Národní centrální knihovna v Římě

Národní centrální knihovna v Římě
ital.  Biblioteca Nazionale Centrale di Roma
41°54′24″ s. sh. 12°30′17″ palců. e.
Typ národní
Země  Itálie
Adresa Řím , Itálie, Viale Castro Pretorio, 105 00185
Založený 1875
kód ISIL IT-RM0267
Fond
Velikost fondu více než 7 milionů knih, 2000 prvotisků
Jiná informace
Ředitel Stefano Campagnolo [d]
Webová stránka bncrm.librari.beniculturali.it
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Národní centrální knihovna Říma ( italsky  Biblioteca Nazionale Centrale di Roma , BNCR) je jednou ze dvou národních knihoven v Itálii. Známá také jako Knihovna Viktora Emanuela II . (nezaměňovat s Knihovnou Viktora Emanuela III . v Neapoli ).

Historie

Po sjednocení Itálie a anexi Říma v roce 1870 se učenec a politik Ruggiero Bongi pustil do vytvoření národní knihovny v Římě. V roce 1873 byl vydán dekret o uzavření římských klášterů, díky čemuž byly jejich knihovny převedeny na stát. Knihy z 69 knihoven byly přesunuty do budovy bývalého jezuitského Collegia Romano . Kvůli nedostatečným zdrojům byla katalogizace pomalá a do roku 1876 zůstalo 250 000 knih nekatalogizovaných [1] .

V roce 1917 se v knihovně konala velká výstava věnovaná sjednocení Itálie. Kvůli zákonům o povinném výtisku v knihovně povinného výtisku (kromě povinného výtisku v Národní ústřední knihovně ve Florencii ) nebyl dostatek místa pro každou knihu a v roce 1975 byla otevřena nová budova s ​​depozitem 6 milion svazků a s čítárnou pro 1188 osob [1] .

Montáž

Je to jedna z největších univerzálních knihoven v Itálii. Jeho fondy obsahují více než 7 milionů knih, 2000 prvotisků, 25 000 paleotypů, 10 000 tisků, 20 000 map, 1 342 154 brožur [2] .

Poznámky

  1. ↑ 1 2 Zorzi, 2001 , str. 479.
  2. ↑ Statistika knihovny . Získáno 20. dubna 2014. Archivováno z originálu 4. října 2011.

Literatura

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie