Domeček z karet je konstrukce sestrojená z hracích karet tak, že se speciálním způsobem umístí do řad na sebe. Cílem je vytvořit z karet co nejvyšší strukturu, aniž by se srážely [1] . Při stavbě domečků z karet se nesmí používat lepidlo ani jiné pomocné přísady či zařízení a nelze měnit ani tvar karet.
Historie myšlenky domečku z karet není s jistotou známa. Nejstarší zmínku o nich najdeme v zápiscích francouzského dvorního lékaře Jeana Hérouarda, který hlásil, že malý král Ludvík XIII . v letech 1605-1613 rád skládal karty na sebe a přitom „dodržoval proporce“ [2] . Stavění domečků z karet se stalo v 18. století v evropských měšťanských rodinách velmi populární: děti se tím často zabývaly během různých svátků, křtin nebo svateb, zatímco dospělí se bavili u stolu.
Se stavbou domečků z karet lze spojit řadu her a soutěží: jak přímou soutěž pro dva lidi, z nichž každý se snaží postavit větší stavbu, tak například společnou stavbu domu „na tahy“ nebo pokus určit, kterou kartu z již postaveného domu lze vytáhnout, aby se nezřítil. Pro stavbu domečků z karet existují speciální návody [3] .
Již na počátku 20. století byly zaznamenány a zaznamenány rekordy ve výšce stavěných karetních domků: například v roce 1907 časopis Strand otiskl článek o Angličance Rosie Fairner, které se podařilo postavit „věž“ karty dvacet „pater“ vysoké (tedy řádky) [4] . Moderním rekordmanem ve stavbě domečků z karet je Brian Berg, jehož úspěchy jsou od roku 1992 zapsány v Guinessově knize rekordů [5] a od té doby se opakovaně zdokonaluje [6] [7] .
V bibliografických katalozích |
---|