Guthrie, Matthew

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 1. dubna 2022; ověření vyžaduje 1 úpravu .
Matthew Guthrie
Datum narození 1743
Datum úmrtí 1807
Země
obsazení doktor
Ocenění a ceny Člen Královské společnosti v Edinburghu [d]

Matthew Guthrie (ve starých ruských pramenech Matvey Andreevich Guthrie , eng.  Matthew Guthrie ; 1743 , Edinburgh  - 18. (30. srpna), 1807 , Petrohrad ) - skotský lékař, který působil v Rusku a publikoval řadu esejů o ruském životě a Ruská historie a kultura.

Syn právníka Henryho Guthrieho (1709-1794), barona Hawkertona, který se roku 1747 vzdal svého baronského titulu; vnuk Gideona Guthrieho (1663-1732), biskup z Brikinu v roce 1715 ; rod Guthrie patřil k Jakobitům . Vystudoval University of Edinburgh v roce 1765, zřejmě poté, co získal lékařský titul, a poté pracoval jako lodní lékař. Podrobnější informace o Guthriem jsou k dispozici od jeho příjezdu do Ruska v roce 1770 - možná společně s admirálem Knowlesem .

Od roku 1772 sloužil jako vojenský lékař v ruské armádě během rusko-turecké války . V roce 1776 se vrátil do Petrohradu, od roku 1778 až do konce života vrchní lékař kadetského sboru císařské zemské šlechty , za vlády Pavla I. byl povýšen na státního rady . V roce 1781 se oženil s Marií de Romaud-Survesnes ( fr.  Marie de Romaud-Survesnes ), Francouzkou, hlavní matronou Smolného ústavu pro šlechtické panny [1] ; obě jejich dcery se následně provdaly za Angličany a vrátily se do Británie.

Guthrieho první publikovanou prací byl v roce 1778 článek „ O  antiseptickém režimu ruských domorodců “, publikovaný ve sborníku Královské společnosti v Londýně : v článku Guthrie poukázal na to, že mezi ruskými rolníky je to vzácné kurděje . se setkáváme , protože potraviny, jako je kysané zelí , kvas , žitný chléb atd., zaujímají důležité místo v jejich stravě, a doporučuje použití těchto produktů, aby se zabránilo kurdějím na britských lodích. O rok později v Edinburghu Guthrie publikoval článek "Pozorování moru, karantény atd." ( Angl.  Pozorování moru, karantény atd. ). V roce 1783 se Guthrie stal jedním ze zahraničních zakládajících členů Royal Society of Edinburgh . Ve druhém svazku sborníku Společnosti v roce 1790 vyšlo Guthrieho rozsáhlé dílo Dissertation on the Climate of Russia .  V letech 1792-1793. Guthrie publikoval pod pseudonymem Arcticus mnoho materiálů o Rusku v edinburském časopise THE Bee , mimo jiné včetně anglických překladů projevu M. V. Lomonosova o Petru I. a Pohádek careviče Chlora napsané Kateřinou II .

Ve stejné době vyšla v Petrohradě řada Guthrieho prací přeložených z angličtiny do francouzštiny - zejména v roce 1794 vyšla jeho kniha "Studie o ruských starožitnostech" ( francouzské  Dissertations sur les Antiquités de Russie ); podle A. V. Starchevského je nevýhodou této knihy to, že Guthrie „se díval na všechny naše starověké obřady řeckýma očima, nebo v nich viděl jednu napodobeninu řecké mytologie“ [2] .

V roce 1802 vyšla v Londýně Guthrieho nejslavnější kniha Cesta 1795-1796. přes Tauridu nebo Krym, starověké Bosporské království , kdysi mocnou republiku Tauric Chersonesus a všechny ostatní země na severním pobřeží Euxinského moře , přenesené do Ruska na základě mírových smluv v Kainardzhi a Iasi “ ( angl.  A Tour, Odehráno v letech 1795-6, Přes Tauridu neboli Krym, starověké království Bospor, kdysi mocnou republiku Tauric Cherson a všechny ostatní země na severním pobřeží Euxiny, postoupené Rusku mírem Kainardgi a Jassy ). Podle vysvětlení obsaženého v knize sestávala z dopisů, které napsala Dr. Guthrie jeho manželka Maria, přeložil je z francouzštiny do angličtiny, upravil a doplnil; Marie Guthrie sama zemřela v roce 1800. Jak vědci poznamenávají, Matthew Guthrie je přinejmenším plnohodnotným spoluautorem této knihy, ačkoli mnoho jejích pasáží je do té či oné míry vypůjčeno z knihy Petera Pallase „A Brief Physical and Topographic Description of the Tauride Region “, vydané v roce 1795. Zkrácený překlad této knihy, který anonymně připravili N. V. Golťjakov a I. M. Snegirev (bez uvedení jména Guthrieho a jmen překladatelů), vyšel v ruštině pod názvem „Dopisy o Krymu, o Oděse a Azovském moři “ (1810). Sám Guthrie připravil k vydání druhý svazek esejů o severním černomořském regionu, již pod svým jménem, ​​ale toto dílo zůstalo nevydáno, spolu s další knihou Ruské noci ( lat.  Noctes Rossicae ), popisem starověké ruské historie, mytologie a hudební kultura; příloha Ruské noci měla být anglickým překladem hry Kateřiny II. Oleg's Primary Administration .

Poznámky

  1. ↑ I. M. Snegirev. Slovník ruských světských spisovatelů, krajanů a cizinců, kteří psali v Rusku. - M., 1838. - S. 359-360.
  2. ↑ A. V. Starčevskij. Esej o literatuře ruských dějin před Karamzinem. - Petrohrad, 1845. - S. 229.

Literatura

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie
V bibliografických katalozích