Nirvány, Pavlos

Pavlos Nirvanas
Datum narození 1866 [1] [2] [3] […]
Místo narození
Datum úmrtí 28. listopadu 1937( 1937-11-28 ) nebo 1937 [4]
Místo smrti
Země
obsazení spisovatel
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Pavlos Nirvanas ( řecky Παύλος Νιρβάνας ; 1866 , Mariupol – 28. listopadu 1937 , Athény ) – řecký vědec, spisovatel a básník.

Životopis

Pavlos Nirvanas (vlastním jménem Petros Apostolidis , řecky Πέτρος Κ. Αποστολίδης ) se narodil v roce 1866 v tehdejším ruském Mariupolu, ale jeho otec pocházel z řeckého ostrova Skopelos a matka z ostrova Chios [5] .

V mladém věku přišel do Řecka , do Pirea , kde později vystudoval lékařskou fakultu univerzity v Aténách (1883-1890). V roce 1890 vstoupil do služeb královského námořnictva, kde pokračoval až do roku 1922 , přičemž postupně získal hodnost hlavního hlavního lékaře, předsedy Nejvyššího výboru námořnictva a ředitele odboru ministerstva námořnictva pod vedením PM Venizelose .

Pavlos Nirvanas publikoval mnoho básnických sbírek a publikoval mnoho kronik v novinách. Udržoval úzké vazby s mnoha spisovateli té doby a podporoval mnoho začínajících spisovatelů, jako jsou Kondylakis Ioannis , Xenopoulos Grigorios , Kavvadias, Nikos [6] .

Byl v bratrských vztazích se slavným řeckým spisovatelem A. Papadiamandisem . Historici řecké literatury jej řadí do literárního okruhu Palamas . Nirvanas byl ovlivněn estetikou a symbolismem , stejně jako filozofií Nietzscheho, Friedricha . Jeho próza je prostoupena etickými a psychologickými prvky. Jeho charakteristické pseudonym pochází z indické nirvány . Nirvány začali psát „čistou“ řečtinou ( Kafarevusa ), ale postupně přešli na lidovou řeč ( Dimotica ). Kostas Ouranis napsal, že „dokonce i Nirvanas používá humor k úsměvu, ale ne k tomu, aby někoho označil“ [7] .

V roce 1923 byl Nirvanas za svou literární práci oceněn Vyznamenáním umění a věd a v roce 1928 se stal členem Akademie v Aténách . Zemřel na zápal plic v Maroussi v Aténách v roce 1937 .

Práce

Nirvanas vydal svou první sbírku poezie v roce 1884 a zároveň začal publikovat eseje v novinách Asti, Akropolis a od roku 1905 v novinách Estia pod pseudonymem Mr. Unwise [5] . Podílel se také na vydávání satirického časopisu „Athény“.

Díla Nirvanas patří do různých literárních žánrů: povídky , poezie, romány , dramaturgie, literární a divadelní kritika , eseje a eseje a také se zabývají překlady.

Medicína

Spisovatel Pavlos Nirvanas zastírá významný přínos lékaře Petrose Apostolidise pro řeckou medicínu. Apostolidis publikoval dvě lékařské práce ještě jako student [8] .

Apostolidis opět jako student přeložil z francouzštiny dílo o chronickém dětském průjmu (průjmu) [9] a dvě knihy o zdravém stravování a hygieně [10] .

Apostolidis se zúčastnil Panhelénských lékařských kongresů v letech 1901 a 1903, kde navrhl vytvoření první psychologické laboratoře v zemi na univerzitě [11] . V této oblasti Apostolidis publikoval 2 práce: první pod názvem „Nemoci osobnosti“ v roce [1893] [12] a druhé pod názvem „Umění a šílenství“ v roce [1905] [13] . G. Valetas proto považuje Apostolidis za jednoho z průkopníků psychologie a psychiatrie v Řecku.

Poznámky

  1. ↑ Swartz A. Paulos Nirbanas // Open Library  (anglicky) - 2007.
  2. ↑ Paulos Nirvanas // Facetová aplikace předmětové terminologie
  3. ↑ Hart M. Paulos Nirvanas // Project Gutenberg  (pl.) - Projekt Gutenberg Literary Archive Foundation , 1971.
  4. ↑ Nirvanas, Paulos // Databáze českého národního úřadu
  5. ↑ 1 2 Παύλος Νιρβάνας (nepřístupný odkaz) . Získáno 2. října 2011. Archivováno z originálu 18. dubna 2012. 
  6. ↑ Νίκος Καββαδίας (nepřístupný odkaz) . Získáno 2. října 2011. Archivováno z originálu 11. ledna 2012. 
  7. ↑ ANA-MPA Culture  (downlink)
  8. ↑ Διαμαντής Α, Βλαδίμηρος Λ. „Από το πρωτόλειο ιατρικό συγγραφικό έργο του Π Νιρβάνα“. Ανακοίνωση στο 11ο Πολυθεματικό Ιατρικό Συνέδριο Ναυτιηού Νοσοκομείονύκομείονών Αθήνα 27. Ιανουαρίου 2007. Τόμος περιλήψεων σσ. 36-37.)
  9. ↑ Περί θεραπείας της χρονίας διαρροίας των παίδων. Μετάφρασις εκ του γαλλικού Π. K. Αποστολίδη, Στυλιανού Δ. Τσακίρη. Τυπογραφείον Βλαστού-Βαρβαρρήγου. Εν Αθήναις 1886.)
  10. ↑ Τι τρώμε. Υγιεινή του στομάχου κατά τον Ε. Monin. Υπό Π Αποστολίδη . Εν Αθήναις 1891. Ρώμη και Υγεία. Hnědý Séquard. Υπό του LH Goizet. Κατά μετάφρασιν Π. Αποστολίδου . Εν Αθήναις 1891
  11. ↑ Πρακτικά του Β΄ Πανελληνίου Ιατρικού Συνεδρίου. Τυπογραφείον Μ. já Σαλίβερου. Εν Αθήναις 1903, περιοδικό: Ιατρική Πρόοδος 8 206 1903.
  12. ↑ Αποστολίδης Π. „Τα νοσήματα της προσωπικότητος“. Νέον Πνεύμα. Έτος 2ο τόμος 2ος 1894 σε δύο συνέχειες σσ. 258-268 kai 354-364.
  13. ↑ Αποστολίδης Π. Τέχνη και φρενοπάθεια. Εκ των τυπογραφείων εφημερίδος „Το Κράτος“. Εν Αθήναις 1905.

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Tematické stránky
Slovníky a encyklopedie