Carlo Canobbio | |
---|---|
Datum narození | 23. února 1741 [1] |
Místo narození | |
Datum úmrtí | 7. března 1822 [1] [2] (ve věku 81 let) |
Místo smrti | |
Země | |
Profese | skladatel , houslista |
Nástroje | housle |
Žánry | opera |
Carlo Canobbio ( ital. Carlo Canobbio ; 1741 , Benátky - 7. března 1822 , Petrohrad ) - virtuózní houslista a skladatel , který hrál ve dvorním orchestru v Petrohradě .
Poslední léta skladatel strávil v Rusku, v Petrohradě, kam byl pozván k práci. V Rusku složil přes 14 baletů, které byly uváděny na scénách císařských divadel a byly významným přínosem do repertoáru ruského baletního divadla 18. století. Z tohoto výčtu se dochovaly orchestrální hlasy pouze šesti baletů – „Američané, nebo šťastný ztroskotání“, „Ariadna a Bacchus“ ( italsky Arianna e Bachus , 1789), „Dva malí Savoyards“, „Don Giovanni nebo The Kamenný host" (1781), "Oklamaní milenci", "Pyramus a Tizba" ( italsky: Piram e Tieba , 1791) [3] .
V roce 1785 byla v Petrohradě uvedena jeho opera Umělá láska ( italsky Amore artigiano ) na libreto C. Goldoniho . Ve spolupráci se Sarti a Pashkevich napsal Canobbio hudbu pro „velké historické představení“ Oleg's Primary Administration , založené na libretu císařovny Kateřiny II , 1790 [4] .
Kromě toho bylo zjištěno, že byl autorem řady hudebních děl: baletu Castor a Pollux (1803), dále 2 symfonií, 6 duetů pro flétnu a housle, 6 sonát pro kytaru (1797) atd. [ 4] Mezi jeho skladby dále patří symfonie, dueta pro flétnu a housle, sonáty pro housle a kytaru atd.
Tematické stránky | ||||
---|---|---|---|---|
Slovníky a encyklopedie |
| |||
|