Preskripci smrti (DNS) zjišťují v soudní praxi zpravidla soudní znalci celou řadou metod. Moderní soudní lékařství disponuje značným arzenálem různých vědeckých přístupů, které jsou založeny na posuzování tzv. časných a pozdních kadaverózních jevů. K získání co nejpřesnějšího DNS se využívá měření elektrických, chemických, mechanických, termodynamických a dalších parametrů mrtvého těla. Samostatná je metoda stanovení DNS během dlouhých období posmrtné doby pomocí studia hmyzu - nekrofágů ( forenzní entomologie ). S nárůstem DNS se přesnost jeho určení prudce snižuje.
1. Preskripce smrti a supravitální reakce (přesná metoda). Studium elektrické, farmakologické a mechanické [1] dráždivosti kosterních (včetně mimických) a hladkých svalů, potních žláz. Používá se v prvních minutách a hodinách po smrti.
2. Preskripce smrti a rigor mortis (přibližná metoda). Měření závažnosti, lokalizace, doby recidivy a vyřešení. Používá se v prvních dvou až třech dnech po smrti.
3. Preskripce nástupu smrti a kadaverózních skvrn (hrubá metoda). Zaznamenává se doba jejich výskytu, rychlost mizení a zotavení pod tlakem. Používá se [2] v prvních dvou dnech po smrti.
4. Předpis nástupu smrti a ochlazení mrtvoly (přesný způsob). Tato metoda našla v praxi nejširší uplatnění. To je způsobeno skutečností, že proces chlazení je téměř výhradně „fyzický“ a málo závisí na „chemii“ těla. Trvá až dva dny a umožňuje tak v tomto časovém intervalu poměrně přesné předpovědi. Metoda je přesná, snadno použitelná a není drahá, protože k použití stačí pouze přesný teploměr. Použití výsledků měření u soudu vyžaduje povinné používání certifikovaných teploměrů s periodicky obnovovanými metrologickými kontrolními studiemi.
Jakékoli fyzické tělo se ochlazuje " podle Newtona " nebo exponenciálně. Plán chlazení mrtvoly se od tohoto klasického modelu chlazení liší přítomností tzv. „plateau“. Začátek ochlazování mrtvoly není rychlý, jako například u kovového polotovaru nebo jiného pevného těla. Zdá se, že mrtvola na začátku vůbec nevychladne, ale nějakou dobu si udrží svou celoživotní tělesnou teplotu a teprve postupně, jakoby neochotně, začne vydávat teplo rychleji a rychleji, až proces ochlazování přejde do klasické fáze newtonovského chlazení, takže na konci opět chlazení zpomalí. Graf ochlazování mrtvol se tedy skládá ze dvou křivek: jedná se o „horní“ a „dolní exponenciály“. Pro popis procesu chlazení je tedy nezbytný tzv. dvouexponenciální výpočtový model. Poprvé takový model pro praktické výpočty vyvinuli Marshall a Hoare v roce 1962. V modifikaci Hennßge (1984) je tento model v soudním lékařství dosud nejčastěji používaný ( program pro výpočet preskripce smrti).
Problém praktického použití tohoto modelu spočívá ve složitosti výpočtu korekčních faktorů. Rychlost ochlazování je určena tělesnou hmotností a podmínkami ochlazování. Tím se myslí nejen okolní teplota, ale i oblečení mrtvoly, substrát, přítomnost pohybu vzduchu, vlhkost. Podmínky prostředí jsou ve výpočtových modelech zohledněny zavedením empiricky získaných korekčních faktorů. V praxi se nejvíce používají Hennßge nomogramy postavené na základě modelu pro rektální teplotu mrtvoly.