| Koridory času | |
|---|---|
| Koridory času | |
| Žánr | Sci-fi |
| Autor | Paul Anderson |
| Původní jazyk | Angličtina |
| Datum prvního zveřejnění | 1965 |
| nakladatelství | dvojitý den |
Koridory času je sci - fi román amerického spisovatele Poula Andersona .
Jde o jakýsi spin-off série příběhů „ Časová hlídka “, nicméně organizace Časové hlídky v díle ustupuje do pozadí a místo jednotlivých zařízení pro cestování časem vznikají uměle vytvořené tunely, „chodby čas“, se používají mezi obdobími s pevným časovým intervalem přechodu .
Poprvé byla publikována po částech v květnu až červnu 1965 v měsíčníku Amazing Stories [ 1] a téhož roku byla vydána také v pevné vazbě nakladatelstvím Doubleday .
Děj románu je založen na dobrodružstvích muže, který se stal účastníkem časové války mezi dvěma frakcemi.
XX století. Mladého antropologa Malcolma Lockridge, který v cele čeká na vraždu, osloví tajemná dívka Storm Daroway a nabídne mu, že zaplatí za práci právníků a detektivů, aby ho ospravedlnil výměnou za to, že pro ni udělá nějakou nebezpečnou práci. Lockridge souhlasí. Po propuštění přijíždí do Dánska, kde mu Storm prozradí svůj plán: musí infiltrovat tajnou opuštěnou základnu ukrajinských fašistů a odvézt odtud zlato. Večer hrdinové vstoupí do dolmenu a ocitnou se v podivné nekonečné chodbě, kde mají potyčku se třemi strážci, obě strany využívající energetické zbraně. Lockridge a Storm se vypořádají s nepřáteli a vydají se ven... do Dánska doby bronzové . Storm vysvětluje, že v její době (40. století) probíhá válka mezi frakcemi Strážců času a Časovou hlídkou. Obě strany se ze strachu ze zničení Země nemohou rozpoutat totální válku a bojovat v různých dobách a postavit národy proti sobě. Storm a její lidé hloubili koridor času z 20. století a doufali, že padne na nepřítele v jeho pevnosti, ale najednou byli strážci napadeni hlídkami a porazili je, přežil pouze Storm.
Storm, vydávající se za bohyni, se usadí v kmeni rybářů Tenil Orugarey. Rybáři jsou napadeni oddílem Utoaz pod velením samotného ředitele hlídky Branna. Yuthoazové porazí rybáře a zajmou Lockridge a Storm. Brann se snaží získat Lockridge na svou stranu. Když Lockridge viděl, že se Uthoazové chystají znásilnit dceru vůdce Auri, oběť od nich porazí a dá se na útěk. Pronásledování je dotlačí k dolmenu, Lockridge a Auri musí projít chodbou do roku 1535, kde v jedné z Viborgových taveren čeká strážní posel Jesper Fledelius. Super bdělé stráže u městských bran odhalí a zatknou poutníky a doprovodí je do hospody, kterou pojmenoval Lockridge. Fledelius však landsknechty odzbrojí a vezme hrdiny vstříc Keeper Maret. Strážci shromáždí oddíl Angličanů, vedou je chodbou v Anglii a náhlým úderem Branna rozdrtí na kusy.
Osvobozená Storm se rozhodne vytvořit zde na Severu nezničitelnou pevnost a zahájí práci, ve které jí pomáhá Lockridge. Z Brannova výslechu vyjde najevo, že to byl Lockridge, kdo mu dal Stormův plán, a tak Strážci posílají Lockridge do budoucnosti, do monstrózní pevnosti Patrol, kde se Lockridge setkává s Brannem a říká mu, že ho Stormova skupina podkopává z 20. století. Brann posílá Lockridge, aby prozkoumal mozek, ale ten uteče, dostane se do koridoru času a utíká do budoucnosti, kam se hlídka ani strážci nedostanou. Obyvatelé budoucnosti, kteří vybudovali harmonickou společnost, posílají Lockridge do dob Strážců, kde se málem stane obětí lovců lady Istar, skončí ve vesnici sloggů a uvědomí si, že obyčejní lidé si tu nežijí o nic lépe než Hlídky.
Lockridge se vrací do doby bronzové s Storm a nadále jí slouží. Poslední kapkou je objev děsivě zmrzačeného, ale stále živého Branna napojeného na mozkovou sondu. Lockridge řekne Storm vše, co si o ní myslí, je zatčen, čeká na popravu. Večer však na tábor zaútočí piráti, kteří využijí zmatku, rybáři Lockridge osvobodí, ten s nimi odplouvá do Anglie a vede je chodbou o 25 let dříve. Lockridgeovi se podaří vytvořit silnou a bohatou konfederaci kmenů. Když přijde čas, shromáždí síly, překročí úžinu, zničí základnu Guardian a zajme Storm. Umírající Brann však najde sílu osvobodit se a uškrtit svého spoutaného trýznitele. Lockridge osvobodí všechny zajatce a chystá se vybudovat podobnou alianci v Dánsku.
Román získal protichůdné recenze, mnozí se shodují, že dílo je příjemné číst a obecně nezklame. [2] [3] Nicméně SFReviews.net napsal, že druhá polovina románu je „ryzím zlatem a dobrým příkladem žánru fikce, který se dnes již nepíše“, a cítil, že kniha „bude oslovovat fanoušci Andersona (a obecně čtení sci-fi). [1] Kritici Tor.com jsou zase ohromeni tím, jak Anderson „přišel se sci-fi myšlenkou fyzického spojení mezi dvěma konci tunelů vybudovaných v čase a velkého konfliktu mezi frakcemi, který byl dokončen tzv. úhledně a uspokojivě, že není potřeba číst trilogii knih o stovkách stránek, které se právě píší. [čtyři]