Jeden přenosný hlasový systém

Systém jednoho (single) přenosného hlasu , SED  ( anglicky  single transferrable vote, STV ) je volební systém , který dosahuje poměrného zastoupení bez použití skupinových volebních listin . Volič obdrží sadu kandidátů zvolených ve vícemandátovém volebním okrsku , mezi nimiž musí kandidáty seřadit v pořadí podle preferencí [1] , poté jsou vítězové určeni bodovací metodou, která zohledňuje preference tak, aby bylo zajištěno, že všichni ti, kteří dostávají (s přihlédnutím k převodu hlasů) více odhadované kvóty pro takový vícemandátový obvod.

Tento systém se často používá v anglicky mluvících zemích: v některých volbách v Austrálii, Velké Británii, Indii, Irsku, na Maltě.

Výhody

Tento systém minimalizuje ztrátu hlasů voličů, kteří v důsledku nezískají svého zvoleného poslance, to znamená, že poskytuje voličům více možností prosadit své kandidáty, než umožňuje systém stranických (skupinových) listin, tedy bere v úvahu zohlednit vůli samotných voličů, a nikoli vůli těch, kteří takové skupinové seznamy sepisují.

V konkrétním případě volebního obvodu s jedním mandátem se tento systém ve skutečnosti snižuje na „většinově preferenční“ nebo alternativní [2] volební systém; existuje však podobný systém , který je jakýmsi hybridem současného systému a Schulzeho metody a v případě jednomandátového obvodu je redukován na druhý [3] [4] . Jeho výhodou pro obvod s jedním mandátem je, že projde v jednom kole, nevyžaduje druhé hlasování a omezuje manipulaci organizátorů voleb.

Hlasování

V tomto systému volič odevzdá svůj hlas tak, že označí nejpreferovanějšího kandidáta, poté druhého nejpreferovanějšího atd. To znamená, že volič musí vyjádřit své preference například vložením čísel 1, 2 atd. před jménem kandidátů v sestupném pořadí podle preference (jako na obrázku); buď zaškrtnutím nebo vybarvením buněk tabulky, ve které řádky odpovídají kandidátům a sloupce odpovídají preferenčnímu pořadí; nebo jiným způsobem, který je určen formou hlasovacího lístku .

Pravidla pro konkrétní volby mohou stanovit limity na minimální nebo maximální počet kandidátů, které může volič zařadit – například hlasovací lístek lze považovat za platný pouze tehdy, jsou-li na něm zařazeni všichni kandidáti. Pravidla navíc mohou, ale nemusí, umožnit voliči určit stejnou úroveň preference pro více kandidátů.

Postup počítání

Odhadovaná kvóta

Ve volbách SED je kandidát považován za zvoleného po obdržení určitého počtu hlasů, „kvóty“. Existují různá schémata pro výpočet kvóty, nejpřesnější je kvóta Droop ( en:Droop kvóta ) ve tvaru:

Pokud je počet mandátů k rozdělení 1, kvóta poklesu odpovídá pravidlu „50 % + 1/2 hlasu“ (pravidlo prosté většiny ). Dřívější verzí výpočtu byla zaječí kvóta , není prokazatelně optimální, přesněji řečeno je obvykle zjevně nadbytečná:

Výše přesně vypočítaná kvóta se často používá poněkud zaokrouhlená, což může vést k problému (nedostatek hlasů před kvótou) při rozdělování posledních mandátů, viz níže.

Určení vítězů

V nulté fázi se u každého kandidáta počítá počet voličů, kteří tomuto kandidátovi dali první, nejpreferovanější místo. Toto číslo je počáteční aktuální hodnota hlasů odevzdaných tomuto kandidátovi. Kandidáti jsou voleni v tomto pořadí [5] [6] :

1. Za zvoleného se považuje kandidát, jehož aktuální počet hlasů je větší nebo roven vypočtené kvótě.
2. Pokud má zvolený kandidát aktuální počet hlasů větší než je kvóta, pak se „přebytek“ hlasů převede na kandidáty následující po zvolení na hlasovacím lístku: je-li zvolený kandidát první preferencí na hlasovacím lístku, pak je přebytek přeneseny do druhého atd. Přesný algoritmus přenosu se může lišit pro různé systémové možnosti: například hlasovací lístky, které mají být vysílány, mohou být vybrány náhodně. Přesnější metodou je však zaslání všech hlasovacích lístků zvoleného kandidáta, ovšem se zlomkovou „váhou“. Je-li například kvóta 90 a zvolený kandidát má 100 prvních preferencí, pak je přebytek 10. Potom je rozdáno všech 100 hlasovacích lístků, ale za každý hlasovací lístek udělený kandidátovi, který má druhou preferenci, 1/10 hlasů se k těmto kandidátům přidává. Různé verze systému mohou zahrnovat různé akce, když kandidát, kterému má být hlas převeden, již byl zvolen. V nejjednodušších případech jsou tito kandidáti jednoduše přeskočeni a hlas je převeden na další preferenci (třetí atd.).
3. Pokud pak aktuální počet hlasů žádného kandidáta nepřekročí kvótu, je kandidát s nejnižším aktuálním počtem hlasů vyloučen ze sčítání. Zároveň jsou jeho hlasy převedeny na následující kandidáty. Možné jsou i další možnosti určení odcházejícího (tedy minimálně preferovaného) kandidáta.
4. Přenos hlasů se opakuje, dokud nejsou rozděleny všechny mandáty nebo vyčerpány všechny převody hlasů.
5. Důležité: poslední mandát může být udělen poslednímu zbývajícímu (po všech převodech hlasů) kandidátovi, i když jeho konečný aktuální počet hlasů je o něco menší než vypočtená kvóta. K tomu dojde, pokud přijatá kvóta nebude optimální (nadhodnocená), ale volby budou stále správné, pokud bude počáteční počet kandidátů přísně vyšší než počet mandátů.

