Ioanniky (Galyatovsky)
| Ioanniky Galyatovsky | |
|---|---|
| Ioanniky Galyatovsky | |
| Datum narození | kolem roku 1620 |
| Místo narození | Volyně , Commonwealth |
| Datum úmrtí | 2. (12. ledna) 1688 |
| Místo smrti | |
| Země | |
| Studie | Kiev-Mohyla collegium |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Archimandrite Ioanniky (příjmení ve světě Galatovsky nebo Golyatovsky [1] ; kolem 1620 , Volyň , Commonwealth - 2. (12.) ledna 1688 , Černihiv , Ruské království ) - Ukrajinská pravoslavná církev a společensko-politická osobnost v Commonwealthu a v Moskevské království XVII století. Spisovatel, představitel ruského scholastického kázání, autor sbírek kázání a povídek „ Klíč porozumění ...“ ( 1659 a 1660 , Kyjev; 1663 a 1665, Lvov), „Věda je jediný způsob, jak vyrobit Kazaň“ ( 1659 ). „Nebe je nové“ [2] ( 1665 , 1677 , 1699 ), „Vyžadována Skarbnitsa“ ( 1676 ) a další. Galyatovsky publikoval všechna svá díla v Kyjevě a Černigově.
Životopis
Narodil se pravděpodobně na Volyni kolem roku 1620, přesné datum ani místo narození nejsou známy.
Ve 40. letech 17. století studoval na Kiev-Mohyla Collegium [3] , byl žákem Lazara Baranoviče .
Od roku 1650 sloužil jako mnich v Kupjatickém klášteře (nedaleko Pinsku ). Po návratu do Kyjeva vyučoval kurz rétoriky na Kiev-Mohyla Collegium. V letech 1658-1668 byl rektorem Kyjevsko-mohylské akademie , hegumenem Kyjevsko-Bratského kláštera . Možná opustil Kyjev již v roce 1663, ale nadále používal titul rektora až do roku 1668.
Od roku 1668 byl opatem a v letech 1669-1688 archimandritem Jeletského kláštera v Černigově .
V roce 1664 pod tlakem Galjatovskij opustil Kyjev na západ do Lvova, poté do Lucku , Slutsku a Minsku . V roce 1668 se vrátil do Kyjeva.
Ioanniky Galyatovsky zemřel 2. ledna 1688 ve městě Černigov .
Zobrazení
Archimandrite Ioaniky je známý pro své protikatolické , protižidovské a protimuslimské názory. Ve svém pojednání „ Pravdivý Mesiáš “, ve formě dialogu mezi Židem a křesťanem, poprvé v ortodoxní literatuře „důkaz“ znesvěcení prosfory Židy , vraždění křesťanských dětí pro rituální účely , jsou uvedeny kontaminace studní a podobná tvrzení, která byla dříve charakteristická pro polské zdroje [6] . „ Pravdivý Mesiáš “ se stal prvním rozsáhlým protižidovským dílem v západním Rusku [7] .
První vrstva obviňování Židů ze strany Galatovského souvisí s tradiční opozicí starozákonních a novozákonních Židů. Protože tento nepřijal Mesiáše-Krista, podle Galjatovského nyní Mojžíšův zákon nedodržují Židé, ale křesťané. Toto všekřesťanské obvinění, zformované již v patristickém období , je charakteristické pro západní i východní církev [8] .
Ioaniky Galyatovsky nepoužil přímo židovskou literaturu, ale uvedl odkazy podle převyprávění křesťanských autorů [6] . Zmínil 12 případů urážky na cti v různých zemích, především z polských a německých zdrojů. Alexander Pančenko vyzdvihuje čtyři důvody od Ioanikije Galjatovského, proč Židé údajně potřebují krev křesťanských dětí [9] :
- pro čarodějnictví;
- aby tajně mísil křesťany v jídle a pití, aby dosáhl jejich „milosrdenství“ a „náklonnosti“;
- zbavit se smradu, kterým páchnou „od narození“;
- za jakési pomazání - umírající Žid "bude potřísněn tou krví ...".
