| Kubula a Cuba Cubicula | |
|---|---|
| Kubula a Kuba Kubikula | |
| Obálka českého vydání | |
| Žánr | pohádka |
| Autor | Vladislav Vančura |
| Původní jazyk | čeština |
| Datum prvního zveřejnění | 1931 |
Kubula a Kuba Kubikula ( česky Kubula a Kuba Kubikula ) je pohádkový příběh českého spisovatele Vladislava Vančury , vydaný v roce 1931 . Jediné dílo autora pro děti se stalo jedním z jeho nejznámějších děl.
V roce 1965 vyšel ruský překlad-převyprávění příběhu D. Gorbova s ilustracemi Zdeňka Milera [1] ; v roce 2014 byla kniha znovu vydána [2] .
Příběh, který je v knize popsán, se podle vypravěče odehrál před sto lety. Mladý medvídě Kuba Kubikula se toulal po kraji se svým mládětem Kubulou, velkým kašpárkem a gurmánem. Kuba s Kubulou chodili po vesnicích a vystupovali, vydělávali si na živobytí. Kubula měl ve vlně spoustu blech, kterých se nechtěl zbavit, a Kuba dlouho snil o tom, že mu za to dá lekci.
Jednou v zimě se Kuba s Kubulou zastavili na noc u kováře ve vesnici Houby a houby. V noci, díky tomu, že ho Kubula nenechal spát, mu Kuba vyprávěl příběh o Barbukhovi, strašlivém duchovi mezi věky (který „má hlavu jako sršeň, místo drápů má žihadlo a srst Kamkoli Barbukha jde, všude je hrozný smrad, jako by hořela tráva. Z Kubulova strachu z fiktivního ducha se skutečně objevil, i když to mohl vidět jen ten, kdo se bojí Barbukhy. Ráno Kuba s Kubulou pokračovali v cestě, přestože nejmladší dcera kováře Lízy se do medvíděte zamilovala a nechtěla se s ním rozejít.
Na cestě se Barbukha znovu objevil vedle cestujících a řekl, že teď je nenechá za sebou. Všichni společně přišli do vesnice Pots-Povareshki, mezi jejímiž dvěma částmi procházel po mostě náčelník Pan Randa. Panovi se nelíbil pohled na Kubu s Kubulou a Barbukhou, na mostě došlo k potyčce, v jejímž důsledku Kuba s pomocí místních chlapců most snesl, za což byla celá společnost zatčena a vzata do vazby . Během zatýkání se Kuba a Kubula přestali Barbukhy bát, ale začali se mu smát, kvůli čemuž se zmenšil. Poté, co Barbukha vyletěl zpoza mříží, mohl vzít dopis od Kuby a Kubuly Lize a od Lizy, aby přinesl koláče svým přátelům. Kuba a Kubuls se rozhodli zastrašit Pana Randu pomocí monstra, aby je nechal jít, a poslali Barbukha do domu náčelníka. Randa byl vyděšený, ale pak uviděl Barbukha hrát si s jeho dcerou Maryankou a uvědomil si, že ho chtějí oklamat. Znovu zatkl Barbukha, který se ještě více zmenšil.
Odpoledne byli Kuba, Kubikula a Barbukha odvedeni na hlavní náměstí k posouzení. K soudu se sešla celá vesnice. Kuba a Kubikula začali lidi rozesmívat, ale přednosta na svůj prohřešek nezapomněl a nechtěl je pustit bez trestu. Mezitím se dvě části vesničanů seřadily na opačných stranách zamrzlého rybníka a začaly po sobě házet sněhové koule a Liza se svými bratry a sestrami běžela na pomoc Kubulovi ze sousední vesnice. Lisa předvedla vystoupení, ze kterého se všichni přítomní začali smát, a pak se Pan Randa nechal přemluvit, aby Kubu, Kubulu a Barbukhu pustil. S pomocí místního čaroděje se Barbukha proměnil v pudlíka a toto plemeno od něj šlo. Kuba se stal kovářským učněm a rozhodl se postavit nový, nyní železný most místo toho rozbitého. A Kubula byl umytý, vyčesány mu blechy a spolu s dětmi začal chodit do školy.
V sovětské kritice bylo poznamenáno, že Vanchurovo dílo je „humorná pohádka, ale s hlubokým podtextem “, jejíž hlavní myšlenkou je „pouze zbabělci se bojí. (...) Láska samotná je silnější než strach.“ Podle vědců se akce v pohádce „rozvíjí, jako populární populární tisk, jasně, bohatě, s nespoutanou fantazií, ostrou obviňující satirou. Je to podobné jako divadlo ve stánku , které se hraje na náměstí." Kniha je prosycena "příslovími, vtipy, ostrým slovem - řeč ulice, lidová slavnost." Proto je kniha obzvlášť náročná na překlad, proto překladatel D. Gorbov preferoval formu převyprávění, „která mu umožnila jazyk díla přiblížit ruským zdrojům rozpustilých slovních hříček a vtipů“ [3]. .
Podobně O. Malevich poznamenává, že v příběhu se „dětská řeč stává samostatnou postavou“ [4] , a obecně se styl knihy „vyznačuje nápadně organickou kombinací prvků dětského jazyka s prvky folklóru. řeč, a v tom je její zvláštní kouzlo“ [5 ] . Samotný fakt, že se Vančura obrátil k pohádkovému žánru, byl zaznamenán i v souvislosti s tím, že v roce 1932 vydal sbírku „Devět pohádek“ jiný slavný český spisovatel Karel Čapek [6] .
S. Vostokova zase v doslovu ke knize Jaroslava Gashka říká, že ve své pohádce „Vanchura překvapivě rafinovaně odhalil... osvobozující sílu smíchu, smíchu, který zbavuje lidi strachu, naplňuje je vírou v jejich vlastní silou, ve vítězství nad všemi „monstry“, která jim brání žít, s tím, že „Hashek se uměl smát takovým smíchem jako snad nikdo jiný“ [7] .
V recenzi příběhu publikovaném v Novém Miru A. Sharov zdůrazňuje spojení mezi báječnými monstry, jako je Barbukha, která se živí strachem, a skutečnými, nekonečně nebezpečnějšími" monstry: "Příšerky nemají rády slabého medvědího Barbukha s jeho hubeným žihadla mohou vládnout a kouřová srst. A svět můžete zahřát v tak nebezpečných bodech zlomu jedině teplem svého srdce, svou krví.“ Kritik uvádí paralelu mezi smrtí Vančury a dalšího slavného spisovatele: „Vladislav Vanchura... byl zastřelen nacisty, zemřel, jako byl v Polsku mučen a zemřel další velký vypravěč Janusz Korchak . Ale i když Vanchura umíral, věděl, že monstra se živí strachem. A pokud zničíte tento strach v duších, budou nevyhnutelně poraženy člověkem .
V Československu se na základě příběhu dělaly kreslené filmy . V roce 1955 vyšel stejnojmenný krátký kreslený film " Kubula a Kuba Kubikula " od Jana Karpashe [9] a v roce 1973 - " Kubula a Kuba Kubikula ve Vařečkách a Hrncích " od stejného režiséra [10] .
V roce 1986 se objevil animovaný seriál Zdeněk Smetana , skládající se ze 7 dílů po 8–9 minutách [11] .