Světový finanční trh je součástí světového úvěrového kapitálového trhu, souboru nabídky a poptávky po kapitálu věřitelů a dlužníků z různých zemí. Jedním ze segmentů globálního finančního trhu je akciový trh neboli trh cenných papírů .
Světový finanční trh se začal rozvíjet s počátkem exportu (migrace) kapitálu do konce 19. století.
Funkce globálního finančního trhu zahrnují následující vlastnosti:
Světový finanční trh se dělí na primární a sekundární. Úzce spolu souvisí, protože primární trh saturuje sekundární trh cennými papíry. Primární trh slouží k přerozdělování kapitálu mezi věřitele a dlužníky (investory a příjemce). Na sekundárním trhu se mění pouze protistrany, a to:
Sekundární trh vytváří mechanismus pro přeprodej dluhových obligací, což vede ke zvýšení likvidity trhu jako celku a následně i míry důvěry věřitelů-investorů v něj. Zajišťuje tak hladké fungování celého trhu úvěrového kapitálu.
V rámci globálního finančního trhu existují:
Toto rozdělení je založeno na znaku kontroly nad národními systémy měnové regulace.
Národním finančním trhem se rozumí (hlavním kritériem je soulad s národní legislativou):
Všechny tři odstavce se týkají transakcí zahrnujících rezidentní banku.
Globální finanční trh neexistuje v podobě jednotného trhu, je pouze souhrnem propojených národních trhů. Mezinárodním finančním trhem se rozumí úvěrové a výpůjční operace v měnách mimo země jejich původu, a proto nepodléhají přímé státní regulaci těchto zemí.
Na základě funkčních rozdílů (nebo v závislosti na ekonomickém obsahu transakce) lze globální finanční trh, národní i mezinárodní, rozdělit do dvou hlavních sektorů:
Peněžní trh se dělí na:
Kapitálový trh se dělí na:
Na burze probíhá oběh peněžních listin (akcií) osvědčujících vlastnické právo vlastníků těchto listin ve vztahu k osobě, která tyto listiny vydala. [1] Akcie jsou majetkové cenné papíry. Dluhové cenné papíry jsou v oběhu na trhu dluhopisů a jejich držiteli dávají bezpodmínečné právo na garantovaný pevný peněžní příjem nebo na variabilní peněžní příjem stanovený dohodou . [jeden]
Ve struktuře evropského trhu existují (kritériem je výpůjční doba):
Specifikem peněžního segmentu jsou krátkodobé výpůjčky (1-3 měsíční vklady).
Úvěrový segment - velký podíl připadá na střednědobé úvěry s pohyblivou úrokovou sazbou, tato sazba závisí na sazbě převládající na trhu. Střednědobé syndikované rollover úvěry jsou hlavním nástrojem úvěrového segmentu, v tomto segmentu způsobily řadu problémů. Problémem je vysoké riziko nesplacení půjčky.
Úroková sazba používaná v úvěrovém segmentu se skládá ze dvou složek:
Střednědobá sazba závisí na postavení dlužníka, podle kterého se určuje marže.
Základní podnikatelské subjekty zastoupené na světovém finančním trhu:
Všechny tyto subjekty působí jak na straně poptávky, tak na straně nabídky. Každý z nich je buď čistým věřitelem nebo čistým dlužníkem. Průměrná hodnota potenciálních finančních zdrojů je přibližně 60-65 %, ale v praxi je významná část zisku přesměrována do rozšířené reprodukce. Podniky jsou tedy čistým čistým dlužníkem. K tomu, aby vláda (stát) vystupovala jako věřitel, je nejprve nutné mít alespoň přebytek státního rozpočtu. Obyvatelstvo investuje do cenných papírů, nakupuje dluhopisy, to znamená, že vystupuje jako čistý věřitel.
Odborné subjekty finančního trhu (finanční zprostředkovatelé):
1) Instituce, které slouží fungování trhu (včetně investičních a dealerských společností).
2) Mezidlužníci (poskytující a související s přímým tokem kapitálu).
3) Mezinárodní organizace ( MMF , IBRD atd., pracují za jiných podmínek než všichni ostatní účastníci globálního finančního trhu).
4) Svěřenské společnosti , které poskytují služby pro správu určitého majetku klientů (správa balíků cenných papírů, správa na základě plné moci, agenturní fondy). Fondy těchto společností jsou:
5) Pojišťovny (zabývající se zdravotním, občanským a jiným pojištěním).
6) Národní banky.
7) Penzijní fondy získávají zdroje tím, že přitahují veřejné a soukromé penzijní platby. Jsou jim přiznány určité výhody, zejména v oblasti daní.
8) Investiční fondy - společnosti, které prodávají své akcie nebo podíly (v závislosti na právní formě - jedná se o akciové investiční fondy a akciové investiční fondy) právnickým nebo fyzickým osobám a výnosy pak investují do různých cenných papírů. Cílem je vytvořit ziskový balík cenných papírů jejich diverzifikací. Zisky jsou založeny na kolísání tržní hodnoty cenných papírů zařazených do portfolia společnosti. Existují tři typy investičních fondů:
První investiční fond vznikl v roce 1924 v USA.
9) Podílové fondy (poskytují svým účastníkům určité výhody, zejména přístup k kotacím cenných papírů na sekundárním trhu).
10) Komerční banky - hlavní zprostředkovatelé v nebankovním sektoru, nakupují cenné papíry, státní krátkodobé dluhopisy a drží je ve svém portfoliu, poskytují upisovací služby. Týkají se institucí primárního i sekundárního trhu.
11) Investiční banky jsou prostředníky na trhu cenných papírů mezi společnostmi, které chtějí prodat (umístit) své cenné papíry, a potenciálními investory, jak individuálními, tak institucionálními. Působí jak na národním trhu, tak v evropském segmentu.
12) Investiční a dealerské kanceláře slouží svým klientům tím, že od nich nakupují cenné papíry nebo je prodávají.