| Yom Tov Lipman Geller | |
|---|---|
| Datum narození | 1579 [1] [2] [3] […] nebo 1579 |
| Místo narození |
|
| Datum úmrtí | 7. září 1654 [4] |
| Místo smrti | |
| obsazení | Rabbi , Dajan |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Yom-Tov Lipman Geller (přepis: Heller) - vynikající rabín a veřejná osobnost; rod. ve Wallersteinu ( Bavorsko ) v roce 1579, nar. v Krakově v roce 1654
Vzdělával se především v Praze pod vedením slavných talmudistů r. Yehuda-Lev ben Becalel a Solomon Ephraim z Lenchitsy. První by ho mohl inspirovat k zájmu o světské vědy a druhý - negativní postoj k pilpulistické metodě výuky a výkladu Talmudu. Geller, který měl zvláštní schopnost reagovat na otázky veřejného života, se bez ohledu na to, kde byl rabín, horlivě účastnil místních židovských záležitostí. Díky svému nezaujatému a čestnému přístupu ke svým společenským aktivitám si Geller získal mnoho zapálených nepřátel.
Dlouho byl denanem v Praze a roku 1624 byl pozván do Nikolsburgu na uvolněné rabínské místo. Ale o rok později už byl rabínem ve Vídni, kde se pak v ghettu „Im untern Werd“ zrodila nová komunita. Zde začal se zvláštním zápalem organizovat komunitní instituce, mimo jiné vypracoval komunitní chartu. Již jeho jméno jako učitele bylo slavné a přilákalo do Vídně mnoho studentů. Zde se Geller úzce spřátelil s lékařem a přírodovědcem Aaronem Lucernem.
V roce 1627 Heller převzal v Praze funkci vrchního rabína všech českých Židů. Zároveň byl předsedou komise pro rozdělení vojenské daně 40 tisíc zlatých mezi pražské Židy; byli lidé, kteří ho obvinili ze závislosti a informovali o něm císaře, jako by si v jednom ze svých spisů (ינדעמד ךלמ) dovolil zaútočit na křesťanství. Ferdinand II. nařídil místodržiteli Čech poslat Hellera v řetězech do Vídně, ale prominentní postavě a finančníkovi Bassevi von Treyenberg se podařilo získat povolení od místodržitele, takže Heller odešel sám, bez stráží; představenstvo obce se zaručilo za jeho včasné vystoupení ve Vídni. Zde byl vězněn spolu s těžkými zločinci.
U soudu se Geller skvěle bránil; na obvinění, že chválil Talmud , odsouzený papeži k upálení, a tím se dopustil zločinu proti křesťanskému náboženství, Geller odpověděl, že neútočí na křesťanství jediným slovem, ale že by měl jako rabín chválit Talmud. Soud vynesl tento verdikt: ačkoli si Geller zasloužil trest smrti, císař je tak milosrdný, že jeho popravu nahrazuje pokutou 12 000 tolarů. Když Geller začal ujišťovat, že takovou částku není schopen získat, pohrozil mu kancléř jménem císaře potupným trestem - veřejným bičováním ve Vídni a v Praze. Veřejným činitelům vídeňské a pražské obce se nakonec podařilo zajistit snížení pokuty na 10 000 zlatých s platbou na splátky. Po 40 dnech zatčení byl Geller 14. srpna propuštěn. 1629
Brzy přijal pozvání na rabínské místo ve „velké komunitě ruské země “, v Nemirově , a v roce 1634 nastoupil na místo vrchního rabína ve Vladimir-Volynsky , „jedné ze čtyř předních obcí Volyně“. Geller zde zůstal až do roku 1644, po celou dobu hrál významnou roli ve veřejném životě volyňského židovstva, organizovaného ve zvláštním vaad (viz Volyň) a často posílajícího Gellera jako svého zástupce do Vaadu čtyř zemí . Geller se musel od samého počátku potýkat s výrazným zlem ve společenském životě volyňských Židů – prodejem rabínských míst nehodným osobám místními úřady, hejtmany a staršími. Heller přinutil stařešiny Vladimíra kahala, aby zakázali rabínům, kteří si kupují pozici, a také komunitám, které takové rabíny zvou, a to mu opět vytvořilo mnoho nepřátel; udali ho úřadům, ale Geller nadále jednal v souladu se svým přesvědčením a na sjezdu čtyř hlavních volyňských obcí ve Vyšněvci (1635) s podporou dalších poslanců přijal usnesení ο zakazující získání rabínské pozice za peníze. Toto řešení navrhl Geller ve Vaadu čtyř národů v Jaroslavi, kde bylo potvrzeno. Volyňští kahalové se však neuklidnili; tření mezi nimi a Gellerem pokračovalo i v následujících letech. Velitel dokonce nařídil Gellerovi, aby opustil Vladimir-Volynsky, ale pak byl tento příkaz zrušen. V roce 1644 přijal Heller čestný post vrchního rabína krakovské komunity a po smrti ředitele místní ješivy Joshua Geschela (1647) se této funkce ujal i on.
Geller strávil konec svého života v Krakově. Hrozné události roku 1648 ho donutily zmírnit manželské zákony s ohledem na skutečnost, že mnoho manželů chybělo.
Geller zanechal autobiografii הביא הלנמ, kde popsal své utrpení, počínaje výpovědí v Praze až po pozvání do Krakova (v den první události - 5. Tammuz - zavedl ve své rodině půst a v den poslední - 1 Adar - radostná oslava); vyšla poprvé s poznámkami a německým překladem v Breslau (1836), poté byla opakovaně vydána ve Vídni, Vilnu a Varšavě. Rukopisné dodatky ke Gellerově autobiografii ze sbírky Jacobson (Breslavl) vydal M. Brann v REJ. XXI, 270-70.
Heller je autorem dvou selic na Cheshvan 14 na památku utrpení pražských Židů za 30leté války v letech 1618-1620. Historicky zajímavá je jeho předmluva k publikaci těchto Selikhotů, která se stala bibliografickou vzácností: „V neděli 12. března 1620,“ říká, „bitva začala a Židé byli nuceni zapojit se do vojenských zařízení a v úterý 14. Marcheshvan jsme se večer ocitli ve velké katastrofě před příměřím; a díky Bohu se k nám vojenské úřady chovaly příznivě a postavily do ulic stráže, neboť takový byl císařův příkaz, aby se vojenské oddíly nedotýkaly Židů, ani jejich osoby, ani jejich majetku, ale pečlivě je střežily; po celý měsíc vládly loupeže a násilí, zatímco Židé byli ušetřeni; proto se pražští učenci se souhlasem rabína Isaiaha Segala rozhodli připomenout den 14. marešvanu postem a modlitbou.“ Geller je také autorem tří selic popisujících masakr Chmelnického v roce 1648, která se dodnes v některých komunitách 20. Sivanu každý rok čtou. Geller složil „Mi scheberash“, vyslovované v synagogách v sobotu po přečtení Tóry.
Heller si užíval slávy velké autority v rituálních záležitostech. Ve svých výkladech Talmudu se neuchýlil ke kazuistice; jeho vysvětlení jsou logická a jednoduchá. Ve svém komentáři k Mišně Geller neváhá odbočit od výkladu Talmudu; v glose k jedné Mišně (Nazir, VIII, 6) přímo říká: „Talmud sice vysvětluje jinak, ale dokud se od toho zákon nezmění, máme právo vykládat si po svém, jako různá vysvětlení Bible jsou povoleny“. Geller s náležitou úctou k Zoharu a dalším kabalistickým dílům tyto zdroje nikdy nepoužil při interpretaci halachických otázek. Ani světské vědění mu nebylo cizí. Jeho komentář k Mišně (Tossafoth Jom Tob) odhaluje, že je dobrým matematikem, a poznámky o Gibat ha-Moreh od Josepha ben Isaaca ha-Leviho poukazují na jeho studia filozofie. Geller se ve svých úsudcích vyznačoval naprostou nezávislostí: například chválil knihu Azaria de Russia „Meor Enajim“, přestože jeho učitel Lev ben Becalel zradil jejího autora heremu. Geller byl navíc dobrý židovský stylista.