Pokladniční dialekty

Kladské dialekty českého jazyka ( čes. kladské nářečí ) jsou nářečí severovýchodní češtiny , zaznamenané dialektology v první polovině 20. století na Kladsku ( čes. Kladsko ) na území moderního Kladska . Dolnoslezské vojvodství v Polsku , především v okolí města Kudow -Zdrój , vedle česko-polské hranice [3] [4] . Kladská nářečí jsou podle řady nářečních znaků blízká nářečím podkrkonošským , běžným v severovýchodních Čechách .na hranici s Polskem.

Historie

Češi z okolí Kladska jsou původními obyvateli tohoto regionu, české osídlení je zde známé již od 11. století . Poměrně brzy byla oblast Kladska zachvácena německou kolonizací. Přesídlení Němců a začlenění Kladska na téměř dvě století do Pruska a později od roku 1871 do sjednoceného Německa vedlo k germanizaci části Čechů. Po druhé světové válce byl Kladský kraj převeden do Polska, značná část zbývajícího místního českého obyvatelstva byla spolu s Němci deportována, část Čechů se sama odstěhovala do Československa . V Kladském kraji zůstala malá skupina Čechů - nositelů kladských dialektů, které z větší části následně asimilovali Poláci , kteří se v něm usadili . Potomci kladských Čechů žijí v současnosti převážně v České republice a v Německu (hlavně v Bavorsku ).

Vlastnosti dialektů

Kladské nářečí se vyznačují mnoha jazykovými znaky, které jsou společné všem nářečím severovýchodočeského nářečí, řada společných znaků spojuje kladské nářečí s podkrkonošskými, které jsou jim blízké.
Hlavní nářeční znaky charakteristické pro kladové dialekty [3] [4] :

  1. Foném v , stejně jako v jiných nářečích severovýchodního českého nářečí, včetně podkrkonošských, i ve středomoravských nářečích na ně navazujících, je zastoupen jako u̯ nikoli před samohláskami, ale také jako w v libovolné poloze: zrou̯na ( česky . lit. zrovna , Rus. simple ), hlawa ( česky lit. hlava , rus . hlava ). V kladských nářečích, jakož i v podkrkonošských nářečích je možná i hláska u̯ místo l .
  2. Výslovnost spojení souhlásek nn na místě dn : jennoho ( česky lit. jednoho , rusky ) atp .
  3. Na místě slabikotvorného r̥ a l̥ jsou jako v podkrkonošských nářečích možné er ( ir , ar ), el ( il , al ): smert' ( česky lit. smrt , rus . smrt ), deržat' ( české lit. držet , ruské držet ) atd.
  4. Změna -vě- na -je- : sjet ( česky lit. svět , ruský svět ) atp.
  5. Absence j na začátku slova: ídlo ( česky lit. jídlo , rusky jídlo ), méně často uprostřed slova: stoí ( česky lit. stojí , rusky stojí ) atd.
  6. Přítomnost v některých případech krátkých samohlásek na místě dlouhých: lepši ( česky lit. lepší , rusky je lepší ), veseli ( česky lit. veselý , rusky veselý ) atd. Někdy jsou na místě běžné češtiny krátké samohlásky uváděny dlouhé samohlásky jedni : mý ( čes. lit. my , rus . my ), plákala ( čes. lit. plakala , rus . plakala ) atd.
  7. Rozšíření slovních tvarů hdo ( česky lit. kdo , rus . kdo ), vid'al ( běžná čeština viděl , rus . viděl ) ad.
  8. Koncovka -i pro živá podstatná jména mužského rodu v množném čísle v nominativu a akuzativu: vidim kluci .
  9. Koncovka -oj u živých podstatných jmen mužského rodu jednotného čísla v pádě dativu: pánoj .
  10. Rozšíření více výpůjček z německého jazyka než v jiných českých dialektech a ve spisovném jazyce je ve 20. století zaznamenán výskyt polonismů : ostatní (z polštiny ostatni , rusky naposledy ), teraz (z polštiny teraz , nyní rusky ), atd.

Viz také

Poznámky

Prameny
  1. ↑ Krátký, 1993 , str. 527.
  2. ↑ Čeština po síti  (česky)  (nepřístupný odkaz) . - Útvary českého národního jazyka (Pavlína Kuldanová). Archivováno z originálu 15. listopadu 2016.  (Přístup: 8. října 2012)
  3. ↑ 1 2 Naše řeč  (česky) . — O českém jazyce. Archivováno z originálu 13. prosince 2012.  (Přístup: 8. října 2012)
  4. ↑ 1 2 Osudy země kladské  (Czech) . — Jazyk. Kladská čestina. Archivováno z originálu 13. prosince 2012.  (Přístup: 8. října 2012)

Literatura

  1. Bělic J. Nastin české dialektologie. — Praha: SPN, 1972.
  2. Hladíková K. Kladské sběry lidových vyprávění v „Českém koutku“ v Kladsku (Diplomová práce) . Praha: Univerzita Karlova v Praze. Pedagogická fakulta. Katedra české literatury, 2004. - S. 128.  (Datum přístupu: 8. října 2012)
  3. Short D. Czech // The Slavonic Languages ​​​​/ Edited by Comrie B., Corbett G. - London, New York: Routledge, 1993. - S. 455-532. — ISBN 0-415-04755-2 .

Odkazy