Dne 16. prosince 2008 odletěla z Pulkova na letiště Uvda charterovým letem FV6709 skupina ruských zástupců petrohradských cestovních kanceláří (převážně žen ) . Poté jeli dvěma autobusy do Eilatu , izraelského letoviska u Rudého moře . Asi v 16 hodin moskevského času (asi v 15 hodin místního času) se autobus zřítil do propasti (z výšky 30 metrů) 4 kilometry severně od Eilatu na šestém kilometru dálnice č. 12. [1] .
Irina Petrova, generální ředitelka společnosti Solvex-Travel, médiím řekla, že v havarovaném autobusu byli zástupci cestovních kanceláří severní metropole. Petrova také uvedla, že tuto studijní cestu do Izraele organizovaly společnosti Solvex-Tourne a Classic Travel (obě registrované v Petrohradě ) [2] .
Vyšetřování ukázalo, že řidič autobusu hrubě porušil pravidla: v nebezpečné oblasti s omezenou viditelností předjel jiný autobus, překročil povolenou rychlost a nezvládl řízení. Autobus se v době nehody pohyboval rychlostí 98 km/h, což je mnohem vyšší než maximální přípustná pravidla silničního provozu při jízdě na horské serpentině [3] .
Izraelský ministr dopravy Shaul Mofaz řekl deníku Haaretz : „Dva řidiči autobusu se pohádali o to, kdo se dostane do cíle jako první. Spor přerostl v pokusy o vzájemné předběhnutí. Policejní mluvčí Alex Kagalsky také řekl: „Silnice byla v dobrém stavu. Rozhodně sehrál lidský faktor, je tam chyba řidiče. Eduard Gelfond, řidič autobusu shledaný vinným z nehody, při níž zahynulo 24 ruských cestovních kanceláří, byl odsouzen k osmi letům vězení.
V době neštěstí zemřelo 25 lidí: 22 žen a tři muži [4] . Řidič autobusu, izraelský občan (repatriant z bývalého SSSR ) Eduard Gelfand, byl zraněn, ale přežil (byl jedinou osobou v autobuse, která byla připoutána bezpečnostním pásem). [5] Dva dny po nehodě byl řidič zadržen a poté propuštěn do domácího vězení.
Právník řidiče Yoav Levy později uvedl: "Vše, co se stalo, je výsledkem chuligánství řidiče druhého autobusu, které začalo v okamžiku opuštění parkoviště a pokračovalo celou cestu - až k místu havárie." Učinil také následující prohlášení: „Ve skutečnosti se stalo toto: při předjíždění spadl průvodčí na řidiče, což způsobilo, že ten nezvládl řízení a autobus spadl z trati. Řidič si nepamatuje, co se stalo poté. Je mu velmi líto, co se stalo, a žádá o vyjádření soustrast rodinám obětí…“. [6]
Nutno však podotknout, že policie údaje tachografu záměrně nezveřejnila a navíc uvedla, že z něj není možné odečítat. Eduard Gelfand toho využil a poskytl několik verzí záměrně falešných svědectví, které byly následně vyvráceny údaji ze zařízení. [3]