Volání moře

"Volání moře"  ( polsky Zew morza , v pokladně SSSR - "Sailor's Love" ) je polský černobílý němý celovečerní film, inscenovaný v žánru melodrama režisérem Henrykem Sharo v roce 1927 . Film je nejstarším dochovaným filmem Henryka Szara [1] , jednoho z nejvýznamnějších režisérů předválečné polské kinematografie. Film byl natočen podle scénáře tehdy populárního spisovatele Stefana Kedzińskéhoa je příkladem filmu určeného pro širokou veřejnost. Milostný příběh je protkán vzrušujícími dobrodružstvími, která se poprvé v polské kinematografii odehrávají na moři. Dalším plusem jsou četné venkovní scény, včetně těch, které se natáčely ve městech Gdaňsk , Gdyně a Puck . Obsazení zahrnovalo populární hvězdy těch let - Maria Malicka , Jerzy Marr , Nora Ney . Když byl vyhlášen konkurz na dětské role, roli 12letého hrdiny získal Tadeusz Fievski , který se později stal jedním z vynikajících polských herců.

Děj

Dvanáctiletý Stakh rád čte mořské romány a sní o cestách na vzdálená moře do exotických zemí. Po útěku z domova je najat jako palubní chlapec na plachetnici. O mnoho let později se Stach stává pravou rukou kapitána velké plachetnice a těší se velké důvěře v majitele lodi Van Loose. Získává také srdce Yoli, dcery Van Loose. Lodník Minke je také zamilovaný do Yulyi. Po jejím odmítnutí se ji však snaží zneužít. Stakh, který dorazil včas, se dívky zastal a její otec lodníka vyhodil. Darebák Minke, který v sobě chová zášť vůči Stakhovi, hrozí, že se mu pomstí. Van Loos pozve Stakha, aby se stal jeho partnerem a zetěm. Stakh souhlasí a jde s touto zprávou svým rodičům.

Ve své rodné vesnici se seznámí s Khankou, se kterou se přátelil v dětství. Je dcerou majitele panství, na jehož území si Stakhovi rodiče pronajímají mlýn. Minulá přátelství a vzpomínky přitahují srdce Stakha a Hanky ​​k sobě. Stakh se rozhodne rozejít s Yoley a vyzná lásku Hance. Hančini rodiče však uvízli v dluzích a aby jim pomohla, dívka souhlasí, že se provdá za bohatého, ale nemilovaného souseda Karola Skarskou. Stakh v zoufalství narukuje na velkou válečnou loď a věnuje se práci na vědecké práci. Když se to dozví lodník Minke, hodlá ukrást kresby Stakhova vynálezu, aby je výhodně prodal pašerákům a zároveň se vyrovnal se svým starým pachatelem. S pomocí kolegů pašeráků se Mince podaří chytit Stakha a chlapík se svázanýma rukama a nohama je vhozen do podpalubí staré lodi.

Mezitím se finanční situace Hančiných rodičů zlepší a Hanka přeruší zasnoubení s Karolem Skarským, kterého nenávidí. Hanka cestuje do Gdaňsku za Stachem. Náhodou se dozví o jeho únosu a upozorní námořní oddělení, kde Stakh slouží. V důsledku pronásledování pašeráků, které podnikli vojenští námořníci, je Stakh propuštěn. Teď už nic nemůže zastavit lásku Stakha a Hanky.

Obsazení

• Maria Malitskaya  - 2 role: Khanka a zámořská princezna v prvních scénách filmu
• Jerzy Marr  - 2 role: Stach a princ z prvních scén filmu
• Mariusz Mashinski  - Karol Skarski zamilovaný do Khanky
• Nora Ney  jako Yulya, dcera Van Loose (zamilovaná do Stacha)
• Anthony Ruzhansky  - mlynář, otec Stakh
• Jozefa Modzhelevskaya  - mlynářka, matka Stacha
• Octavian Kachanovsky  jako Pan Ostojskij, Khankův otec
• Stanislav Slubitskaya  jako paní Ostoyskaya, Khanka matka
• Anthony Bednarchik  jako Van Loos, majitel plachetnice
• Stefan Schwartz  - Rudolf Minke, lodník
• Janusz Zheevsky  - strážní důstojník
• Alexander Manetsky  - strážní důstojník
• Nina Shverchevskaya  - pokojská
• Stefan Chnydzinski  - farmář ve mlýně
• Tadeusz Fievski  - Stakh v dětství
• Kristina Dlugolentskaya  - Khanka v dětství
• Isabella Kalitovich  jako slečna Phillipsová, Hančina vychovatelka

