Deklaraci o lotyšských legionářích ve 2. světové válce ( lotyšsky: Deklarācija par latviešu leģionāriem Otrajā pasaules karā ) přijala lotyšská Saeima na šestém svolání na svém předposledním zasedání dne 29. října 1998 50 hlasy proti, 8 se zdrželo hlasování. celkem 100 poslanců v Saeimě). Zpravodaj Janis Mauliņš před hlasováním uvedl:
Toto naše rozhodnutí bude naším postojem vůči našim vojákům, kteří skutečně bojovali za nezávislost Lotyšska a proti krutému nepříteli, který nás napadl v roce 1940. Pravda je vyprávěna o tom, jak jsou legionáři hodnoceni ve světě v roce 1946 a později západními spojenci. Doposud se o legionářích objevovaly dezinformace a mezi oběťmi těchto dezinformací byl i náš prezident Ulmanis, německý kancléř Helmut Kohl a prezident našeho velkého souseda Boris Jelcin. Chcete-li odstranit tyto dezinformace, hlasujte pro tento návrh usnesení [1]
Původní text (lotyšský)[ zobrazitskrýt] Šis mūsu lēmums būs mūsu nostāja pret mūsu karavīriem, kuri tiešām cīnījās par Latvijas neatkarību un pret to neganto ienaidnieku, kas mums bija uzbrucis 1940. Ir pateikta patiesība par to, kā tiek pasaulē novērtēti leģionāri 1946.gadā un vēlākajos gados no sabiedrotajiem Rietumos. Bet līdz šim ir bijusi dezinformācija par leģionāriem, un šo dezinformācijas upuru skaitā bija arī mūsu Valsts prezidents Ulmanis, Vācijas kanclers Helmuts Kols, kā arī mūsu lielcinsval prezidentka Boris Lai novērstu so dezinformāciju, lūdzu, nobalsosim par šo lēmuma projektu.Deklarace vyvolala protest ministerstva zahraničí a Státní dumy Ruska, kteří deklaraci označili za „otevřeně provokativní“ pokus „ospravedlnit zločiny veteránů lotyšské legie SS “ (Státní duma [2] ) nebo „vybílit zločiny lotyšských fašistů“ (MZV [3] ).
V březnu 2007 předložili poslanci ZaPcHeL a „Centrum souhlasu“ do Seima návrh prohlášení „O nepřípustnosti ospravedlňování zločinů nacistického režimu, oslavování osob, které bojovaly na straně nacistů, a pokusů o oživení nacismu. “, která počítala se zrušením prohlášení z roku 1998, ale návrh byl zamítnut: pro jeho převedení do komise bylo dáno 18 hlasy, 63 bylo proti, 3 poslanci se zdrželi hlasování. [4] [5] [6]
Ruský historik V. V. Simindei , prohlášený za personu non grata v Lotyšsku, považuje prohlášení deklarace
Někteří občané Lotyšska skutečně vstoupili do Lotyšské legie dobrovolně, ale stalo se tak proto, že SSSR provedl v Lotyšsku v letech 1940-1941 genocidu. Bez soudního verdiktu byly zastřeleny stovky lidí, desítky tisíc byly deportovány do odlehlých oblastí SSSR. Německo také v té době povolilo válečné zločiny a genocidu v Lotyšsku, ale ty postihly občany Lotyšska v mnohonásobně menším množství. Někteří občané Lotyšska proto věřili, že vstupem do legie ochrání sebe a své rodiny před novými masovými represemi ze strany SSSR, které později skutečně následovaly.
Jedna ze spoluautorek deklarace, bývalá mluvčí Seimas, historička Ilga Kreituseová , v roce 2010 poznamenala: „Myslím, že čas pomine a vše zapadne do myslí lidí. Pochopíme, že Waffen SS je zločinecká organizace, ale byli tam i lidé, kteří byli v roce 1943 povoláni násilím a jednoduše využiti“ [7]
V roce 2011 se poslanci Seimas z Národního sdružení zeptali premiéra, jak se provádí operativní část prohlášení: „povinností lotyšské vlády je: rodinám a jejich dědicům, ztrátám vzniklým v souvislosti s nezákonnou mobilizací v armáda okupačních států; 2) dbát na to, aby nedošlo k pošlapání cti a důstojnosti lotyšských vojáků v Lotyšsku i v zahraničí.“ [osm]