Novotný, Antonín

Antonín Josef Novotný
čeština Antonín Novotný
prezident Československa
19. listopadu 1957  – 22. března 1968
Předseda vlády	William Shirokiy Joseph Lenart
Předchůdce	Antonin Zapototsky William Shiroky (úřadující)
Nástupce	Josef Lenart (úřadující) Ludwik Svoboda
První tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Československa
14. března 1953  – 5. ledna 1968
Předchůdce	příspěvek zřízen
Nástupce	Alexandr Dubček
Narození	10. prosince 1904( 1904-12-10 ) [1] [2] [3] […] Letňany , Praha-18 [d] , Praha 18 [d] , Praha-9 [d] , