| Karasev Jevgenij | |
|---|---|
| Jméno při narození | Katz Jevgenij Kirillovič |
| Datum narození | 21. července 1937 |
| Místo narození | Kalinin , Ruská SFSR , SSSR |
| Datum úmrtí | 7. února 2019 (81 let) |
| Místo smrti | Tver , Rusko |
| Státní občanství | SSSR → Rusko |
| obsazení | básník , prozaik |
| Žánr | poezie , próza |
| Jazyk děl | ruština |
| Ceny |
|
Karasev Evgeny Kirillovich (vlastním jménem - Kats Evgeny Kirillovich ; 21. července 1937 , Kalinin , RSFSR , SSSR - 7. února 2019 , Tver ) [1] - ruský básník , prozaik . Člen Svazu spisovatelů Ruska (1993). Měl sedm odsouzení a ve vězení strávil celkem 20 let. [2] [3]
Karasev Evgeny Kirillovich se narodil 21. července 1937 v Kalinin . Jeho otec zemřel ve válce u Rževa . Matka pracovala jako švadlena.
Karaseva vychovala ulice, z mladíka se stal kapsář , skončil v dětské kolonii, poté strávil celkem 20 let ve vězení - měl sedm odsouzení. Pracoval na těžbě dřeva a na stavbě železnic v odlehlých oblastech země.
Jako prozaik debutoval v roce 1990 - vyšla první kniha próz "Na útěku" a v roce 1992 - první sbírka básní "Cesty Páně". V budoucnu mluvil hlavně s poezií, publikovanou v časopisech „ Nový svět “, „ Arion “, „Ural“, „Moskva“, v „Literárním věstníku“, novinách „ Zítra “.
V roce 1993 se Evgeny Kirillovich Karasev stal členem Svazu spisovatelů Ruska. V roce 1996 mu byla udělena cena časopisu Nový Mír.
V roce 2009 byl natočen film o básníkovi „Marnotratný syn“ [4] , který byl uveden na televizním kanálu REN .
Jevgenij Kirillovič Karasev zemřel v Tveru ve věku 82 let.
Můj život je směšný: válka, dětské kolonie, pak tábory, vězení - tady není nic zajímavého, jen strašné. Jediná zajímavá věc v mém životě je poezie, má smysl o ní mluvit.
Moje poezie není pro každého. Můžete psát na jakékoli téma, ale stačí psát dobře, neotřele, neotřele, aby to zapůsobilo. Poezie je jako vzduch, jako jiné potřebné věci. Nedokážu si představit lidské myšlení bez poezie. Kdyby ve své době neexistovala poezie, nevzniklo by lidstvo. Nebyl by žádný Homer, Herostratus, nebyla by žádná Trója.
Jak by se dalo přemýšlet o publikacích pod sovětskou nadvládou? Už v 90. letech mi bylo doporučeno kontaktovat přímo zástupce vedoucího oddělení poezie časopisu Nový Mir Olega Grigorjeviče Čuchonceva. Přišel jsem k němu domů a přinesl sešit se svými básněmi. Bylo mi řečeno, že pokud nezavoláme do 10 dnů, tak to nevzali. Volali mi.
Když byl Solženicyn v Tveru, seděli jsme s ním, jeho ženou a dalšími lidmi v městské knihovně v kanceláři ředitele. Nalil se vařící vody a napil se. Zeptal jsem se ho proč? Odpověděl: "Zbytek škodí mému žaludku." Piju vařící vodu a napodobuji Solženicyna.
— Jevgenij Karasev [5]