Materiálová náročnost ( anglicky materiálová náročnost ) je ekonomický ukazatel , který určuje spotřebu materiálových zdrojů na výrobu jednotky finálního produktu , počítanou v nákladových a fyzických jednotkách, jako procento z celkových nákladů.
Spotřeba materiálu je podle TSB ukazatelem ekonomické efektivnosti výroby, charakterizujícím měrnou spotřebu materiálových zdrojů (hlavní a pomocné materiály, palivo, energie, odpisy dlouhodobého majetku ) na výrobu výrobků [1] .
Materiálová náročnost je v BDT ukazatel, který určuje spotřebu materiálů (suroviny, palivo, energie, polotovary atd.) na výrobu jednotky finálního produktu [2] .
Ukazatel se používá při analýze ekonomické aktivity podniků, zejména při kalkulaci výrobních nákladů, při srovnávací analýze jednotkových nákladů v různých odvětvích, při metodách plánování materiálových zdrojů, při oceňování nových výrobků [1] , kdy hodnocení činnosti podniku jako celku nebo typu podniků hospodářské činnosti. Ukazatel materiálové náročnosti umožňuje hodnocení ekonomického růstu zemí, mezistátní analýzu efektivnosti využívání primárních zdrojů, identifikaci silných a slabých stránek národních ekonomik [2] .
Spotřeba materiálu se počítá v hodnotovém a fyzickém vyjádření [1] , jakož i jako procento celkových nákladů [2] .
Snížení spotřeby materiálu ukazuje na snížení materiálových nákladů, mzdových nákladů a zvýšení výkonu při stejných výrobních aktivech, pomáhá snižovat náklady, zvyšovat ziskovost a zvyšovat efektivitu výroby. Převýšení skutečného ukazatele nad normativní ukazuje rezervy na snižování spotřeby materiálu [1] .
Hlavní způsoby, jak snížit spotřebu materiálu: použití nejúspornějších jakostí, velikostí a jakostí materiálů, jejich předúprava, snížení odpadu ve výrobním procesu, stanovení optimálních bezpečnostních rozpětí při konstrukci výrobků atd. dne [1] .
Speciálními případy spotřeby materiálu jsou tyto ukazatele: energetická náročnost , elektrická náročnost , spotřeba kovů atd. [2] .
Slovníky a encyklopedie |
---|