Žalobce (žalobce) je účastníkem občanskoprávního řízení, na obranu jehož subjektivních práv a (nebo) chráněných zájmů bylo občanskoprávní řízení zahájeno [1] .
V širokém slova smyslu se slovo „žalobce“ používá ve vztahu ke každé osobě, která se obrátila na soudní orgány s vyjádřením nebo stížností [2] .
Žádost o ochranu práv a zájmů žalobce u soudu řešením existujícího sporu se nazývá žaloba a je sepsána v žalobním návrhu .
Žalobce není ve všech případech iniciátorem žaloby. V případech stanovených zákonem se žalobou na obranu práv a zájmů konkrétního občana může obrátit státní zástupce nebo pověřené státní orgány [3] .
V případě uplatnění nároku v zájmu nezletilého bude žadatelem za něj zákonný zástupce . V zájmu právnické osoby podávají žalobu její pověření úředníci .
Žalobcem může být každá osoba s občanskoprávní způsobilostí k právním úkonům , která je uznávána stejně pro všechny občany a organizace.
Neexistence sporného hmotného práva žalobce nemůže být důvodem pro odmítnutí přijetí žalobního návrhu a projednání věci ve věci samé. Pokud se při projednávání občanskoprávního sporu zjistí, že navrhovatel nemá sporné hmotné právo [4] nebo jeho hmotné právo není porušeno a nejsou dotčeny právem chráněné zájmy , soud rozhodne, že odmítne vyhovět nároky .
Civilní procesní způsobilost, tedy způsobilost vykonávat procesní práva, plnit procesní povinnosti a svěřit vedení věci u soudu zástupci, náleží v plném rozsahu občanům (v širokém slova smyslu), kteří dosáhli věku let osmnáct let a jakékoli organizace [5] . Nezletilý může osobně vykonávat svá procesní práva a vykonávat procesní povinnosti u soudu od uzavření manželství nebo prohlášení plné způsobilosti k právním úkonům ( emancipace ). Práva, svobody a oprávněné zájmy nezletilých ve věku od čtrnácti do osmnácti let, jakož i občanů s omezenou způsobilostí k právním úkonům , přitom chrání jejich zákonní zástupci . Soud je však povinen do takových případů zapojit nezletilé samotné i občany s omezenou způsobilostí k právním úkonům.
Nezletilí ve věku od čtrnácti do osmnácti let mají v zákonem stanovených případech právo osobně hájit svá práva, svobody a oprávněné zájmy u soudu. Soud má však právo zapojit do takových případů zákonné zástupce nezletilých. Toto pravidlo platí pro ty případy, kdy hmotné právo poskytuje nezletilému možnost osobně nabývat práva a nést povinnosti. Nezletilý má zejména právo osobně hájit svá práva a zájmy u soudu na vybírání mzdy [6] .
Práva, svobody a oprávněné zájmy nezletilých do čtrnácti let, jakož i občanů uznaných za nezpůsobilé, jsou přitom chráněni jejich zákonnými zástupci – rodiči, osvojiteli, opatrovníky, poručníky nebo jinými osobami, kterým je toto právo přiznáno. podle platné legislativy.
Pro osobní účast v občanskoprávním řízení musí mít žalobce občanskoprávní procesní způsobilost.
Žalobce, jakožto osoba zúčastněná na věci, má všechna práva stanovená pro tuto kategorii účastníků civilního procesu [7] . Jako osoba zúčastněná na případu má žalobce právo:
Kromě těch společných všem osobám zúčastněným na případu má Žalobce zvláštní práva [8] . Žalobce má právo:
Žalobce má v závislosti na okolnostech a výsledcích případu v některých případech právo požadovat po žalovaném náklady na zaplacení služeb zástupce v přiměřených mezích [9] , náhradu všech soudních nákladů, které v dané věci vznikly ( v poměru k uspokojené části nároků) [10] , požadovat po žalovaném, soustavně brojící proti správnému a včasnému projednání a vyřešení věci, náhradu skutečné ztráty času [11] .
Hlavní povinností žalobce je svědomité využívání všech svých práv. Další povinnosti (prokazování výpovědí, dostavení se k soudu, oznamování změny bydliště, placení soudních výloh) jsou odvozeny od hlavní povinnosti a jsou nerozlučně spjaty s příslušnými procesními právy. Avšak vzhledem k tomu, že ruský civilní proces je založen na principu hospodářské soutěže [12] , jediným negativním důsledkem nesplnění této povinnosti je případné přijetí rozhodnutí soudu o odmítnutí uspokojení nároků vznesených ze strany soudu. žalobce.
Žalobce neručí za předložení vědomě nedůvodného nároku vůči žalovanému (s výjimkou zaplacení náhrady za ztrátu času). Než soud rozhodne, je správnost žalobce a žalovaného v jakémkoli občanskoprávním případě stejně dohadná. Žalobce má právo před soudem učinit jakákoli prohlášení, za která neodpovídá za rozpor se skutečností, pokud se nejedná o urážky nebo pomluvy . Označení informací následně uznaných soudem za nepravdivé v žalobním návrhu se nepovažuje za šíření vědomě nepravdivých informací.
Slovníky a encyklopedie |
|
---|---|
V bibliografických katalozích |