Interaktivní učení je učení, které probíhá za neustálé, aktivní interakce všech účastníků vzdělávacího procesu. Jedná se o koedukaci, vzájemné učení (kolektivní, skupinové, kooperativní učení), kdy žák i učitel jsou rovnocennými subjekty vzdělávacího procesu , rozumí tomu, co dělají, reflektují to, co znají, jsou schopni realizovat. Přímo samotná organizace interaktivního učení zahrnuje modelování různých životních situací, společné řešení problémů na základě analýzy okolností a odpovídající situace a využívání her na hraní rolí.
Všechny interaktivní technologie jsou rozděleny do čtyř skupin: frontální technologie, technologie kolektivního skupinového učení, situační učení a učení v diskuzi. Mezi interaktivními metodami se hojně využívá brainstorming , mikrofon, nápadový kroužek, práce v malých skupinách, „zaujmout pozici“, předběžná metoda, akvárium, cesta hraním rolí a další.
Sémantický význam slova interaktivní pochází z anglického slova interact, kde inter je vzájemné, „akt“ znamená jednat. Interaktivní je tedy schopnost interakce v režimu konverzace, dialogu s počítačem nebo osobou.