Neofyt (Yanoglu)

Neofyt
Datum narození 1. ledna 1787( 1787-01-01 )
Datum úmrtí 14. ledna 1850( 1850-01-14 ) (ve věku 63 let)
Země

Metropolitan Neophyte II ( řím. Mitropolit Neofit al II-lea , ve světě Neophytos Yanoglu , řecky Νεόφυτος Γιανόγλου [1] ; 1. ledna 1787, Bukurešť - 14. ledna 1850, Unchorestašsko - 8. metropole ) - Bukurešť (184), - 8. Valašská revoluce roku 1848 .

Životopis

Byl úředníkem biskupa Galaktiona z Rymniku. V roce 1818 byl tonsurován na mnicha [2] a vysvěcen na hierodiakona , 29. března 1824 na hieromonka a 5. dubna 1824 byl povýšen do hodnosti archimandrita . Stal se opatem kláštera sv. Jiří Nového v Bukurešti , 18. dubna 1824 byl zvolen biskupem v Rymniku a 20. dubna byl vysvěcen na biskupa ugro-valašským metropolitou Řehořem IV.

V roce 1831 se stal členem mimořádné veřejné revizní schůze a byl jmenován prezidentem knížecí pohovky [3] .

29. června 1840 byl oficiálně jmenován metropolitou Ungro-Walachia [4] .

Jako metropolita založil na Valašsku čtyři teologické semináře a podporoval vysílání mladých lidí na stipendia do Řecka a Ruska.

Během valašské revoluce v červenci-září 1848 byl pozván revolučním výborem do funkce předsedy Prozatímní vlády, kterou přijal 12. července. Vehementně se postavil proti reformním plánům radikálů ve vládě, jako byl Nicolae Bălcescu . Nakonec se postavil proti Prozatímní vládě, ale jeho převrat se nezdařil a 9. srpna 1848 byl nahrazen radikálním triumvirátem sestávajícím z Iona Eliade-Rădulesca , Nicolae Golesca a Cristiana Tella.

Po potlačení revoluce požádal (jako metropolita) o obnovení pořádku a usnadnil zajetí duchovních zapojených do revolučních aktivit, což vedlo k tomu, že byl od roku 1848 považován za kontroverzní postavu. 27. července 1849 odešel z metropolitního trůnu.

Poznámky

  1. Grigore Lăcusteanu, Amintirile Colonelului Lăcusteanu , Editura Polirom, Iași, 2015, 317 s.
  2. Nicolae Iorga, Istoria bisericii românești și a vieții religioase a românilor , sv. II, Tipografia Neamul românesc, Văleni de Munte, 1909, str. 249
  3. Analele parlamentare ale României , Tomul 1, Partea 1, 1831, str. 66
  4. Nicolae Iorga, Istoria bisericii românești și a vieții religioase a românilor , sv. II, Tipografia Neamul românesc, Văleni de Munte, 1909, str. 331