Marie Mayerová | |||
---|---|---|---|
čeština Marie Majerová | |||
| |||
Jméno při narození | Marii Bartošovou | ||
Přezdívky | Rudolf Novotný [1] a Karel Zeman [1] | ||
Datum narození | 1. února 1882 | ||
Místo narození | Uvali Rakouské císařství | ||
Datum úmrtí | 16. ledna 1967 (84 let) | ||
Místo smrti | Praha | ||
Státní občanství |
Rakousko-Uhersko → ČSR |
||
obsazení | romanopisec, novinář, sociální aktivista | ||
Směr | sociální realismus | ||
Žánr | próza | ||
Jazyk děl | čeština | ||
Ocenění |
|
||
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Maria Mayerová (rozená Maria Bartoshova ) ( česky. Marie Majerová ; 1. února 1882, Uvali , u Prahy - 16. ledna 1967, Praha ) - česká spisovatelka, novinářka, sociální aktivistka. Lidový umělec (umělec) Československa (1947). Laureát Státní ceny K. Gottwalda (1955).
Jeden ze zakladatelů české literatury socialistického realismu.
Brzy ztratila otce, byla vychována v rodině odborového aktivisty v Kladně , dobře poznala život horníků. Od mládí byla spojena s dělnickým hnutím. Pracovala jako pokojská v Budapešti , poté jako písařka v Praze a studovala noční školu. V roce 1904 se provdala za novináře Josefa Stivina a přestěhovala se s ním do Vídně, kde začali pracovat pro sociálně demokratické Dělnické listy. V letech 1904 až 1906 žila ve Vídni, kde se stala členkou dělnického hnutí. V letech 1906-1907 poslouchala přednášky na Sorbonně , poté se vrátila do své vlasti.
Stala se anarchistkou , v roce 1908 vstoupila do sociálně demokratické strany , po rozdělení sociálně demokratické strany v roce 1921 se stala jednou ze zakladatelů Komunistické strany Československa (Komunistická strana Československa - Czechosłowacka Partia Komunistyczna).
Byla členkou skupiny S. K. Neimana (1875-1947), jednoho ze zakladatelů Komunistické strany Československa a tvůrce proletářské poezie v Československu.
Do roku 1928 pracovala jako redaktorka tištěného orgánu Komunistické strany Československa - komunistického listu Rudé právo . Spolupracovala s řadou československých novin a časopisů (Ženský list, Právo lidu, Dělnický list, Čin).
V roce 1929 byla vyloučena z KSČ spolu s řadou dalších komunistických spisovatelů ( Ivan Olbracht , Vladislav Vanchura , Jaroslav Seifert , Stanislav Kostka Neiman , Helena Malírová , Josef Gora ) za "Manifest sedmi" kritizující vedení Gottwalda . , obviněn z „účasti na likvidačním projevu sedmi spisovatelů proti novému vedení strany zvolenému na V. sjezdu a nové linii KSČ. Ve stejném roce zemi dočasně opustila.
Za německé okupace nemohla publikovat. Byla pod policejním dohledem. Po válce se vrátila k literární tvorbě a publicistice.
Svou literární činnost zahájila v roce 1904.
Autor románů, sbírek románů a povídek, knih esejů, prózy pro děti.
Hlavními tématy prací jsou dějiny dělnického a revolučního hnutí v České republice. Problému osvobození žen od rodinných, domácích a mravních dogmat a tradic buržoazní společnosti je věnováno mnoho románů a povídek (román „Panenství“, 1907, povídky „Mučenky“, 1920 aj.). Román Nejkrásnější svět (přeložený do ruštiny v roce 1929) ukazuje obraz socialistické ženy aktivně se účastnící dělnického hnutí.
Maierova je jedním z nejlepších esejů v Československu. Kromě románů a povídek M. Mayerové vznikla řada esejů sesbíraných knižně: „Napříč Slovenskem“, „Amerikou“, „Na druhý den revoluce“ ad.
Tematické stránky | ||||
---|---|---|---|---|
Slovníky a encyklopedie | ||||
|