Hnutí národního probuzení jižního Ázerbájdžánu

South Azerbaijan National Awakening Movement , DNLA  je ázerbájdžánské národně osvobozenecké [1] hnutí za nezávislost Jižního Ázerbájdžánu a za vytvoření sjednoceného ázerbájdžánského státu. Ázerbájdžánské hnutí za nezávislost Jižního Ázerbájdžánu na íránské mulokracii a za vytvoření jednotného ázerbájdžánského státu, který by se teoreticky měl skládat ze Severního Ázerbájdžánu (Moderní Ázerbájdžánská republika) a Jihu. Založena v roce 1995.

Historie

Zakladatelem a vůdcem DNPLA je Mahmudali Chekhraganly . Hnutí je zastoupeno v Organizaci národů a národů bez zastoupení [2] . Pokud jde o povahu organizace, Pars Today napsal:

Ze stanov skupiny, která byla zveřejněna na mikroblogu na Facebooku, vyplývá, že vznikla na kongresu rasistických aktivistů a představitelů separatistických skupin 12. prosince 2009 v Amsterdamu. Účelem vytvoření skupiny je sjednotit různé pro-ázerbájdžánské protiíránské skupiny. Tato separatistická skupina pod rouškou národně-etnických hesel, stejně jako všechny ostatní skupiny tohoto druhu, prosazuje vytvoření toho, co nazývají nezávislým sekulárním státem ázerbájdžánských regionů Íránu, nebo „jižního Ázerbájdžánu“, který tyto skupiny vymyslely.

[1] .

Jižní Ázerbájdžán

Na počátku 19. století byl Ázerbájdžán rozdělen na dvě části. Severní část šla do Ruska, jižní část do Íránu. Hranice mezi nimi procházela podél řeky Araz. Severní Ázerbájdžán se po nástupu bolševiků k moci v Rusku stal sovětskou republikou, po rozpadu Sovětského svazu - nezávislou Ázerbájdžánskou republikou. Jižní Ázerbájdžán stále zůstává součástí Íránu a nemá vlastní státnost, navíc je rozdělen do několika provincií. Nezávislá Ázerbájdžánská republika je sekulární stát. Jižní Ázerbájdžánci žijí v islámském státě, obyvatelé těchto íránských provincií mohou o demokratické struktuře společnosti slyšet pouze v zahraničních rozhlasových pořadech, protože televizní satelitní antény jsou zde zakázány, noviny, které neodrážejí stanovisko islámských úřadů, jsou předmětem k uzavření. Podobný osud potkal například před několika měsíci noviny Shamzi-Tabriz vydávané v provincii Ardabil . Noviny byly zakázány Islámským revolučním soudem, podle kterého Shamzi-Tabriz odrážel zájmy separatistů usilujících o oddělení provincie Ardabil od Íránu a vyhlášení státu Jižní Ázerbájdžán na tomto území. Mnozí v Baku si také pamatují prohlášení íránského duchovního vůdce ajatolláha Chamejního o nutnosti exportu islámské revoluce do sousední nezávislé Ázerbájdžánské republiky. Stručně řečeno, všechny tyto události, jak poznamenávají pozorovatelé, přiměly zastánce sjednocení severního a jižního Ázerbájdžánu k aktivnější činnosti. V Teheránu se činnosti těchto lidí říkají separatistické, v Baku a Tabrízu - národně osvobozenecký boj.

Otázka sebeurčení Jižního Ázerbájdžánu byla vznesena již dlouho, protože se dostal pod nadvládu Teheránu. Ale teprve dnes jsou podle odborníků vytvořeny objektivní podmínky pro realizaci této myšlenky. Mussa Gasimly, doktor historických věd, profesor státní univerzity v Baku, si to myslí.

Mussa Gasimli: Jako výzkumník říkám, že ve světě moderních mezinárodních vztahů existují problémy Jižního Ázerbájdžánu. Je tam asi 30 milionů Ázerbájdžánců. Tam Ázerbájdžánci nemají právo na vzdělání v ázerbájdžánském jazyce. Ázerbájdžánci považovali Írán za svou vlast od pradávna. V Íránu vládly Ázerbájdžánské dynastie. Nyní však nastává problém a vyžaduje jeho řešení. A náboženským faktorem je zachování jednoty státu. A Peršané, Ázerbájdžánci a Kurdové, ti všichni říkají: Jsem muslim, pak jsem Íránec a pak řeknou: Jsem Turek, jsem Ázerbájdžán. Pokud mluvíte ázerbájdžánsky, každý vám rozumí. Národní hnutí již existují. Teď je tu internet, televize. Navzdory skutečnosti, že Írán je uzavřená společnost, Ázerbájdžánci udržují kontakt se zahraničím. V Íránu je opozice a v zahraničí nejsilnější ázerbájdžánská opozice, silný vliv má ázerbájdžánská diaspora. V nadcházejících letech budeme svědky velkých procesů v Jižním Ázerbájdžánu, pokud se stane demokratickým, pak Ázerbájdžánci dostanou své právo. Ale všimněte si: v současné íránské ústavě je psáno, článek 15, že každý národ má právo na vzdělání ve svém vlastním jazyce, ale Ázerbájdžánci toto právo nemají a ostatní národy toto právo nemají. Jsem pesimistický ohledně budoucnosti současného íránského režimu. V moderních podmínkách bude těžké udržet lidi a zemi v uzavřené společnosti. Demokratické procesy ve světě budou mít velký vliv na národní vědomí, národní hnutí íránského lidu. A Ázerbájdžán zde může hrát podpůrnou roli, Severní Ázerbájdžán, pokud se Ázerbájdžánská republika stane ekonomicky silnější, kulturně atraktivnější, sociálně, pak Severní Ázerbájdžán ovlivní jižní Ázerbájdžán. Mimochodem, v roce 1919 sem přicházejí nějací jižní Ázerbájdžánci, íránští Ázerbájdžánci, kteří zde vidí život, svobodnou společnost, a také přemýšlí o svém osudu.

Oleg Kusov: Profesor Mussa Gasimli věří, že procesy sebeurčení v Jižním Ázerbájdžánu by se měly ubírat evoluční cestou.

Mussa Gasimly: Ale myslím, že asimilace nepřinese žádné výsledky. Zdá se mi, že dojde k autonomizaci Íránu. Írán se v blízké budoucnosti stane federálním. Írán není zeměpisný název, jako SSSR. SSSR měl politický název, Írán má také politické, ne geografické. A Ázerbájdžán má od starověku historické jméno, geografické i politické. Předpokládejme, že se SSSR zhroutil, SSSR již neexistuje. Írán je také takový. Existuje Západní Ázerbájdžán, Východní Ázerbájdžán, Kurdistán . Myslím, že ke kolapsu Íránu a federalizaci Íránu dojde. Dojde k demokratizaci Íránu, poté se Jižní Ázerbájdžán stane autonomií nebo federací. Poté již může začít proces suverenity a nezávislosti. Pokud tam jižní Ázerbájdžánci vyhlásí svou nezávislost, Ázerbájdžánci nevyhnutelně vytvoří buď autonomii, nebo federaci nebo vlastní nezávislou státnost. Tady jsou ty tři kroky, vidím, že nejdřív to půjde autonomie, pak federace, pak samostatný stát. Ale stejně tam přijdeme o svá území. Íránští vládci rozdělili Jižní Ázerbájdžán na několik částí – východní Ázerbájdžán, západní Ázerbájdžán. Pokud bude federace, ztratíme svá území. Myslím si však, že tento proces by měl jít cestou evoluce, nikoli cestou revoluční, cestou demokratické, aby v Jižním Ázerbájdžánu nedocházelo k žádnému krveprolití.

