Mu isamaa on minu arm (z estonštiny – „Moje vlast je moje láska“) je estonská báseň napsaná Lydií Koidulaovou . Poprvé byla zhudebněna v roce 1869 na prvním estonském písňovém festivalu , skladatelem byl Alexander Kunileid .
V roce 1944 napsal Gustav Ernesaks novou melodii [1] , díky které píseň znovu zlidověla. De facto je považována za neoficiální (druhou) hymnu Estonska. Toto je jedna z mála estonských vlasteneckých písní, která nebyla sovětskými úřady zakázána [2] .
Úryvek z melodie Ernesaků zní každý večer, když je na Dlouhé německé věži [3] v Tallinnu stažena státní vlajka .
Mu isamaa na minu rameni,
kel südant annud ma.
Sull' laulan ma, mu ülem õnn,
mu õitsev Eestimaa!
Su valu südames mul keeb,
su õnn ja rõõm mind rõõmsaks teeb,
mu isamaa, mu isamaa!
Mu isamaa on minu arm,
ei teda jäta ma,
ja peaksin sada surma ma
see pärast surema!
Kas laimab võõra kadedus,
sa siiski elad südames,
mu isamaa, mu isamaa!
Mu isamaa on minu arm,
ja tahan puhata,
su rüppe heidan unele,
mu püha Eestimaa!
Su linnud und mull' laulavad,
mu põrmust lilled õitsetad,
mu isamaa, mu isamaa!
Moje vlast je má láska,
jíž dávám své srdce.
Zpívám ti, moje největší štěstí,
Moje kvetoucí Estonsko!
Tvá bolest vře v mém srdci,
Tvá pýcha a radost mě činí šťastným
Má vlast, má vlast!
Moje vlast je má láska
a nikdy ji neopustím, i kdybych
pro Něho
musela stokrát zemřít !
Ať zlí cizinci závidí,
Ale ty stále žiješ v mém srdci,
Má vlast, má vlast!
Moje vlast je má láska
a přeji si odpočinout,
usnout ve tvém náručí,
mé posvátné Estonsko!
Vaši ptáci mi budou zpívat ukolébavku,
květiny pokvetou i po mně,
Má vlast, má vlast!