Mírová smlouva je konečným přijetím závazků stran ozbrojeného konfliktu ukončit nepřátelství na základě písemné dohody .
Na rozdíl od příměří ( příměří ) může být v naší době mírová smlouva uzavřena pouze mezi dvěma nebo více vládami uznanými mezinárodním právem , jinak je k vyřešení konfliktu povolána OSN . Nejdůležitějšími součástmi mírové smlouvy jsou právní řešení otázek územní suverenity a politických poměrů, vyjádření k podobě budování budoucích dvoustranných či komplexních vztahů, forma a objem reparací a důsledky ve vojenské oblasti .
První historicky doloženou mírovou smlouvou byla dohoda mezi Egyptem a Chetity z roku 1296 před naším letopočtem. E. po bitvě u Kadeše . Tato smlouva obsahovala nejen pakt o neútočení , ale také závazek vzájemné pomoci v případě útoku ze strany třetí strany. Dohoda existovala ve dvou verzích, ve starověké egyptštině a v chetitských jazycích [1] .
Pro signatáře mírových smluv platí nepsané pravidlo: strana, která ve smlouvě udělá největší ústupky, se musí dostavit na místo podpisu, na místo určené zemí, která zvítězila. Příklady: moskevská mírová smlouva - delegace z Finska odjela do hlavního města vítězné země SSSR, Chasavjurtské dohody - byly podepsány prakticky na území samotného Čečenska. Nejvýraznějším příkladem je ale ponižující Druhé příměří z Compiegne – místo si vybralo Německo a mělo demonstrovat pomstu za někdejší porážku Němců v předchozí válce. Občas se na území neutrální země uzavírají mírové smlouvy.
![]() |
|
---|---|
V bibliografických katalozích |
|