Metoda vyžaduje sčítání hlasovacích lístků nikoli odděleně pro volební místnosti, ale počítání s převodem hlasů z hlasovacích lístků sesbíraných společně pro všechny místnosti jednoho volebního (multimandátového) okrsku. To vyžaduje přesnější počítání než při hlasování na seznamech skupin. I u počítačového účtu je potřeba myslet na to, jak tento výpočet udělat vizuálně. V opačném případě hrozí protest ze strany nechápavých voličů.

Příklad

Předpokládejme, že mezi kandidáty A-D se rozdělí 3 mandáty a každý volič dá první a druhou preferenci. Hlasy nechť jsou rozděleny podle výsledků voleb takto (P - volil jako první preference; ve sloupcích A-D - rozdělení druhých preferencí pro danou první):

Nejprve se vypočítá kvóta (podle Droopa): (360+1)/(3+1)=90,25, zaokrouhleno na 91 . Byla přijata dvěma kandidáty: A (se zbytkem 130-91= 39 ) a B (se zbytkem 100-91= 9 ), obsadí první dvě místa. Další hlasy z druhých preferencí se budou sčítat s koeficienty 39/130= 0,3 pro hlasy pro A a 9/100= 0,09 pro B. Po přerozdělení bude rozdělení hlasů ve druhém kole sčítání následující:

Žádný z celkového počtu hlasů nepřesáhl kvótu. Poté by měl být před 3. kolem odstraněn nejslabší (D), hlasy jeho druhých preferencí by měly být poměrným způsobem přerozděleny mezi zbývající kandidáty a znovu by měly být zkontrolovány součty hlasů na překročení kvóty. Sekundární hlasy pro C a D od voličů, kteří hlasovali primárně pro D, jsou však rovny 0 a 0. Ve 3. kole se tedy celkové hlasy pro C a D nezvýší a nejslabší D by měl být Jediný zbývající kandidát, C, získává 3. mandát.

Historie

Koncept systému poprvé navrhl matematik Thomas Wright Hill v roce 1821. V praxi se používal v letech 1855 a 1856 v Dánsku pro volby do Riksrodu a poté od roku 1866 do roku 1915 pro volby do horní komory Riksdagu [7] .

Poznámky

1. ↑ Ivančenko A. V., Kynev A. V. , Ljubarev A. E., Proporcionální volební systém v Rusku Archivní kopie z 21. října 2014 na Wayback Machine : p "1.1. Klasifikace ..."
2. ↑ Volební zákoník Ruské federace je základem pro modernizaci politického systému Ruska Archivní kopie z 18. února 2017 na Wayback Machine / ed. A. E. Ljubareva. - M .: HLAS, 2011, s. 63
3. ↑ Markus Schulze, Free Riding and Vote Management under Proportional Representation by Single Transferable Vote Archivováno 10. září 2016 na Wayback Machine
4. ↑ Markus Schulze, Implementace metody Schulze STV Archivováno 6. června 2014 na Wayback Machine
5. ↑ Volební zákoník Ruské federace je základem pro modernizaci politického systému Ruska Archivní kopie z 18. února 2017 na Wayback Machine / ed. A. E. LUBAREV - M .: HLAS, 2011, s. 364
6. ↑ Zdroj . Datum přístupu: 13. října 2014. Archivováno z originálu 19. října 2014. (neurčitý)
7. ↑ AndrĂŚsova metoda | Gyldendal - Den Store Danske . Získáno 13. října 2014. Archivováno z originálu 15. května 2015. (neurčitý)

Odkazy

• VV Maklakov, Ústavní právo cizích zemí. Obecná část , s. 529-532
• Klíma R. E., Hodge J. K. "Matematika voleb", M., MTsNMO, 2007, ISBN 978-5-94057-317-3