Zbabělost je slabost charakteru, často vyjádřená zbabělostí, malichernou závistí a nedobrovolnou agresí.
Filozof Tomáš Akvinský považoval zbabělost ( pusillanimitas ) za hřích, protože ačkoliv je protikladem hříchu pýchy, porušuje zásadu uměřenosti a ctnost středu. Tomáš Akvinský považuje evangelijní podobenství o otrokovi, který zakopal svůj talent do země, za kritiku zbabělosti. Zbabělost je v protikladu k ctnosti majestátnosti a velkodušnosti ( magnanimitati ). Negativním projevem zbabělosti je neschopnost vykonat jakoukoli požadovanou akci.
Zbabělost často pramení z nedostatku vůle a sebevědomí. Na rozdíl od deprese je zbabělost charakterovým rysem, nikoli dočasným stavem lidské psychiky.
V období puberty , zejména u dospívajících mužů, začíná boj o dominanci ve skupině a prosazování vlastního ega nabývat jasně agresivního charakteru. Na pozadí tohoto boje se u řady adolescentů vyvine obranná reakce, vyjádřená podřízeností se stopami skryté agrese . Tato obrana následně vede k rozvoji zbabělosti – strachu z otevřeného konfliktu a lstivého jednání.
V dospělosti má zbabělost nejčastěji negativní konotaci. Může se vyvinout v určitý druh mazanosti.
Extrémní formy projevů slabé vůle jsou patologické povahy (viz Abulia ).