Kapa ( woof. kapa ) je tkanina , kterou vyráběli staří Havajané z vnitřní kůry nebo lýka moruše ( papír Brussonetia , wow . Wauke ) a některých dalších stromů a keřů z rostlin řádu rosaceae a malvotsvetnye . V mnoha ohledech se podobá tapa , běžné v Polynésii , ale liší se od ní způsobem výroby.
Capa se používala především k výrobě oděvů. Vyráběly se z něj například dámské sukně neboli pau (používalo se několik vrstev látky, která mohla dosahovat délky i několika metrů), muži ji používali jako bederní roušku nebo málo [1] . Kromě toho se capa někdy používala jako pelerína na ramena. Obecně platí, že způsob nošení/použití chrániče zubů odrážel postavení osoby v havajské společnosti. Například kapa moe ( Kapa moe ) se používalo jako prostěradlo pro havajské náčelníky neboli aliyah . Kromě toho se novorozenci, kosti zemřelých balili do čepice a používali se také při různých náboženských obřadech [1] .
Během 20. století kulturní antropologové pečlivě studovali proces vytváření burlových tkanin, ale dosud zůstávají některá tajemství výroby neobjevena. Pro jeho výrobu bylo za nejžádanější považováno lýko papírové brussonetia , i když lýko z rostlin jako chlebovník [2] , urera [3] , Neraudia melastomifolia [4] , Pipturus albidus [5] , Rubus hawaiensis , Rubus macraei a Dal by se použít i Hibiscus tiliaceus [6] . Lýko se z rostlin nejprve odtlouklo speciální zaoblenou paličkou neboli hohoa ( woof. hohoa ). Vznikly dlouhé široké proužky, které se pak namočily do vody, kde se nechaly trochu zkvasit (tím se umožnilo změknutí vlákna). Poté byla výsledná hmota opět utlučena paličkami, ale se čtvercovým průřezem, aby změkla a z vícevrstvých pásů se získaly obdélníkové kusy hmoty [1] .
Koncem 19. století došlo vlivem značného vlivu evropských kolonistů ke ztrátě technologie výroby čepic [1] .