Dahurské písmo

Daurské písmo  je písmem daurského jazyka . V současnosti daurské písmo funguje v omezené míře v latinském písmu , i když v minulosti byly použity jiné systémy psaní. Navzdory velkému množství spisovatelských projektů vytvořených ve 20. století nebyl žádný z nich široce přijat. V historii dahurského písma lze rozlišit následující etapy:

• psaní na základě mandžu  - do počátku 20. stol
• Latinské Merce – 20.–30. léta 20. století
• Cyrilice  - 1956-1958
• Pinyin – latina založená na pchin-jinu  – od roku 1982.

Systémy raného psaní

V 19. století gramotní Daurové používali k psaní svého jazyka mandžuské písmo. Na počátku 19. století tedy daurský básník Rabdan z Hailaru zapsal svá díla touto abecedou. Později bylo mandžuské písmo použito při publikaci několika dahurských knih. Po Xinhai revoluci se postupně přestal používat, i když koncem dvacátých let měl ještě nějakou distribuci [1] [2] .

V roce 1920 mongolsko-daurský národní vůdce Merce vyvinul daurské písmo na grafickém latinském základě. Podle zprávy z roku 1927 byla tato práce úspěšná a někteří Daurové začali jejího vývoje využívat k zapisování svého jazyka. Merceova abeceda byla následující: abcdefghijklmnopqrstu wxy z . Písmeno c označovalo zvuk [ s ], j - [ ʤ ], q - [ ɕ ], s - [ ʃ ], x - [ ŋ̩ ], h - [ ʤ ʲ ]. Později autor zavedl zápis délek samohlásek do abecedy, kterou vytvořil zdvojením písmene. V tehdejších vědeckých pracích se k fixaci daurského jazyka používal fonetický přepis, obvykle na grafickém podkladu cyrilice [1] .

Dahurská abeceda založená na mandžuském písmu [3] :

Cyrilice

V 50. letech 20. století byla Čínská lidová republika v procesu vytváření scénářů pro dříve negramotné národy. V průběhu tohoto procesu navrhl sovětský lingvista G. P. Serdjučenko návrh dahurské abecedy založené na azbuce. V květnu 1956 na konferenci o mongolských jazycích v Hohhotu byl tento projekt podpořen a schválen. V nové abecedě vyšlo několik knih, navíc byla zavedena do oblasti vzdělávání a začala se používat na několika školách [4] . Abeceda měla 32 písmen: A a, B b, C c, G d, D d, E e, E e, F f, Z s, I i, Y d, K k, L l, M m, H n , O o, P p, R r, C s, T t, U y, F f, X x, C c, H h, Sh w, b, s, b, E e, Yu yu, I i [5 ] .

Písmeno v se četlo jako [ w ] na začátku slova, v ostatních případech jako [ y ] a ve výpůjčkách z ruského jazyka jako [ v ] . Délka samohlásek se udávala zdvojením písmene ( aa , ee atd.). Písmeno n označovalo nasalizaci předchozí samohlásky. Obecně byl pravopis dahurského jazyka založený na cyrilském písmu poměrně složitý a vyžadoval 50stránkovou vysvětlující brožuru [5] .

Již v prosinci 1956 na další konferenci řada účastníků volala po opuštění azbuky ve prospěch latinky. Návrh vyvolal kontroverzi a poté tento problém nebyl vyřešen. V roce 1957, po schválení pchin-jinu, oficiálního přepisu čínského písma do romanizace, se problematika romanizace dahurské abecedy stala ještě naléhavější, protože orgány ČLR považovaly za nutné, aby byly založeny spisy všech národnostních menšin v zemi. základ pchin-jinu. Již v roce 1958 však v rámci politiky „ velkého skoku vpřed “ bylo daurské písmo zrušeno a jeho místo ve všech regulovaných oblastech (vzdělávání, vydávání knih, média) zaujala čínština [6] [4] .

latina

Demokratizace veřejného života v ČLR, která začala v 70. letech 20. století, umožnila znovu vytvořit dahurské písmo. V roce 1980 Asociace pro dahurskou historii, jazyk a literaturu vyvinula návrh daurské abecedy založené na pinyinu. Od roku 1981 se toto písmo používá k výuce dětí v několika školách v autonomním Khoshun Morin-Dava-Daur a městské části Shilin-Khoto . Nicméně, kvůli nízké poptávce po jejich vlastním psaní mezi Daur sám, do té doby většinou dvojjazyčný , experiment byl omezen v střední-osmdesátá léta [2] . Později byla na řadě škol obnovena výuka dahurštiny [7] .

Daurianská abeceda z roku 1980 měla následující znaky:

Kombinace [ j u ] za písmeny j a q byla napsána se znaménkem ü . Palatalizace se označovala písmenem i a labializace  písmenem u [2] .

V roce 1982 byla v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang navržena mírně odlišná verze dahurské abecedy. Našel uplatnění v daursko-kazašsko-čínském slovníku, který vyšel ve stejném roce [8] :

Poznámky

1. ↑ 1 2 N. N. Poppe. Úvod // Dagurský dialekt / Vladimirtsov B. Ya .. - L . : Nakladatelství Akademie věd SSSR, 1930. - S. 6-7. — 174 str. - (Materiály komise pro studium Mongolské a Tannu-Tuvské lidové republiky a Burjatsko-mongolské ASSR). - 1000 výtisků.
2. ↑ 1 2 3 Zhou, 2003 , str. 127-128.
3. ↑ Přepis dahurského písma  (čínština) . Získáno 27. dubna 2016. Archivováno z originálu 4. dubna 2016.
4. ↑ 1 2 B. Kh. Todaeva. Dagurský jazyk. - M .: "Nauka", 1986. - S. 6. - 190 s. - 700 výtisků.
5. ↑ 1 2 Zhou, 2003 , str. 179-180.
6. ↑ A. A. Moskalev. Politika ČLR v otázce národního jazyka (1949-1978). - M .: "Nauka", 1981. - S. 96. - 214 s.
7. ↑ Wu Chuangang, Wang Lei, Qu Jiaojiao. Výzkum rozvoje daurského etnického vzdělávání pod vlivem velkých dat // Pokroky ve výzkumu společenských věd, vzdělávání a humanitních věd. — 2015.
8. ↑ Daƣurxa-Ⱪazaⱪxa-Hanzuxa salestermale sɵzdik. - Xinjiang Hakeⱪ Baspase, 1982. - S. 13. - 418 s.

Literatura

• Minglang Zhou. Mnohojazyčnost v Číně: politika psaní reforem pro menšinové jazyky 1949-2002 . - Berlin: Mouton de Gruyter, 2003. - ISBN 3-11-017896-6 .