Německo. zimní pohádka

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 28. června 2019; kontroly vyžadují 6 úprav .
Německo. zimní pohádka
Deutschland. Ein Wintermährchen

První vydání básně, 1844
Žánr báseň
Autor Heinrich Heine
Původní jazyk německy
datum psaní 1843-1844
Datum prvního zveřejnění 1844
nakladatelství Hoffmann & Campe
Logo Wikisource Text práce ve Wikisource
Logo wikicitátu Citace na Wikicitátu

„ Německo. Zimní pohádka "( německy  Deutschland. Ein Wintermährchen ) - báseň Heinricha Heineho , napsaná v letech 1843-1844 a publikovaná v roce 1844. Je považována za vrchol Heineho politické poezie v předvečer revolučních událostí roku 1848 [1] [2] .

„Německo“ napsal Heine v souvislosti s cestou do vlasti v Německu na konci roku 1843, poprvé po svém vyhnanství v roce 1830 a další 13leté nepřítomnosti ve vlasti. Báseň je psána ve formě cestopisných obrázků ve verších, žánru rozšířeného v literatuře éry romantismu . Každá nová kapitola popisuje nové místo básníkovy cesty do Německa. Navzdory tomu, že Heine mluví o cestě z Paříže do Hamburku, báseň ve skutečnosti popisuje především zpáteční cestu básníkova návratu z Hamburku do Paříže: Cáchy  – Kolín nad Rýnem  – Mülheim  – Teutoburský les  – Padenborn  – Minden  – Bückenburg  – Hannover  – Hamburk. Dílo má satiricko-lyrický charakter. Odsuzuje negativní rysy tehdejší německé reality. Do popisu cesty jsou vetkány mýty a legendy, básně obsahují hovorové intonace, podle rytmického vzoru báseň tíhne k baladě [2] . Podtitul „Zimní pohádka“ je odkazem na stejnojmennou Shakespearovu hru .

Heineho cesta do Německa začala v říjnu 1843 a pokračovala až do ledna 1844. Během této doby básník navštívil Hamburk, kde navštívil své příbuzné a prošel několika německými městy, která později popsal v básni. Heine začal „Německo“ ještě na výletě a pokračoval v práci v lednu 1844 po svém návratu do Paříže. První, pracovní verze básně byla dokončena 20. února 1844, definitivní verze byla dokončena 17. dubna 1844, poté byl v květnu 1844 rukopis předán do hamburského nakladatelství Hoffmann & Campe. Heine strávil léto a podzim roku 1844 v Hamburku, kde dohlížel na vydání básně a upravoval ji ve snaze ji ochránit před cenzurou. Aby se obešla cenzura, byla báseň zařazena do sbírky „Nové básně“ připravené básníkem. Objem fondu přesáhl 20 tištěných listů a takto velké publikace nebyly ze zákona cenzurovány [3] .

Německo vydalo v září 1844 hamburské nakladatelství Hoffmann & Campe v malém nákladu. Současně s vydáním ve sbírce Nové básně připravil Heine báseň k vydání jako samostatnou knihu, kde s drobnými změnami vyšla. Za Heineho života již nebyl v Německu přetištěn [3] .

První překlady do ruštiny vznikly v 19. století. K dnešnímu dni bylo vyrobeno asi tucet profesionálních básnických překladů básně do ruštiny, z nichž nejznámější a replikované jsou Wilhelm Levik a Yuri Tynyanov .

Publikace v ruštině

Poznámky

  1. ↑ Berkovsky, 1957 , s. 380.
  2. ↑ 1 2 Girivenko, 2001 , str. 107.
  3. ↑ 1 2 Berkovský, 1957 , s. 379-380.

Literatura