Výroba

Na jaké úrovni je můj film? Nenechme se oklamat. Vytvořit vysoce umělecký film v rámci našich možností nelze. Nakonec jsem v rámci našich možností šel důsledně směrem ke zvolenému cíli a v žádném případě jsem nepodlehl potížím. Snažil jsem se udržet realitu realistickým způsobem. Problém lásky zvažoval scenárista Pan Kendzhinski na vysoké laťce, ale neodmítl ani napínavé akční scény. Nějaké filmové zkušenosti už mám, ale poprvé jsem měl kontakt s mořem na filmu. V přímořské krajině, bez omezení studií a dobře vyškolených komparsistů, může režisér snáze rozvíjet svou vynalézavost a lépe promyslet každý detail.

Takže film slibuje, že bude dokonalý?

„To bude říkat tisk a veřejnost a já osobně se sebou nejsem nikdy spokojený. Vždy existuje víra, že to dokážu lépe.

23. června 1927 bylo ve varšavských novinách ABC [2] zveřejněno oznámení : „Filmová společnost Leo-film začala v červenci natáčet mořský film „Volání moře“ podle scénáře Stefana Kienzińského, prostřednictvím naší agentury hledá dvě děti 8-12 let na plnění dětských rolí. Přihlášky s fotografiemi přijímá do 1. července buď ředitel Henryk Szaro (společnost Leo-film, Nowy Świat 39), nebo redaktor ABC, ul. Szpitalna 12. Pro velký zájem byl termín odlitku dětí prodloužen do 20. července 1927. Noviny ABC informovaly o výsledcích soutěže 4. září 1927. Porota se skládala z těchto osob: scénárista Stefan Kendzhinskij, redaktoři deníku ABC L. Brune, Kolupailo, T. Konczyc a E. Swierchevsky, výtvarník Norblin, kameraman Steinwurzel, filmový režisér Henryk Sharo. Po zvážení všech přihlášek porota jednomyslně vyhlásila dva nejvhodnější kandidáty: Krys (Kristina) Dlugolentskaya a Tadzio (Tadeusz) Fievskiy. Na titulní straně novin byly umístěny portréty nezletilých vítězů soutěže, do kterých byly vkládány velké naděje. Během natáčení filmu "Call of the Sea" byli Krysya Dlugolentskaya a Tadzio Fievskiy nazýváni dětmi ABC. Konkurentem Tadzia Fievského pro tuto roli byl 13letý Vitold Zacharevič , který se později stal hlavním představitelem rolí romantických hrdinů v melodramatech 30. let .

Natáčení probíhalo ve Varšavě, Gdaňsku, Gdyni, Pucku [2] .

Kostýmy a rekvizity zajistila divadelní skupina Teatr Polski , o nábytek a interiérové ​​předměty se postaraly obchodní společnosti Dom Sztuki (sídlo: Varšava , Chmielna st.dům 5), Pałac Sztuki (ul. Trębacka 2) a společnost W. Golińska (nachází se na ulici Senatorska ).25), vozy poskytl Morris a uniformy Jerzyho Marra vyrobila Adamova dílna na ul. Nowy Swiatdům 34 [2] .

Natáčení zahrnovalo plachetnici Lwów pod velením kapitána Konstantina Matyevich-Matseevich, ve vlastnictví námořní školy v Tczew , jedna z prvních lodí polské flotily, torpédový člun ORP Kujawiak pod velením kapitána Stanislava Grinevetského, cvičná loď ORP Generał Sosnkowski pod velením kapitána Mieczysława Rudnickiho, plachetní jachta Gazda, vlastněná rybářskou společností. V jedné ze scén filmu se objevuje hydroplán typu Liore Olivier H-13 - jeden ze čtyř francouzských letounů zakoupených v roce 1924 pro letku námořního letectva v Pucku [2] .

