Integrální logaritmus

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 6. dubna 2019; ověření vyžaduje 1 úpravu .

Integrální logaritmus  je speciální funkce definovaná integrálem

K odstranění singularity v , se někdy používá logaritmus posunutého integrálu :

Tyto dvě funkce spolu souvisí:

Integrální logaritmus zavedl Leonhard Euler v roce 1768.

Integrální logaritmus a integrální exponenciální funkce spolu souvisí vztahem:

Integrální logaritmus má jedinou kladnou nulu v bodě ( Ramanujanovo-Soldnerovo číslo ).

Rozšíření řady

Z identity spojující a následuje série:

kde  je Euler-Mascheroniho konstanta .

Série odvozená Srinivasou Ramanujanem konverguje rychleji :

Integrální logaritmus a rozdělení prvočísel

Integrální logaritmus hraje důležitou roli ve studiu distribuce prvočísel . Je to lepší aproximace počtu prvočísel menšího nebo rovného danému číslu než . Pokud je Riemannova hypotéza pravdivá, [ 1]

Pro nepříliš velké je však prokázáno, že pro některé dostatečně velké se nerovnosti mění znaménko. Toto číslo se nazývá Skewesovo číslo , v současnosti je známo, že je někde mezi 10 19 [2] a 1,3971672 10 316 ≈ e 727,951336108 [3] .

Poznámky

  1. Moderní. prob. Mat., 2008, číslo 11. - str. 30-31
  2. Jan Buthe. Analytická metoda pro ohraničení ψ ( x ) // Math. Comp. - 2018. - Sv. 87. - S. 1991-2009. - arXiv : 1511.02032 . doi : 10.1090 / mcom/3264 . Důkaz využívá Riemannovu hypotézu.
  3. Yannick Sauter, Timothy Trudgian a Patrick Demichel. Ještě ostřejší oblast, kde π ( x ) − li( x ) je kladné // ​​Math. Comp. - 2015. - Sv. 84. - S. 2433-2446. - doi : 10.1090/S0025-5718-2015-02930-5 . MR : 3356033 _ Tento odhad nevyžaduje Riemannovu hypotézu.

Literatura