

Volby předsedy Evropského parlamentu skončily prvním kolem. O pozici se utkali tři politici: španělský socialista Josep Borrel Fontelles , polský disident a demokrat Bronisław Geremek a francouzský komunista Francis Wurtz . Pro Borrella hlasovalo 388 europoslanců, pro Geremka 208 a pro Wurtze 51. Díky tomu byl v prvním kole zvolen předsedou Evropského parlamentu Josep Borrell. [9]

Nové strany ve volbách v roce 2004

Debut

Poprvé se voleb do Evropského parlamentu zúčastnil Gibraltar , britské zámořské území na jihu Pyrenejského poloostrova . Dříve se Gibraltar evropských voleb neúčastnil kvůli malému počtu obyvatel, méně než 30 000 obyvatel (údaje za rok 2004). Toto zbavení práv uplatňované Spojeným královstvím bylo úspěšně napadeno u Evropského soudu pro lidská práva v roce 1999 (Matthews v. Spojené království). [10] V důsledku toho byl Gibraltar v roce 2004 zahrnut britskými úřady do volebního obvodu Jihozápadní Anglie . Španělsko , které zpochybňuje vlastnictví Gibraltaru, podalo u Soudního dvora Evropské unie stížnost na účast tohoto území ve volbách do Evropského parlamentu , ale prohrálo. [jedenáct]

Změny v parlamentních skupinách po volbách

Další možnosti

Volby do Evropského parlamentu v roce 2004 se shodovaly s parlamentními volbami v Lucembursku a prezidentskými volbami v Litvě , stejně jako místní a regionální volby v Anglii a Walesu , místní volby v Irsku , regionální volby v Belgii , místní a regionální volby ve většině regionů Itálie a volby do zemského sněmu německé spolkové země Durynsko .

Poznámky

  1. ↑ První standardní volební systém pro Evropu  (angličtina)  (nepřístupný odkaz) . IVU Traffic Technologies . Datum přístupu: 16. prosince 2017. Archivováno z originálu 12. prosince 2007.
  2. ↑ Evropští federalisté vyzývají evropské občany: jděte volit a podílejte se na utváření budoucnosti Evropy  (  nedostupný odkaz) . Unie evropských federalistů (8. června 2004). Získáno 16. prosince 2017. Archivováno z originálu 30. dubna 2009.
  3. ↑ Marcel Machill, Markus Beiler a Corinna Fischer. Evropa – témata v evropských médiích . Debata o evropské veřejné sféře: metaanalýza analýz mediálního  obsahu . Mannheimer Zentrum für Europäische Sozialforschung (9. až 10. prosince 2005) . Získáno 16. prosince 2017. Archivováno z originálu 13. dubna 2016.
  4. ↑ Nizozemci vzdorují EU ve  výsledcích voleb . BBC (10. června 2004). Získáno 16. prosince 2017. Archivováno z originálu 13. června 2013.
  5. ↑ Niilo Kauppi. [ http://aei.pitt.edu/3400/1/Summer2004ReviewFor.pdf 'Evropa': Vedlejší problém volebních kampaní do Evropského parlamentu]  //  EUSA Review Forum. - Pittsburgh, PA : European Union Studies Association, 2004. - Iss. 17 , č. 3 . — S. 1–2 . — ISSN 1535-7031 .
  6. ↑ Vývoj volební účasti v evropských volbách . Evropské volby 10.–13. června  (anglicky) . Evropský parlament (7. července 2004) . Datum přístupu: 16. prosince 2017. Archivováno z originálu 16. června 2013.
  7. ↑ 1 2 3 4 5 6 1.3.4. Evropský parlament: volební postupy  (anglicky)  (odkaz není k dispozici) . Informační listy Evropského parlamentu (19. dubna 2001). Datum přístupu: 16. prosince 2017. Archivováno z originálu 6. ledna 2013.
  8. ↑ 1 2 V porovnání s výsledky voleb v roce 1999 pro skupinu Evropa demokracií a diverzity
  9. ↑ Richard Freedman, Ralph Pine. Předsedou parlamentu byl zvolen Josep Borrell . Daily Notebook - 20-07-2004  (anglicky) . Evropský parlament (22. července 2004) . Získáno 16. prosince 2017. Archivováno z originálu 13. června 2013.
  10. ↑ Případ Matthews proti Spojenému království . (č. přihlášky 24833/94)  (anglicky) . ECHR . Datum přístupu: 24. prosince 2017. Archivováno z originálu 24. listopadu 2009.
  11. ↑ Věc C-145/04. Španělské království proti Spojenému království Velké Británie a Severního  Irska . EUR-Lex . Získáno 24. prosince 2017. Archivováno z originálu 19. července 2020.

Odkazy

Výsledky

Informace o evropských volbách

Kandidáti