Ozařování ( lat. irradiare - osvětluji paprsky, svítím) - šíření nervových procesů (excitace nebo inhibice) v mozku z původního ohniska do sousedních a vzdálených. Proces ozařování analogicky pomáhá adaptovat se na podobné situace, zlepšit reakce díky zapojení několika částí mozku najednou v reakci na jeden podnět (generalizuje podmíněný reflex). K ozáření dochází pouze v reakci na silné nebo dlouhodobé podněty, slabé podněty proces ozařování nevyvolají nebo působí pouze na nejbližší části mozku od původního. [1] [2] [3]
IP Pavlov použil koncept ozařování k vysvětlení neurofyziologických procesů tvorby podmíněných reflexů. Opačný proces ve fyziologii se nazývá koncentrace . [4] [5]
Ozáření je možné díky vlastnosti neuronů vytvářet mezi sebou četná synaptická spojení (tato vlastnost se nazývá „Princip divergence“ (ve fyziologii)). [6] Čím silnější je počáteční podnět, tím více neuronů je zapojeno do procesu šíření (ozařování), takže jeden neuron (směřující impuls do hlavy mozku) může zapojit do práce několik tisíc dalších.
Ozáření (rozšíření) se projevuje jako reflexní odpověď nervových center, která původně nebyla zapojena, tzn. reakce na podnět již nevychází z jednoho počátečního ohniska vzruchu, ale z několika vzdálených. Procesem ozařování tak různé části mozku získávají funkční spojení (podmíněné reflexy).
Procesy ozařování jsou u dětí silně výrazné, zejména v raném věku, protože čím jsou zpočátku slabší dočasné spoje, tím snadněji probíhá proces ozařování.
Ozařování vzruchu – rozšíření procesu vzruchu z původního zaměření na další oddělení. Dochází ke zobecnění podmíněných reflexů jako reakce na všechny signály podobné původním podmíněným, např. dobrá nálada se rozšiřuje na vše, co člověk vnímá – šťastný „všichni se usmívají“, při špatné náladě také „dráždí všechny a všechno“ . [7]
S ozářením vzruchu se zvyšuje tonus mozkové kůry, což v patologických případech vede k exacerbovaným reakcím na drobné podněty, myšlenkové skoky. Typický příklad ozařování vzruchů ve všech částech mozku lze pozorovat při sporu mezi lidmi: postupně se po vybuzení řečových zón připojují další motorické zóny (gesta, intenzivní chůze nebo i agresivní akce). jako při dlouho očekávaném setkání s blízkými, kde se lidé usmívají i pláčou zároveň, mluví, skákají, objímají se. [8] Nebo klasický příklad negativního vlivu ozařování vzrušení: vznik fobií, kdy se prvotní reakce na podnět (vzteklý pes) rozšíří (rozzáří) na podobné (plyšák, obrázek psa , kožešina atd.).
Ozáření inhibice - šíření procesu inhibice z počátečního zaměření na další oddělení (například přechod do spánku). [9] Po několika úspěšných pokusech oklamat partnera ve sportu pohybem míče se partner nejen nesnaží míč chytit, ale ani nemění polohu, nehýbe se – došlo k ozáření zábrany. [deset]
V aplikovaném smyslu například znalost rysů procesu ozařování excitace ze strany učitele pomáhá vyhnout se silným podnětům, které narušují koncentraci, a naopak, vyhnout se silně monotónním lekcím, které přispívají k ozařování inhibice a výzva k ospalosti, která se následně bude v podobných situacích opakovat. [jedenáct]
Po procesu ozařování následuje proces koncentrace.