Premiéry

•  - 13. října 1927 se ve dvou varšavských kinech konala národní premiéra filmu: v 16 hodin. 15 minut. v divadle Apollo na ulici. Marshalkovskaja 106 (živá hudba v podání orchestru pod vedením M. Sternberga) a v 18 hodin. 00 min. v kině Casino na ulici. Nowy Świat 50 (živá hudba v podání orchestru pod vedením Adama Furmanského) [1] .
•  - film byl uveden v sovětských pokladnách na počátku 30. let [k 1] .
•  - restaurovaná a digitalizovaná verze filmu byla poprvé uvedena varšavské veřejnosti v kině Iluzjon 30. listopadu 2013 (hudbu k filmu napsal skladatel Krzesimir Dembski) [3] .
•  — Dne 26. března 2017 byla restaurovaná a digitalizovaná verze filmu poprvé představena rakouské veřejnosti v rámci filmového festivalu LET'S CEE [4] .

Hodnocení

V roce 1927 získal film nadšené recenze od polských filmových kritiků. „...Příjemným překvapením byl nový polský film „Volání moře“, který vytvořil Henryk Szaro. Ještě pár takových filmů a předsudky vůči polské filmové tvorbě nenávratně zmizí,“ napsal recenzent pro magazín Kino-Teatr [5] . Kromě režie si kritik všiml i práce kameramana a hereckého obsazení, zejména Nory Ney . Řada publikací zdůraznila dílo Mariusze Mashinského, i když recenzent z časopisu Kino dla Wszystkich s tímto názorem zásadně nesouhlasil. Jinak byly ohlasy polského tisku jednomyslné [5] .

Digitální rekonstrukce

Po uvedení filmu na konci 20. let 20. století byl film prakticky nespatřený a po mnoho let byl považován za ztracený. Po válce se dochovaly dva neúplné exempláře, oba v hrozném technickém stavu. První z nich je černobílá kopie s ruskými titulky, dlouhá 1040 metrů, zaslaná v roce 1958 do Polského národního filmového archivu (Filmoteka Narodowa) Státním filmovým fondem SSSR . Druhým je 1660 metrů dlouhá virtuózní kopie s původními polskými mezititulky, zakoupená v roce 1973 od soukromé osoby v Lodži .

Materiál vzniklý po rekonstrukci je výsledkem spojení obou kopií. Obě kopie byly obnoveny a naskenovány. Poté byl materiál shromážděn a podroben digitální rekonstrukci: obraz byl stabilizován, očištěn od největších defektů, znečištění a zkreslení a také podroben barevné korekci.

Fragmenty zachované pouze v černobílých kopiích jsou ponechány černobíle. Mezititulky, zachované pouze v ruské kopii, byly přeloženy do polštiny a označeny logem Polského národního filmového archivu. Chybějící důležité filmové mezititulky byly rekonstruovány podle původního filmového programu.

Vzhledem k tomu, že se nedochovala původní dokumentace filmu, nebylo možné obnovit původní rozdělení na akty.

Film byl přiveden na moderní standardy s osmi snímky opakujícími se každou sekundu, aby se znovu vytvořil zážitek ze sledování filmu při původních 16 snímcích za sekundu. Dostupná stopáž filmu je 2218 metrů. Bohužel je film stále nekompletní.

Práce byly realizovány v rámci projektu „Restaurování a digitalizace předválečných hraných filmů v Polském národním filmovém archivu ve Varšavě“ (projekt spolufinancovaný z Evropského fondu pro regionální rozvoj v rámci prioritního úkolu XI „Kultura a kulturní dědictví“ programu „Infrastruktura a životní prostředí“, 2013) [ 6]

Poznámky

1. ↑ 12 NitroFilm , O filmie .
2. ↑ 1 2 3 4 5 NitroFilm , Ciekawostki.
3. ↑ Zew morza Archivováno 14. listopadu 2019 na Wayback Machine na webových stránkách Polského národního filmového archivu (Filmoteka Narodowa)  (polsky)
4. ↑ Zew morza (1927 ) — Informace o vydání na IMDb 
5. ↑ 12 NitroFilm , Lesklý Prasy .
6. ↑ Údaje v této sekci jsou převzaty z úvodního videa před začátkem filmu, zveřejněného na síti na torrent trackerech .

1. ↑ Svědčí o tom sovětský filmový plakát z 30. let, který vytvořil tehdejší mistr filmového plakátu Nikolaj Chomov.

Odkazy

• Zew morza  (polsky) . NITROFILM - Konserwacja i digitalizacja przedwojennych filmów fabularnych w Filmotece Narodowej . Staženo: 27. září 2021.

Tematické stránky	Filmová spřízněnost Internetová filmová databáze