Jacolio, Louis

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 19. listopadu 2020; kontroly vyžadují 6 úprav .
Louis Jacolliot
fr.  Louis Jacolliot
Datum narození 31. října 1837( 1837-10-31 )
Místo narození Charolles , Francie
Datum úmrtí 30. října 1890 (52 let)( 1890-10-30 )
Místo smrti Saint-Thibault-des-Vignes , Francie
Státní občanství  Francie
obsazení spisovatel
Roky kreativity z roku 1868
Směr Dobrodružství
Žánr Dobrodružství
Jazyk děl francouzština
Logo Wikisource Pracuje ve společnosti Wikisource
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Louis Jacolliot ( fr.  Louis Jacolliot ; 31. října 1837 , Charolles  – 30. října 1890 , Saint-Thibault-de-Vignes) byl francouzský spisovatel, cestovatel, koloniální soudce a učitel. Autor populárních románů a popularizátor orientální kultury, překladatel „ Manu-smriti “ do francouzštiny. Jako první použil v tisku výrazy „Ježíš Krišna“ ( Iezeus Christna ; 1869) a Agartha ( Asgartha ; 1873).

Životopis

Narozen v roce 1837 ve městě Charolles ( Francie ). V letech 1865-1869 žil dlouhou dobu v Oceánii (na ostrově Tahiti ) a Indii . Cestoval přes Indočínu a Ameriku , zastával soudní funkce ve francouzských koloniálních majetcích . Po svém návratu do Francie popsal mnoho ze svých dobrodružství v knihách Cesta do země slonů (1876), Okouzlující fakíři (1880), Cesta do země Bayadères (1873).

Autor se vyznačoval dvěma typy románů: dobrodružným románem („Loupežníci moří“) a romány oplývajícími populárně vědeckými informacemi , někdy téměř nesouvisejícími s průběhem děje (trilogie „Pobřeží slonoviny“, „Pobřeží ebenu“, "Písečné město").

Louis Jacolliot věnoval řadu svých knih etnografickým otázkám a srovnávacímu studiu indického náboženství a mytologie . V Indické bibli aneb Život Ježíše Krišny [1] ( La Bible dans l'Inde, ou la Vie de Iezeus Christna ) [2] porovnává životopisy Krišny v posvátných spisech hinduismu a Ježíše Krista v evangeliích a dochází k závěru, že velké množství náhod v nich nemohlo být náhodné. Jacollio došel k závěru, že texty evangelií vycházejí z mytologie starověké Indie , přičemž však netvrdí, že Ježíš byl přímo v Indii . Jacolliot věřil, že jméno „Kristus“ byl způsob, jak napsat slovo „Krishna“, a také tvrdil, že mu Krišnovi učedníci dali jméno „Iezeus“, což v sanskrtu znamená „čistá esence“ [2] .

V cestopisných esejích a fascinujících dobrodružných románech Požírači ohně (1887), V indických slumech (1888), Ztraceni v oceánu (1893) a dalších Jacollio projevil své sympatie k utlačovaným národům a kritizoval Angličany, Portugalce a Francouze. kolonizátoři.

Během svého pobytu v Indii sbíral sanskrtské legendy, které později zpopularizoval. Také tvrdil, že četl v sanskrtských textech příběh o zemi zvané Rutas , kterou pohltil Indický oceán . Nicméně Jacolliot navrhl, že odkaz byl na Tichý oceán , a spojil to s mýtem o Atlantidě . Legendu o zemi Rutas připomíná i příběh o zmizelém kontinentu Mu .

Jeho práce byly často citovány H. P. Blavatskou v knize „ Isis Unveiled “ a vše, co je tam řečeno o Lemurii , má svůj zdroj v Jacolliově hypotéze.

Navíc Jacolliovi Synové Boží ( Les ​​Fils de Dieu ) jsou první zmínkou o Agartě .

Louis Jacolliot zemřel v roce 1890 v Saint-Thibault-des-Vignes (departement Seine-et-Marne ).

Popularita v Rusku

Romány Louise Jacolliota se těšily velké oblibě v Ruské říši , kde v roce 1910 vyšlo 18 svazků jeho děl v překladu do ruštiny.

Podle vzpomínek Lva Gumilyova byl v dětství jeho oblíbeným spisovatelem Louis Zhakolio, což budoucí historik přiznal svému otci, básníkovi N.S. Gumiljov.

V sovětském Rusku byly autorovy knihy zakázány jako společensky škodlivé a nebyly vydávány v letech 1929 až 1989. Jedinou výjimkou byl román Eben a Pobřeží slonoviny, vydaný v roce 1958, ale ani ten byl dotištěn až v roce 1989.

Bibliografie

Poznámky

  1. ↑ L. Jacolliot (1869) La Bible dans l'Inde Archivováno 14. března 2017 ve Wayback Machine , Librairie Internationale, Paříž (digitalizováno službou Google Books)
  2. ↑ 1 2 Louis Jacolliot (1870) Bible v Indii Archivováno 14. března 2017 ve Wayback Machine , Carleton, New York (digitalizováno službou Google Books)
  3. ↑ Divadlo Indou. "La Devadassi (bayadere)", komedie a quarte parties tradite du Tamoul par Louis Jacolliot President du Tribunal de Chandemagor. Paříž. 1868
  4. ↑ Oldenburg S. F. , Překlad jihoindického lidového dramatu „Devadassi“ od A. N. Ostrovského Archivní kopie ze 4. prosince 2017 na Wayback Machine

Literatura

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie