| Nana | |
|---|---|
| Nana | |
| Obálka prvního vydání knihy | |
| Autor | Emile Zola |
| Žánr | román |
| Původní jazyk | francouzština |
| Originál publikován | 1880 |
| Cyklus | Rougon Macquart |
| Předchozí | Stránka lásky |
| další | měřítko |
| Text na webu třetí strany | |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Nana ( 1883 ) je román francouzského přírodovědce Emila Zoly . Nana je devátým z 20 románů série Rougon-Macquart .
Podle Zoly měla představa Nan symbolizovat brilantní vzhled a krutou spodní část Druhého impéria . Původní osnova románu uváděla: „Nana je korupce, která přichází zdola, past, kterou vládnoucí třídy uvolní.“ Sám Zola, opírající se ve své práci o díla Balzaca , se obával podobnosti svého románu s jeho sestřenicí Bettou ( 1846 ).
Nana se poprvé objevuje na posledních stránkách románu Past ( 1877 ), který popisuje její dětství v chudobě, kdy chodila pracovat do květinářství a odcházela z domova.
Sám Zola v textu románu přirovnává Nanu k hnojní mouše, která svým dotykem rozkládá prostředí. Na konci románu umírá na neštovice .
V centru vyprávění románu je život Anny "Nany" Coupeau, pařížské cocotte, dcery pradleny Gervaise Coupeau a pokrývače Coupeaua, hrdinů knihy "The Trap " (také zahrnuté v Rougon-Macquart série). Román začíná v roce 1867, kdy se Nana připravuje na svůj divadelní debut. Naniným prototypem mohla být francouzská kurtizána Blanche d'Antigny .
Ráno po svém divadelním debutu se pouliční prostitutka Nana stane slavnou, a to i přes naprostý nedostatek hlasu a přítomnosti na jevišti. Majitelka divadla Bordenave nespoléhá na tvůrčí vlohy bývalé prostitutky, ale na její vzhled a skvostnou postavu. Vysoká společnost v Paříži je dobyta novou „divadelní hvězdou“ a Nana se stává draze udržovanou ženou. V divadle nejen zpívá a hraje, ale je na jevišti prakticky bez oblečení, což skandalizuje a přitahuje veřejnost.
V běžném životě se Nana vyznačuje naprostou nepraktičností, vyjádřenou v tom, že ji její sluhové a hospodyně snadno okradou, neví, jak hospodařit s majetkem, majetek, který jí byl přidělen, je prodán za několik měsíců. Občas se ocitne v dluzích i přes peníze několika majitelů najednou. Nana se chová ke svým majitelům naprosto lhostejně a stává se příčinou mnoha tragédií. Zničí několik lidí: jeden se zabije přímo ve své ložnici, druhý se upálí ve stáji se všemi svými koňmi, třetí jde do vězení kvůli zpronevěře... Největší potíže ale způsobí svému hlavnímu obdivovateli, hraběti Muffatovi. Hraběcí rodina se rozpadá, jeho žena podle jeho vzoru začíná bezstarostné románky a utíká z domu s prodavačkou, jeho dcera, která se vdala, zahájí soudní spor s otcem a požaduje po ní vyplatit částky podle vůle její tety , kterou hrabě utratil na Nan. Soud a císařovna požadují jeho rezignaci, protože jeho spojení s Nanou se zveřejňuje, je prý „příliš nechutný“. Sama Nana se mu otevřeně vysmívá, otevřeně ho podvádí a klidně mu vypráví o nevěrách jeho ženy. Muffat je ale Nanou posedlý, stále víc se ponižuje, všechno snáší, jen aby jí zůstal nablízku.
Strašným šokem pro hraběte je okamžik, kdy spatří svého tchána, šedesátiletého staříka, známého svou přísnou morálkou ve vysoké společnosti a nezdravou zhýralostí mezi hýřivci a cocotty, v posteli s Nanou - š. slavné stříbrné lože, které hrabě zaplatil. To způsobí vážné nervové zhroucení a pomůže konečně prolomit závislost na Nan.
Po nějaké době Nana prodá veškerý svůj majetek a podle pověstí odjíždí do Petrohradu. Po návratu do Paříže chytí neštovice od svého zanedbaného zanedbaného syna, který žije s její tetou Madame Lerou.
Všechny její životní rivalky, nejdražší cocottes v Paříži, stráví poslední minuty s Nanou, která umírá v hotelu. Ale žádný z jejích milenců, dokonce ani hrabě Muffat, který ji zbožňoval, se neodvažuje jít nahoru do jejího pokoje ve strachu, že se nakazí.
Román „Nana“ byl poprvé publikován v pařížských novinách „Voltaire“ („ Le Voltaire“) , kde vycházel ve formě fejetonů od 16. října 1879 do 5. února 1880 . 15. února 1880 román s velkým úspěchem vyšel jako samostatná kniha nakladatele J. Charpentiera, přičemž Zola podrobil novinový text důkladné revizi. V některých zemích byl román vystaven cenzuře jako „urážce veřejné morálky“; v Dánsku a Anglii to bylo zpočátku zakázáno.
Ruský překlad románu „Nana“ se objevil v roce, kdy román vyšel ve Francii, ve třech periodikách: v novinách „ Nový čas “ a „Zprávy“ a v časopise „Slovo“. V roce 1880 vyšel román v Petrohradě jako samostatná kniha [1] . Ve všech vydáních byl text neúplný, což je vysvětleno tvrzeními cenzury. Francouzský originál románu zakázala carská cenzura a cenzor Ljubovnikov ve své zprávě napsal: „ Známý realistický autor ve svém novém románu zobrazuje ve své hrdince ženu, aristokratickou cocottu, oddávající se těm nejhnusnějším zhýralost ve všech jejích různých projevech. Celá kniha se skládá z nepřetržité řady cynických scén, postupně přibývajících, abych tak řekl... V románu je mimochodem hlavním hrdinou otevřeně princ z Walesu a na banketu v Nan's slavní cocottes mluví o dostupnost pro ně korunovaných osob očekávána na světové výstavě 1867 let “ [2] .
| Rougon-Maquart , cyklus románů Émila Zoly | |
|---|---|
| |