Collegno, Giacinto di
| Giacinto di Collegno | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| ital. Giacinto Provana di Collegno | ||||||
| Jméno při narození | ital. Giacinto Ottavio Enrico Provana | |||||
| Datum narození | 4. června 1794 [1] | |||||
| Místo narození | ||||||
| Datum úmrtí | 29. září 1856 [2] [1] (ve věku 62 let) | |||||
| Místo smrti | ||||||
| Hodnost | Všeobecné | |||||
| Ocenění a ceny |
|
|||||
Hrabě Giacinto di Collegno ( italsky: Giacinto Provana di Collegno ; 4. června 1793 , Turín - 27. září 1856 , Baveno ) byl italský voják a Philhellene , politik, senátor, ministr války v kabinetu Casati, Gabrio ( království ze Sardinie ).
Životopis
Giacinto Collegno pocházel z drobné šlechty, syn Giuseppe Francesco Giovanni Nepomuceno Provana di Collegno [3] a Anne Morand de Saint-Sulpice .
Giacinto Collegno se připojil k inženýrům a studoval botaniku u Decandole, Augustina Pyrama a geologii u Léonce Élie de Beaumont v Paříži . S posledním jmenovaným studoval geologii Alp a Landes a opravoval geologickou mapu Itálie [4] .
Jako vyšší důstojník napoleonské a sardinské armády se zúčastnil piemontské revoluce v roce 1821 a byl nucen emigrovat.
Když se Collegno dostal do kontaktu s plukovníkem Favierem, Charlesem Nicolasem , postavil se na stranu španělských liberálů proti absolutistům krále Ferdinanda a francouzským jednotkám , které Ludvík XVIII a Svatá aliance poslali do Španělska . Jako dobrovolník a bránící španělskou ústavu Collegno bojoval v dubnu 1823 na břehu řeky Bidasoa s armádou vévody d'Angoulême.
Řecká revoluce
Od začátku roku 1821 vedli řečtí rebelové neustálé bitvy proti silám Osmanské říše a jejím vazalům. Ve svém odvolání napsal Ambroise Firmin-Didot
„Věc Helénů je příčinou lidstva, umění a věd, křesťanství a svobody, příčinou civilizace proti barbarství“
[5] . Collegno byl filhelén a dobrovolně se přihlásil do Řecka.
Collegno patřil mezi obránce pevnosti Navarino , obležené egyptskými vojsky Ibrahima Paši v dubnu až květnu 1825 ( Obléhání Navarina (1825) . Na začátku obléhání na ostrově Sphacteria jeho kolega a přítel hrabě Santarosa , zemřel Giacinto Collegno popsal 30denní obranu Navarina ve svých pamětech Diario dell'assedio di Navarino (Deník obléhání Navarina ) .
Kariéra
Po návratu do vlasti se stal postupně generálmajorem, generálporučíkem, generálem, ministrem války ve vládě Gabria Casatiho a poté od 27. července do 15. srpna 1848 předsedou Rady Sardinského království . Byl poslán do Francie jako zplnomocněný ministr od 28. prosince 1851 do 29. srpna 1852 a byl jmenován členem Stálé válečné rady.
Zemřel v Baveno 27. září 1856
Další příspěvky
- Člen výboru pro náborový zákon 5. února 1851 - 29. prosince 1853
- Člen finančního výboru: 5. února 1851 až 27. února 1852, 9. prosince 1852 až 21. listopadu 1853, 13. května 1854 až 29. května 1855, 23. listopadu 1855 až 16. června 1856.
- Člen komise pro postavení pomníku na počest krále Karla Alberta ze Sardinie 31. března 1853
Ocenění
- : Rytíř Čestné legie
- : Velký důstojník Savojského vojenského řádu Itálie
- : Řád svatých Mauricia a Lazara
- : Velitel řádu Leopolda
Odkazy
- ↑ 1 2 3 4 Giacinto Provana di Collegno // Historische Lexikon der Schweiz, Dictionnaire historique de la Suisse, Dizionario storico della Svizzera (německy) - Bern : 1998.
- ↑ 1 2 3 www.accademiadellescienze.it (italsky)
- ↑ [Jean-Louis Grillet|titre=Dictionnaire historique, littéraire et statistique des départemens du Mont-Blanc et du Léman, contenant l'histoire ancienne et moderne de la Savoie|éditeur=J.-F. Puthod|lieu= |année=1807|isbn= |issn= |lire en ligne= http://books.google.fr/books?id=Dt0mtDAurGsC&pg=PA109&dq=Anne+Morand,+savoie&hl=fr&ei=uVT_4AXCAbsoiubg book_result&ct=result&resnum=1&ved=0CCoQ6AEwAA#v=onepage&q=Anne%20Morand%2C%20savoie&f=false |numéro=|passage=109]
- ↑ [Massimo d'Azeglio |titre=Revue des deux mondes : Une vie d'immigré|éditeur=J.-F. Puthod|lieu= |année=1859|isbn= |issn= |lire en ligne= http://books.google.fr/books?id=D4cNAAAAQAAJ&pg=PA476&dq=Giacinto+comte+de+Collegno&output=text#c_top |numéro =|passage=460-478]
- ↑ [Αποστ. E. Βακαλόπολος, επίλεκτες βασικές πηγές της εληνικής επαστάσεως 1813–1825, βάνιας θεσαλονίκη 1990, β, σελ.533]
- ↑ [Victor Cousin |titre=Œuvres, sv. 4|editor=J.-F. Puthod|lieu= |année=1845|isbn= |issn= |lire en ligne= http://books.google.fr/books?id=ZoMPAAAAQAAJ&pg=PA118&dq=comte+de+Santa-Rosa&hl=fr&ei=fY7_TLOtI7fGsa4gaL =X&oi=book_result&ct=result&resnum=1&ved=0CCYQ6AEwADgK#v=onepage&q=comte%20de%20Santa-Rosa&f=false Archivováno 28. prosince 2013 na Wayback Machine |numéro=|passage=114]