Hercegovina ( bosenští hercegovci , chorvatští hercegovci , srbští herzegovtsi , srbohorští hercegovci / hercegovci ) je jméno obyvatel Hercegoviny , bez ohledu na národnost.
Etnicky se skládají převážně z Chorvatů, Bosňáků a Srbů. V civilu jde o Bosňáky , tedy obyvatele Bosny a Hercegoviny . Podle náboženství jsou to většinou katolíci, muslimové a pravoslavní. Mluví iekavským typem výslovnosti srbochorvatštiny a také chorvatštiny , bosenštiny a srbštiny .
Před zhroucením „Staré Hercegoviny“ v letech 1860-1913 byli Herzegovinci také obyvateli západních oblastí moderního Srbska a Černé Hory ( Černohorská Hercegovina ). Na základě hercegovského dialektu vyvinul Vuk Karadžič v první polovině 19. století spisovnou srbochorvatštinu .
Chorvatský historik Vekoslav Klajic považoval Hercegoviny za kruté a odvážné, na rozdíl od mírumilovných a flegmatických Bosňáků [1] .
V ruském předrevolučním vydání „Bosna a Hercegovina. Eseje o okupační provincii Rakousko-Uherska“ poznamenaly: „V celkovém vzhledu Bosňáků a Hercegovinců je rozdíl nepopiratelný. Vesnický Bosňan je těžkopádnější než Hercegovinec... Hercegovinec je přísnější než Bosňan, který má ve svém chování větší mírnost... Hercegovinec je svobodomyslný, statečný, smělý až k zoufalství. Hercegovinec je pohyblivější a vnímavější, a proto pohotový než Bosňan. Bosňáci se nevyznačují pomstychtivostí, Hercegovinci jsou pomstychtiví“ [2] .
Jak poznamenal Encyclopedic Dictionary of Brockhaus and Efron :
Ortodoxní obývají nejhornatější oblasti Hercegoviny, spolu se svou vírou si zachovali živý cit pro národnost a svými etnografickými rysy se příliš neliší od Černohorců. Obsadili z větší části nepřístupné prohlubně a výšiny, nepodlehli tureckému útlaku... Proto nyní nemají ono ponížení a utajení, které odlišuje bývalý bosenský okres ... Hercegovští katolíci žijí v západní části Hercegoviny. .. Za tureckého jha nacházeli energickou ochranu v osobě svých duchovních, proto jsou méně bojovní a vymřel v nich pocit národnosti ... Hercegovští mohamedáni jsou zvláště početní na severu ... Byli prodchnuti fanatickým připoutanost k nové víře a její hlavě – sultánovi a nepřátelství ke křesťanství a křesťanům [3] .