Potvrzení vět

Potvrzení rozsudků  je proces schvalování rozsudku nejvyšším orgánem vojenského soudu Ruské říše . Před miljutinskými reformami z let 1860-1870 byla funkce odsuzování u vojenského soudu důsledně oddělena od jeho schvalování, které bylo ponecháno na nejvyšších soudních instancích či správních orgánech.

Revizi trestů prováděli vojenští velitelé v pořadí podřízenosti a zákon nejpodrobněji určoval, jaké tresty (podle druhu trestných činů a služebního postavení odsouzeného) si každý daný velitel schvaluje sám a jaké. předkládá k potvrzení vyšším úřadům. V poreformní vojenské trestní legislativě byl systém potvrzování rozsudků zachován pouze ve vztahu k nižším soudům (plukovním); rozsudky soudů vyšší příslušnosti (vojenský obvod a přechodný vojenský) podléhaly potvrzení pouze ve formě zrušení. Na základě článku 678 Vojenského soudního řádu z roku 1884, pokud velitel pluku neshledal, že by bylo možné schválit rozsudek plukovního soudu nebo jej v mezích svých práv změnit, předložil věc spolu se svým stanoviskem , vojenskému obvodovému soudu. Rozsudky vojenských soudů vyšší jurisdikce v některých případech podléhaly potvrzení:

  1. v době války - všechny tresty k trestu smrti, jakož i tresty k odnětí veškerých majetkových práv nebo k odnětí svobody v pevnosti v případech, kdy bylo zrušeno podávání kasačních stížností a protestů;
  2. v případě odsouzení na základě nařízení o opatřeních k ochraně státního pořádku a veřejného klidu. V prvním případě právo potvrzení náleželo vrchnímu veliteli a také veliteli obležené pevnosti a náčelníkovi oddílu, zbavenému spojení se zbytkem armády; ve druhém - generálnímu guvernérovi a v oblastech, které jim nejsou podřízeny, veliteli vojsk vojenského újezdu (Vojensko-soudní řád, čl. 678-682 a 1428-1430; Předpisy o opatřeních na ochranu veřejnosti řád, čl. 19).

Literatura