Výzva k vyhlazení Židů je hlavním refrénem jedné z kapitol „Mesiáše“ – „Rozhovory o zlu Židů“ [6] [9] .
Paměť
Byla po něm pojmenována ulice v Černihově v historické lokalitě Pevtsy . V roce 2016 byla přejmenována na akademika Rybakova .
Poznámky
- ↑ Galyatovsky // Malý encyklopedický slovník Brockhause a Efrona : ve 4 svazcích - Petrohrad. , 1907-1909.
- ↑ New Sky // Encyklopedický slovník Brockhause a Efrona : v 86 svazcích (82 svazcích a 4 dodatečné). - Petrohrad. , 1890-1907.
- ↑ Ioanniky (Golyatovsky) // Ruský biografický slovník : ve 25 svazcích. - Petrohrad. - M. , 1896-1918.
- ↑ Ioaniky (Galyatovsky). Klíč k porozumění. - K. , 1659.
- ↑ Ioaniky (Galyatovsky). Nebe je nové s novými hvězdami. - Mogilev: Tiskárna Maxima Voshchanka, 1699.
- ↑ 1 2 3 Shpirt A. M. „Pravdivý Mesiáš“ od Ioanikije Galatovského a jeho „židovské“ zdroje // Lechaim: journal. - Duben 2010. - Vydání. 4 (216) .
- ↑ Serov, 1999 , str. 100.
- ↑ Serov, 1999 , str. 102-103.
- ↑ 1 2 Panchenko, 2004 , s. 167-168.
Literatura
- Vladimirov P.V. Golyatovsky, Ioanniky // Encyklopedický slovník Brockhause a Efrona : v 86 svazcích (82 svazcích a 4 dodatečné). - Petrohrad. , 1890-1907.
- Levchenko-Komisarenko T. L., Lopukhina E. V., Pidgaiko V. G., Sinkevič N. A. Ioanniky // Ortodoxní encyklopedie . - M. , 2011. - T. XXV: " Johnovy skutky - Joseph Shumlyansky ". - S. 78-100. — 752 s. - 39 000 výtisků. - ISBN 978-5-89572-046-2 .
- Panchenko A. A. Blood libel // Khristovshchina a skopchestvo: folklór a tradiční kultura ruských mystických sekt . - (nepřístupný odkaz) M . : OGI, 2004. - 544 s. — ISBN 5-94282-263-8 .
- Serov B. Obraz Židů v díle I. Galatovského "Pravdivý Mesiáš" // Židovská kultura a kulturní kontakty. Sborník příspěvků z 6. výroční konference židovských studií, 3. část: sborník. - M . : Centre Sefer, Hebrejská univerzita u Jeruzaléma, Ústav slovanských studií Ruské akademie věd, 1999. - S. 100-114 . — ISBN 5-89346-041-3 .
- Sumcov N.F. Ioanniky Galyatovsky. K dějinám jihoruské literatury 17. století. // Kyjevský starověk. - 1884. - T. 8.
- Shpirt A. M. „Pravdivý Mesiáš“ od Ioannikia Galatovského // Slovanská studia . - Věda, 2008. - Vydání. 4 . - S. 37-45 . — ISSN 0132-1366 .
- Encyklopedie ukrajinských studií . / Ch. vyd. Vladimír Kubijovič. - Paříž, New York: Mladý život, 1954-1989. (ukr.)
- Scheliha, W. von Joanicjusz Galatowski.// Křesťansko-muslimské vztahy. Bibliografická historie. sv. 8.: Severní a východní Evropa (1600-1700. Vyd. David Thomas a John Chesworth. - Leiden, Boston: Brill, 2016. - S. 794-799.
 Slovníky a encyklopedie |
| |||
|---|---|---|---|---|
| ||||