Monopol na násilí

Monopol na násilí ( anglicky  monopol na násilí , německy  Gewaltmonopol des Staates ) je koncept státu, který nastínil Max Weber v eseji „ Politika jako povolání a povolání “. Zejména tvrdil, že stát nelze sociologicky definovat z hlediska jeho cílů nebo toho, co dělá, protože je nemožné historicky prokázat, že nějaký konkrétní úkol nebo funkce jsou specifické pro stát. Proto, řekl Weber, jasně definovaný znak státu je třeba hledat v prostředcích, které používá. Takovým prostředkem, jehož legitimní použití je uznáváno pouze pro stát, je násilí (policie, armáda).

Weberovo pojetí státu jako práva na monopol na násilí zaujímá přední místo ve filozofii práva a politické filozofii 20. století.

Teorie Maxe Webera

Max Weber ve své eseji Politika jako povolání a povolání považuje monopol na násilí za specifickou funkci, kterou jiné organizace a veřejné instituce nemohou plnit. Monopol na násilí pro něj tedy funguje jako kritérium pro vyčlenění státu jako zvláštní organizace a zvláštní instituce:

„Každý stát je založen na násilí,“ řekl jednou Trockij v Brest-Litevsku. A skutečně je. Pouze pokud by existovaly společenské formace, které by neznaly násilí jako prostředek, pak by pojem „stát“ zanikl, pak by přišlo to, co by se dalo nazvat „anarchií“ ve zvláštním smyslu toho slova. Násilí samozřejmě není v žádném případě normální nebo jediný prostředek státu - o tom nemůže být řeč - ale je to možná jeho specifický prostředek...

Moderní stát je institucionalizovaný svaz nadvlády, kterému se v určité sféře podařilo monopolizovat legitimní fyzické násilí jako prostředek nadvlády a za tímto účelem sjednotil materiální prostředky podniku v rukou svých vůdců a všechny stavovské funkcionáře se svými pravomocemi, kteří se toho dříve zbavili k vlastní libovůli, vyvlastnili a sám nastoupil do nejvyšších funkcí místo nich.

- Weber M. Politika jako povolání a povolání // Weber M. Vybraná díla. M., 1990.

Literatura

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie
V bibliografických katalozích