Markariánské galaxie

Markarianské galaxie jsou třídou galaxií , které mají jádro s přebytečným množstvím ultrafialového záření. V. E. Markaryan upozornil na tyto galaxie v roce 1963. Jádra takových galaxií mají modrou barvu spojenou s hvězdami spektrálních tříd od O do A. Barva jádra neodpovídá barvě zbytku galaxie. Spektrum obsahuje oblasti spojitého záření, které je podle Markarianova závěru netermální. Významná část takových galaxií má ve spektru emisní čáry, což souvisí s vysokoenergetickými procesy [1] [2] . V katalogu Markarian mají předměty označení ve tvaru "Markarian ####" ("Markarian ####"), často je označení zkráceno na Mrk, Mkr, Mkn, méně často Ma, Mk, Mark [3] .

Historie

V roce 1964 V.E. Markarian se rozhodl hledat galaxie s podobnými vlastnostmi [4] . První Byurakan Survey byl zahájen v roce 1965 na Byurakan Astrophysical Observatory . Pozorování byla provedena 102 cm dalekohledem Schmidt . Cílem přehledu bylo hledání galaxií s nadměrným množstvím ultrafialového záření [5] . Malý rozptyl hranolů (180 nm/mm) umožnil nezaměnit galaktické jádro s jinými objekty. Použitá optika umožnila klasifikovat galaxie až do zdánlivé magnitudy 17,5 [4] . Seznamy zahrnovaly asi 70 galaxií s ultrafialovým kontinuem; takové galaxie se staly známými jako Markarianské galaxie [4] [6] [7] . V dalších seznamech se počet galaxií do roku 1969 zvýšil na 302 [8] [9] . V rámci průzkumu byla pozorována až do roku 1978 a spektra byla získána pro galaxie ve vysokých galaktických šířkách . Analýza záznamů a výběr objektů byl dokončen v roce 1980. Ve 12 následujících článcích byl počet Markarianských galaxií v seznamu zvýšen na 1500 [4] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] .

Seznam galaxií nazvaný „The First Byurakan Review“ byl zveřejněn v roce 1986 a zahrnoval 1500 výše zmíněných galaxií a 32 galaxií s čísly od 9001 do 9032 [22] . V roce 1989 byl zveřejněn rozšířený seznam s 1515 objekty [4] [23] .

V roce 2005 byl vytvořen Second Byurakan Survey (SBS, SBSSS, BSS, MrkII, Markarian II), který zahrnoval slabší objekty a napočítal 3563 objektů v 1863 galaxiích (SBSG) a 1700 hvězdách (SBSS); 761 galaxií jsou galaxie s aktivními jádry (155 Seyfertových galaxií , 596 kvasarů , 10 blazarů ) [24] [25] [26] .

Charakteristika

Katalogy galaxií obsahují jména, souřadnice, spektrální typy, zdánlivé velikosti a morfologické typy galaxií. [4] Zápis pro galaktická jádra: s pokud se jádro podobá hvězdě, d pokud je jádro difúzní, ds nebo sd pro přechodnou formu. Číslo 1, 2 nebo 3 označuje silné, střední nebo slabé ultrafialové záření. Pokud jsou viditelné emisní čáry, přidá se „e“. U 11 galaxií vytvářejí hvězdy v modrém popředí ultrafialový přebytek záření, proto ve skutečnosti tyto galaxie nepatří do uvažované třídy [27] . Dalším problémem jsou opakované zmínky o galaxiích, ve kterých Mrk 107 je Mrk 20, Mrk 1318 je Mrk 49, Mrk 890 je Mrk 503 [28] .

Různé objekty v katalogu zahrnují Seyfertovy galaxie , hvězdicové galaxie , oblasti H II , aktivní galaktická jádra , lacertidy a kvasary [27] . Některé objekty jsou obří zářící oblasti ionizovaného vodíku, včetně Mrk 59, 71, 86b, 94, 256b, 404, 489b, 1039, 1236, 1315 a 1379a [27] . Jiné galaxie mají černé díry , které vyvrhují horký plyn ve formě výtrysků . Mnoho galaxií má proměnlivou jasnost.

V Seyfertově galaxii Markarian 315 a také v galaxii NGC 4490 (Cocoon) bylo odhaleno dvojité jádro [29] .