Oleg Kusov: Po skončení druhé světové války se jižní Ázerbájdžánci s podporou Sovětského svazu pokusili vytvořit nezávislý stát. Ale tato myšlenka se brzy zhroutila. Poté ázerbájdžánští veřejní vůdci poněkud snížili laťku a začali mluvit o autonomii v Íránu, přestože oficiální orgány státu začaly národní otázku řešit poměrně tvrdě.

Mussa Qasimli: Poté Írán kontroloval celé své území. V té době se Ázerbájdžánci v Jižním Ázerbájdžánu nechtěli spojit s Ázerbájdžánem, chtěli si vytvořit vlastní autonomii, ale neuspěli. Poté zemi ovládl perský šovinismus, ázerbájdžánské noviny, ázerbájdžánské rozhlasové stanice byly uzavřeny, bylo zakázáno vzdělávat se v ázerbájdžánském jazyce. Reakce zahájila útok.

Oleg Kusov: Zatím íránské úřady nepodporují diskuse o národním sebeurčení jižních Ázerbájdžánců. Říká tiskový tajemník Světového kongresu Ázerbájdžánců Teymur Yeminbeyli.

Teymur Eminbeyli: Jsme znepokojeni osudem našich lidí, osudem Ázerbájdžánců žijících v Íránu. Na ázerbájdžánském území, které považujeme za Írán, žije v tuto chvíli asi 12 milionů lidí, zbytek se přestěhoval jinam. V Teheránu nyní žije 12 milionů lidí, z toho 8 milionů Ázerbájdžánců. V praxi je nyní situace taková, že se všichni přestěhovali z území Ázerbájdžánu jinam. Protože tito aktivní lidé jsou spjati s Ázerbájdžánskou republikou, poslouchají ázerbájdžánskou televizi, poslouchají rádio. Nechtějí být přesídleni z Ázerbájdžánu do perské zóny po celém Íránu. Před deseti lety letecké základny u Ázerbájdžánu, města Khoruzlu, které není daleko od ázerbájdžánské oblasti Yardimli. Město Erdebeli vede plukovník Pasha-Zade.

Oleg Kusov: Podle Teymur Yeminbeyli asi 10 milionů Ázerbájdžánců opustilo Írán z politických důvodů v posledních třech desetiletích. Byli mezi nimi členové takzvané „tajné vlády“ jižních Ázerbájdžánců. Tito lidé jsou připraveni se kdykoli vrátit do Íránu bojovat proti fundamentalistickému režimu této země.

Teymur Eminbeyli: V posledních letech Írán opustilo asi deset milionů lidí. Vidí, že na celém světě existují lidská práva, existují lidská práva. V Íránu jsou také vůdci. V tuto chvíli Ázerbájdžánci pracují na dobrých pozicích, ale víte, nejsou to vůdci lidu, vždy porušovali práva Ázerbájdžánců. Íránský úředník, jsou to muslimové podle náboženství: Nejprve musíte být nacionalistou, pak internacionalistou. Protože bez ochrany práv svých lidí, jak můžete chránit práva jiných lidí?

Oleg Kusov: Ázerbájdžánci žijící na obou březích řeky Araz stále více ztrácejí etnickou jednotu. Tyto procesy znepokojují zastánce sjednocení lidu. Pokračuje tiskový tajemník Světového kongresu Ázerbájdžánu Teymur Eminbeyli.

Teymur Eminbeyli: Mají rodinné vztahy, ale jejich příjmení jsou jiná. Protože když jsme žili v Sovětském svazu, byli jsme nuceni brát například koncovky příjmení „-ov“, „-ev“. Mají také perská příjmení. Například Rakhpari, pokud by byli součástí Sovětského svazu, pravděpodobně by byli. Rakhparov a nyní Rakhpari. Nebo Ismailyan, víte, že „-yan“ je arménské příjmení, ale byli nuceni mít „-ov“. Existují rodinné vztahy. V Íránu je město Belyasuvar a v Ázerbájdžánu je město Astara v Íránu i Ázerbájdžánu. Polovina řeky je tam, polovina je tady. Existují rodinné vztahy a dokonce i moje matka je odtud - z města Tabriz. Přijdou sem, najdou své příbuzné, my jdeme tam, najdeme své příbuzné. Skutečnost, že na hranici Ázerbájdžánu a Íránu podél řeky Araks , jak na druhé, tak na druhé straně, jsou všichni Ázerbájdžánci. Ázerbájdžán se od sebe oddělil na začátku 19. století, na téměř dvě stě let, a proto všichni mluví stejným jazykem. Jednoduše nemohou mluvit ázerbájdžánsky správně, protože školy, univerzity a vzdělávání jsou zakázány. Na hranici, kde jsou tito lidé. Sledují ázerbájdžánskou televizi, poslouchají ázerbájdžánské rádio, takže jsou čím dál civilizovanější. V Íránu je ázerbájdžánské rádio, ale nerozumím jim, co se říká v ázerbájdžánštině, pouze koncovky sloves v ázerbájdžánštině, zbytek slov nebudete rozumět. Proto jsou v tom potíže. Nerozumím svému bratrovi, který tam žije, pokud mluví jazykem, který se naučil v perské škole, a nemůže se mnou mluvit. Ale velmi dobře rozumím prostému rolníkovi, velmi dobře rozumím prostému starci a oni rozumí mně, protože jsme studovali na ázerbájdžánské škole.

Oleg Kusov: Začátkem července letošního roku přijel do Baku vůdce Hnutí národního probuzení Jižního Ázerbájdžánu Mahmudali Chekhraganly. Tato organizace byla založena ve městě Tabriz v roce 1995. Během posledního neúplného roku cestuje Chekhraganly po celém světě a hovoří o porušování lidských práv v Íránu. Hnutí se podle něj snaží proměnit Jižní Ázerbájdžán ve federaci v rámci Íránu. Ale strategický cíl organizace probudit Jižní Ázerbájdžán je mnohem větší – sjednocení Ázerbájdžánců do jediného státu. Mahmudali Chekhraganli je přitom ve svých vyjádřeních opatrný. Zdůrazňuje, že řešení tohoto problému s největší pravděpodobností padne na bedra další generace. Je možné, že vůdce Hnutí národního probuzení je také jednou z klíčových postav tzv. „tajné vlády Jižního Ázerbájdžánu“. Sám to však nepotvrzuje. Korespondent Rádia Liberty v Ázerbájdžánu Yalchin Tair-oglu vypráví o své návštěvě v Baku.

Yalchin Tair-oglu: Pobyt vůdce Hnutí národního probuzení Jižního Ázerbájdžánu Mahmudaliho Chehraganliho v Baku je velmi zajímavý, zejména na pozadí vyostření íránsko-amerických vztahů. Navzdory tomu, že v souvislosti s blížícími se prezidentskými volbami se pozornost ázerbájdžánské veřejnosti v posledních měsících soustředila na vnitropolitické dění, nezůstala na tomto pozadí bez povšimnutí ani návštěva Baku a prohlášení íránského disidenta. Ihned po příjezdu do Baku Mahmudali Chehraganli s jistotou prohlásil, že 75 % mládeže z 35 milionů lidí v Jižním Ázerbájdžánu se probudilo a v blízké budoucnosti budou všechny problémy související s Ázerbájdžánem vyřešeny. Lídr Národního hnutí pro probuzení Jižního Ázerbájdžánu hovořil o tom, jak vidí cestu k řešení těchto problémů. Mahmudali Chekhraganli vidí budoucnost Jižního Ázerbájdžánu jako součást Íránu, který se podle něj stane federálním státem, navíc Jižní Ázerbájdžán bude mít vlastní vlajku, parlament, vládu a stráže. Další Chekhraganliho prohlášení, ve kterém hovořil o realitě realizace těchto plánů během příštích 18 měsíců, obletělo všechny přední stránky předních nezávislých a opozičních novin v zemi. Íránský disident v současné době pořádá setkání s představiteli politických stran, sociálních hnutí a představiteli určitých vrstev společnosti. A přestože neexistují žádné kontakty se zástupci oficiálního Baku, nezůstaly Čekhraganlyho aktivity Teheránu bez povšimnutí. Zástupci íránské ambasády v Baku již vyjádřili svou nespokojenost s tímto problémem a íránský tisk, který se vyznačuje blízkostí názorů vládnoucímu režimu v této zemi, kritizuje ázerbájdžánské úřady za to, že umožnily Čekhraganlimu otevřeně vystupovat proti současné struktuře Íránu. Pokud jde o běžné Ázerbájdžánce, na pozadí socioekonomických potíží, nevyřešeného problému Náhorního Karabachu a vnitropolitického boje v předvečer prezidentských voleb pro ně téma Jižního Ázerbájdžánu zjevně není prioritou. Velkorysost, s jakou místní tisk přibližuje návštěvu Čekhraganly, téma budoucnosti Íránu a situaci krajanů v Jižním Ázerbájdžánu, však zřejmě neprojde mysli obyčejných Ázerbájdžánců beze stopy.

