| Moravské dialekty | |
|---|---|
| vlastní jméno | moravská náreči |
| země | čeština |
| Regiony | Morava |
| Celkový počet reproduktorů | 108 469 [1] |
| Klasifikace | |
| Kategorie | Jazyky Eurasie |
| Slovanská skupina Západoslovanská podskupina Nářečí českého jazyka | |
| Psaní | latinský |
| Glottolog | czec1259 |
Moravská nářečí ( česky moravská nářečí ) je konvenční název pro soubor heterogenních nářečí českého jazyka , běžných na Moravě . Tento koncept spojuje nářečí středomoravské (hanacké) , východomoravské (moravsko-slovenské) a severomoravské nářeční skupiny , které nemají spisovnou normu. Moravská nářečí jsou v České republice oficiálně považována za skupinu nářečí českého jazyka . Část obyvatel Moravy je však zaznamenána při zodpovězení sčítacích dotazů na mateřský jazyk jako samostatný moravský jazyk . Podle sčítání lidu v ČR v roce 2011 tak 108 469 obyvatel označilo moravský jazyk za svůj mateřský jazyk (z toho 45 561 osob považuje za svůj mateřský jazyk i češtinu) [1] .
Na rozdíl od vlastních nářečí češtiny , na jejichž základě se integrací utvořila lidová čeština ( obecná čeština ), na základě moravských a slezských nářečí, v jejichž rámci byla integrace mnohem menší, pouze regionální interdialekty vznikly - hanátské ( obecná hanáčtina / středomoravština poslouchat) ), moravsko-slovenské ( obecná moravská slovenština / slováčtina ) a laszeovské či slezské ( obecná laština / slezština ) [2] [4] .
Moravské interdialekty, které nejsou krajovými varietami běžné češtiny, tvoří pouze „substrát“, s jehož zásahem se na Moravě šíří každodenní jazyk z České republiky, který se proměnil v celostátní substandardní formu českého jazyka [ 5] .
Probíhají pokusy o vytvoření regionální spisovné normy v některých moravských dialektech [6] . Tak například v roce 1998 Zbyšek Šustek navrhl vlastní verzi spisovné normy. Do moravské abecedy byly zařazeny následující grafémy:
a, á, b, c, č, d, ď, e, é, f, g, h, ch, i, í, j, k, l, m, n, ň, o, ó, p, q, r, ř, s, š, t, ť, u, ú, v, w, x, y, ý, z, ž.