Galerie

Literatura

Poznámky

  1. ↑ Koioian G., Dickinson DF, Tovmassian H., Purton ČR, Šrámek RA Rádiová spektra Markarianských galaxií  //  The Astrophysical Journal . - IOP Publishing , 1976. - Sv. 203 , č. 1 . - str. 323-328 . - doi : 10.1086/154082 . - .
  2. ↑ Markarian, Benjamin Y. Extragalaktická databáze NASA  //  Soobshcheniya Byurakan Observatory. - 1963. - Sv. 34 . — str. 3 . - .
  3. ↑ info cati Mrk$ . Slovník názvosloví nebeských objektů . SIMBAD (7. listopadu 2014). Získáno 7. listopadu 2014. Archivováno z originálu dne 26. srpna 2016.
  4. ↑ 1 2 3 4 5 6 Markarian, BE; Lipovetskii, VA; Stepanian, J. A.; Erastová, LK; Shapovalova, A.I. The First Byurkan Survey: A Catalog of Galaxies with UV-Continuum (anglicky) . - 1989. - Sv. 62. - S. 5.  
  5. ↑ Massaro, E.; Mickaelian, A.; Nesci, R.; Weedman, D. The Digitalized First Byurakan Survey . - 2008. - ISBN 978-88-548-2421-8 . Archivovaná kopie (nedostupný odkaz) . Datum přístupu: 30. prosince 2017. Archivováno z originálu 26. dubna 2012. 
  6. ↑ Markaryan B. E. Galaxie s ultrafialovým kontinuem  // Astrofyzika. - 1967. - T. 3 , vydání. 1 . - S. 55-68 . - . Otevřený přístup
  7. ↑ Markarian BE Nestabilní jevy v galaxiích. - Jerevan: Nakladatelství Akademie věd Arménské SSR, 1968. - (Symposium IAU č. 29).
  8. ↑ Markaryan B. E. Galaxie s ultrafialovým kontinuem. II  // Astrofyzika. - 1969. - V. 5 , čís. 3 . - S. 443-459 . - . Otevřený přístup
  9. ↑ Markaryan B. E. Galaxie s ultrafialovým kontinuem. III  // Astrofyzika. - 1969. - V. 5 , čís. 4 . - S. 581-592 . - . Otevřený přístup
  10. ↑ Markaryan B. E., Lipovetsky V. A. Galaxie s ultrafialovým kontinuem. IV  // Astrofyzika. - 1971. - T. 7 , no. 4 . - S. 511-519 . - . Otevřený přístup
  11. ↑ Markaryan B. E., Lipovetsky V. A. Galaxie s ultrafialovým kontinuem. V  // Astrofyzika. - 1972. - T. 8 , no. 2 . - S. 155-165 . - . Otevřený přístup
  12. ↑ Markaryan B. E., Lipovetsky V. A. Galaxie s ultrafialovým kontinuem. VI  // Astrofyzika. - 1973. - T. 9 , no. 4 . - S. 487-494 . - . Otevřený přístup
  13. ↑ Markaryan B. E., Lipovetsky V. A. Galaxie s ultrafialovým kontinuem. VII  // Astrofyzika. - 1974. - T. 10 , no. 3 . - S. 307-314 . - . Otevřený přístup
  14. ↑ Markaryan B. E., Lipovetsky V. A. Galaxie s ultrafialovým kontinuem. VIII  // Astrofyzika. - 1976. - T. 12 , no. 3 . - S. 389-396 . - . Otevřený přístup
  15. ↑ Markaryan B. E., Lipovetsky V. A. Galaxie s ultrafialovým kontinuem. IX  // Astrofyzika. - 1976. - T. 12 , no. 4 . - S. 657-664 . - . Otevřený přístup
  16. ↑ Markaryan B. E., Lipovetsky V. A., Stepanyan J. A. Galaxie s ultrafialovým kontinuem. X  // Astrofyzika. - 1977. - T. 13 , no. 2 . - S. 225-232 . - . Otevřený přístup
  17. ↑ Markaryan B. E., Lipovetsky V. A., Stepanyan J. A. Galaxie s ultrafialovým kontinuem. XI  // Astrofyzika. - 1977. - T. 13 , no. 3 . - S. 397-404 . - . Otevřený přístup
  18. ↑ Markaryan B. E., Lipovetsky V. A., Stepanyan J. A. Galaxie s ultrafialovým kontinuem. XII  // Astrofyzika. - 1979. - T. 15 , no. 2 . - S. 201-207 . - . Otevřený přístup
  19. ↑ Markaryan B. E., Lipovetsky V. A., Stepanyan J. A. Galaxie s ultrafialovým kontinuem. XIII  // Astrofyzika. - 1979. - T. 15 , no. 3 . - S. 363-371 . - . Otevřený přístup
  20. ↑ Markaryan B. E., Lipovetsky V. A., Stepanyan J. A. Galaxie s ultrafialovým kontinuem. XIV  // Astrofyzika. - 1979. - T. 15 , no. 4 . - S. 549-556 . - . Otevřený přístup
  21. ↑ Markaryan B. E., Lipovetsky V. A., Stepanyan J. A. Galaxie s ultrafialovým kontinuem. XV  // Astrofyzika. - 1981. - T. 17 , no. 4 . - S. 619-627 . - . Otevřený přístup
  22. ↑ Lipovetskii, VA; Stepanian, JA První průzkum Byurakanu. — nepublikováno, 1986.
  23. ↑ Nejčastější dotazy: NED a další katalogy (29. května 2009). Získáno 10. prosince 2011. Archivováno z originálu 14. června 2012.
  24. ↑ Stepanian, JA Druhý průzkum Byurakanu. Obecný katalog  (španělsky)  // Revista Mexicana de Astronomía y Astrofísica : deník. - 2005. - V. 41 . - str. 155-368 . - .
  25. ↑ info cati SBSS$ . Slovník názvosloví nebeských objektů . SIMBAD (7. listopadu 2014). Získáno 7. listopadu 2014. Archivováno z originálu 13. srpna 2014.
  26. ↑ info cati SBSG$ . Slovník názvosloví nebeských objektů . SIMBAD (7. listopadu 2014). Získáno 7. listopadu 2014. Archivováno z originálu 16. března 2014.
  27. ↑ 1 2 3 Data . Atlas a databáze Markarianských galaxií - Petrosian et al. . Získáno 11. prosince 2011. Archivováno z originálu 18. února 2020.
  28. ↑ Petrosian The Optical Database . Získáno 11. prosince 2011. Archivováno z originálu 18. února 2020.
  29. ↑ Galaxie se dvěma jádry objevená v souhvězdí psovitých psů

Odkazy