Oleg Kusov: Oficiální Baku nepodporuje myšlenku nezávislosti Jižního Ázerbájdžánu. Alespoň to veřejně oznámila sama vláda. V den příjezdu vůdce Jihoázerbájdžánského hnutí za probuzení do Baku rozeslaly tiskové agentury prohlášení Novruze Mammadova, vedoucího oddělení mezinárodních vztahů prezidentské administrativy, které zdůrazňuje, že „přátelské vztahy a vzájemně výhodná hospodářská spolupráce vyvinuté mezi Ázerbájdžánem a Íránem. Írán je náš soused. Ázerbájdžán, vedený mezinárodními normami a principy, nezasahuje do vnitřních záležitostí žádného státu, včetně Íránu.

Ázerbájdžánské úřady nemají právo povolovat opozici a veřejným činitelům v otázce sebeurčení jižních území, řekl ředitel Centra pro lidská práva Ázerbájdžánu, politolog Eldar Zeynalov. Podle jeho názoru se podpora radikálních separatistů v Tabrízu na státní úrovni na počátku 90. let ukázala být pro Baku porážkou v ozbrojeném střetu s Arménií.

Eldar Zeynalov: Ve skutečnosti jsme samozřejmě v takové geopolitické situaci, když se nás to týká. Co se ale děje s Jižním Ázerbájdžánem? Mnohem více Ázerbájdžánců žije v jižním Ázerbájdžánu než v severním Ázerbájdžánu. V minulém století, 20., došlo ke třem revolucím, které tak či onak souvisely s tím, že Ázerbájdžánci chtěli nějakým způsobem sebeurčit. Všechny tři tyto revoluce byly potopeny. Proč se nyní Ázerbájdžánci tak zdráhají sjednotit se svým severním sousedem? Jednak proto, že pro ně, nemluvím o ortodoxních, náboženských Ázerbájdžáncích, kteří jsou znechuceni tím, že v našich ulicích vidí prostituci, není životní úroveň v Ázerbájdžánu o nic vyšší než v Íránu. Na druhou stranu severní Ázerbájdžán má problémy. Elchibey mimochodem vlastní frázi, že cesta do Shusha vede přes Tabriz. Opozice, které se nepodařilo vrátit ani 20 % okupovaných území, navrhuje skutečně zahájit válku proti Íránu. V letech 92-93 jsme se dostali do velmi obtížné situace. V geopolitickém uspořádání byl Ázerbájdžán sevřen mezi Tureckem, Íránem a Ruskem a za těchto podmínek byla vedena válka s Arménií. A ve skutečnosti byla vyhlášena blokáda Arménie. Blokádu Arménie provedli Turci, Ázerbájdžánci a do jisté míry i Gruzínci. A kdo jediný pomohl Arménii dostat se z této situace? Írán. A co je zajímavé: existují pouze dva státy s převážně šíitským muslimským obyvatelstvem – Írán a Ázerbájdžán. A proč tito mulláhové, kteří jsou v tisku obvykle popisováni jako ortodoxní, tvrdohlaví muslimové, proč raději nepodporovali šíitský Ázerbájdžán, ale křesťanskou Arménii? Protože šíitský Ázerbájdžán vyhlásil územní nároky. To znamená, že na úrovni některých vládních představitelů bylo téměř v prostém textu řečeno, že skončíme s Karabachem a budeme pokračovat v Jižním Ázerbájdžánu. A až dosud na úrovni ázerbájdžánských úřadů, nemluvě o opozici, existuje taková celkem transparentní podpora separatistických hnutí na jihu Ázerbájdžánu. To se samozřejmě Íráncům nelíbí. Írán je mnohonárodnostní stát. A co může tento nadnárodní konglomerát podporovat, dláždit, stmelovat? Úplně stejné jako v Sovětském svazu – ideologie. Pro Rusko to bylo pravoslaví, bílý král, pro komunisty to byla komunistická myšlenka a pro mulláhy to byl islám. Vytáhněte islám a pak všechny, kteří ze všech dělají bratry, bez ohledu na národnost, a pak si všichni vzpomenou, jaké jsou národnosti, a Írán jako jediný stát se rozpadne.

Oleg Kusov: Podle politologa Eldara Zeynalova je dnes předčasné mluvit o nezávislosti Jižního Ázerbájdžánu, navíc aktivisté národního hnutí v Tabrízu podle něj usilují pouze o vyhlášení autonomie.

Eldar Zeynalov: Většina není pro odtržení od Íránu, ale pro autonomii. A autonomie je moc hezká myšlenka. Skutečná autonomie by byla dobrým řešením všech těchto separatistických problémů. To znamená, že pokud budou mít možnost řešit problémy na úrovni venkovských obecních zastupitelstev, nebudou již nic potřebovat. V Íránu takovou příležitost nedávají. Íránský režim je prakticky odsouzen k zániku. Můžeme mluvit o tom, jak dlouho mulláhové vydrží. Skutečnost, že zaujali slepou pozici, spočívá v tom, že neexistuje žádný skutečný pohyb směrem k reformě. Někteří přeceňují liberalismus toho či onoho mully u moci v Íránu. Ve skutečnosti nemají liberály. Možná trochu měkčí, trochu silnější, ale je to slepá ulička. Korunní princ Íránu mezi svými příznivci podporuje myšlenku autonomie Ázerbájdžánců, aby přilákal jejich podporu na svou stranu pro obnovu monarchie. Další nápad na obnovení monarchie místo republiky. Představte si na vteřinu, že byla obnovena monarchie, proběhla revoluce, místo vousatých přišli bezvousí muži a princ se vrací na trůn v Íránu a stává se dalším šáhem. Dost atraktivní ideologie pro sjednocený Írán. A tímto způsobem může neutralizovat dezintegrační procesy, dát kus kusu a ponechat národnostní menšiny – Kurdy, Ázerbájdžánce, řekněme tváří v tvář autonomii. Nový padishah může tuto záležitost neutralizovat. Hnutí za odtržení Ázerbájdžánu opět selže. Nikdy tu nebyla tak otevřená diskuse o tom, jaký bude Írán.

Oleg Kusov: To byl názor ředitele Centra pro lidská práva Ázerbájdžánu, politologa Eldara Zeynalova. Věří, že islamistický režim v Íránu končí. Mnohem důležitější je ale to, co se v této zemi stane po odchodu islamistů.

Viz také

• Íránský Ázerbájdžán
• Íránští Ázerbájdžánci

Poznámky

1. ↑ 1 2 Pan-Ázerbájdžánské protiíránské organizace a hnutí v Ázerbájdžánu . Získáno 9. března 2021. Archivováno z originálu dne 25. srpna 2021. (neurčitý)
2. ↑ UNPO: Jižní  Ázerbájdžán . UNPO . Datum přístupu: 6. ledna 2014. Archivováno z originálu 26. července 2013.

Odkazy

•  Hnutí národního probuzení jižního Ázerbájdžánu