| Neofyt | |
|---|---|
| Datum narození | 1. ledna 1787 |
| Datum úmrtí | 14. ledna 1850 (ve věku 63 let) |
| Země | |
Metropolitan Neophyte II ( řím. Mitropolit Neofit al II-lea , ve světě Neophytos Yanoglu , řecky Νεόφυτος Γιανόγλου [1] ; 1. ledna 1787, Bukurešť - 14. ledna 1850, Unchorestašsko - 8. metropole ) - Bukurešť (184), - 8. Valašská revoluce roku 1848 .
Byl úředníkem biskupa Galaktiona z Rymniku. V roce 1818 byl tonsurován na mnicha [2] a vysvěcen na hierodiakona , 29. března 1824 na hieromonka a 5. dubna 1824 byl povýšen do hodnosti archimandrita . Stal se opatem kláštera sv. Jiří Nového v Bukurešti , 18. dubna 1824 byl zvolen biskupem v Rymniku a 20. dubna byl vysvěcen na biskupa ugro-valašským metropolitou Řehořem IV.
V roce 1831 se stal členem mimořádné veřejné revizní schůze a byl jmenován prezidentem knížecí pohovky [3] .
29. června 1840 byl oficiálně jmenován metropolitou Ungro-Walachia [4] .
Jako metropolita založil na Valašsku čtyři teologické semináře a podporoval vysílání mladých lidí na stipendia do Řecka a Ruska.
Během valašské revoluce v červenci-září 1848 byl pozván revolučním výborem do funkce předsedy Prozatímní vlády, kterou přijal 12. července. Vehementně se postavil proti reformním plánům radikálů ve vládě, jako byl Nicolae Bălcescu . Nakonec se postavil proti Prozatímní vládě, ale jeho převrat se nezdařil a 9. srpna 1848 byl nahrazen radikálním triumvirátem sestávajícím z Iona Eliade-Rădulesca , Nicolae Golesca a Cristiana Tella.
Po potlačení revoluce požádal (jako metropolita) o obnovení pořádku a usnadnil zajetí duchovních zapojených do revolučních aktivit, což vedlo k tomu, že byl od roku 1848 považován za kontroverzní postavu. 27. července 1849 odešel z metropolitního trůnu.