Dikobraz (časopis)

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 9. srpna 2020; kontroly vyžadují 7 úprav .
Dikobraz
čeština Dikobraz

Obálka časopisu č. 2, 1990. Autorem karikatury je Pavel Rak.
Specializace literární a výtvarně satirický ilustrovaný časopis
Periodicita týdně
Jazyk čeština
Země  Československo
Historie publikace 1945-1995, 2004-2005
Datum založení 1945

Dikobraz ( česky Dikobraz ) je český literárně-umělecký satirický týdeník vycházející od července 1945 do roku 1995 a od roku 2004 do roku 2005. Mottem publikace je „ S úsměvem jde všechno líp “ .

Historie

Zakladatelem týdeníku byl spisovatel a autor epigramů Yaroslav Voitekh, který již za první republiky vydával zábavný časopis podobný slavné britské publikaci Punch . V roce 1940 byl náklad jeho vydání 175 000 výtisků.
Po 2. světové válce vytvořil Vojtěch první redakční radu nového časopisu, v níž byli Zdena Anczyk, Václav Lacina a Ondřej Sekora (podle některých pramenů to byl právě Sekora, kdo přišel s názvem Dikobraz). V roce 1947 nastoupil do redakce vlivný ředitel pražského divadla satiry Zbyněk Vavrzyn.
Po roce 1948 do časopisu přišli komunisté, i když v předchozím týdeníku se objevily některé levicové nebo protizápadní myšlenky. Ministr informací Václav Kopecký chtěl, aby časopis publikoval satiru v duchu Jarosława Haška a zaujal badatele Haškova díla Zdenu Anczyka. To vedlo ke konfliktu s českou politickou aktivistkou, stalinistkou Anežkou Godinovou-Spurnou , která nemohla Haška vystát a po útěku z komunistického Ruska ho považovala za zrádce.
V letech 1950-1952 byl šéfredaktorem časopisu Pavel Kogout, vyznavač stalinismu. O několik let později, v letech 1957-1958, časopis vedl Eduard Littman, stoupenec Nikity Chruščova , a publikace se stala liberálnější.
Littman přilákal k práci v časopise nové zaměstnance, z nichž práce mnoha získaly mezinárodní uznání – mezi nimi karikaturisté Vladimír Jiránek, Jan Vychital, Vladimír Renchin, Miroslav Sleyshka, Jiří Winter Neprakta a další. V roce 1961 Littman předal čestné diplomy nejstarším a nejmladším zaměstnancům Dikobrazu Zdeňku Nejedlému (84) a Janu Bervid-Bukojovi (15).
Během Pražského jara Eduard Littmann tajně spolupracoval s vídeňskou kanceláří Rádia Svobodná Evropa , kam posílal zprávy o stavu věcí v Československu.
Po srpnu 1968 zůstal Eduard Littman v redakční radě Dikobrazu. Některým spisovatelům, jejichž díla byla zakázána, pomohl publikovat v časopise pod různými pseudonymy.
V roce 1979 byl v soutěži československých časopisů Dikobraz udělen čestný diplom pojmenovaný po Juliu Fučíkovi za nejlepší grafický návrh.
V roce 1986 vydalo nakladatelství "Sovětský umělec" knihu "Umělci československého satirického časopisu "Dikobraz" navštěvují nás" (z cyklu "Mistři karikatury socialistických zemí"), ve které jsou díla takových umělců jako např. :

Od roku 1990 časopis vycházel pod názvem „Nový Porcupine“, později opět pod názvem „Porcupine“ (poslední číslo vyšlo v roce 1995). V letech 2004-2005 došlo k pokusu o oživení časopisu pod názvem „Dikobraz a Zabaveno“.

Zajímavosti

Viz také

Poznámky

  1. ↑ Časopis "Krokodýl", č. 30, 1975. Str. 15. (Cyklus publikací k 30. výročí „Porcupine“)
  Přejděte na položku Wikidata  V bibliografických katalozích