| Messapian jazyk | |
|---|---|
| vlastní jméno | neznámý |
| země | Itálie |
| Regiony | Apulie |
| Celkový počet reproduktorů | 0 |
| Postavení | zmizel |
| vyhynulý | do počátku 1. století našeho letopočtu |
| Klasifikace | |
| Kategorie | Jazyky Eurasie |
| ilyrská větev | |
| Psaní | Messapiánská abeceda , řecké písmo |
| Jazykové kódy | |
| ISO 639-1 | — |
| ISO 639-2 | — |
| ISO 639-3 | cms |
| IETF | cms |
| Glottolog | nepořádek1244 |
Messapiánština (japygština) je relikt [1] jazyka skupiny ilyrských jazyků . Přenašeči jsou kmeny Yapigů ( Yapods ): Messaps , Pevkets a Davkovs .
Byl rozšířen na jihovýchodě Apeninského poloostrova na území moderního regionu Apulie. Na začátku N. E. byla nahrazena latinou. Je známo asi 300 nápisů 6.-1. století. před naším letopočtem e., vyrobený hlavně Messapian abecedou. Některé nápisy jsou v řeckém písmu.
Messapština patří k indoevropským jazykům, nejvíce je uznávána její blízkost k ilyrštině (dohromady zřejmě tvoří ilyrskou větev ). Některé reflexy přinášejí Messapian blíže k řečtině a jazykům kurzívy . Ačkoli Messapian odhaluje mnoho podobností s ilyrštinou v onomastických kořenových slovech, tvoření slov a částečně ve fonologii, existují určité rysy (zejména vývoj *s, *-s- > h-, -h-, který Messapian přibližuje na řečtinu a albánštinu, ale odděluje ji od balkánské ilyrštiny), jsou nuceni vykládat messapštinu jako zvláštní jazyk.
Vokalismus obsahuje krátké a dlouhé samohlásky a, u, e, i, ā, ō, ū, ē, ī a 5 dvojhlásek (au, eu, ai, oi, ei). Krátké ǒ změněno na ǎ. Konsonantismus zastupují fonémy p, t, k, b, d, g, s, j, v, m, n, l, r, š, z, θ, h, případně také x, q, c, dz, ɲ, ʎ. V Messapian je známé palatalizace a prodlužování kombinací front-lingválních t, d, l, n, s, r s i/j: Dazetθes (srov. ill. Dazetius ), kde θ (th) přenáší nějaký palatalový nebo palatalizovaný zvuk jako t y nebo č. Messapian se vyznačuje redukcí tří sérií indoevropských zastávek na dvě, se shodou znělých a znělých aspirátů; Indoevropské veláry mají většinou centum reflexy.
V nominální morfologii je pět případů. Ve slovesu jsou známy některé tvary perfekta, aoristu a optativu. Přes hojnost nápisů jsou ve většině případů obtížně interpretovatelné a poskytují málo informací kvůli převaze osobních jmen.
Messapiánská abeceda se vyvinula z řeckého písma sousedního města Tarentum ( Taranto ), kde byla použita dórská varianta. Zároveň má mnoho iónských vlastností.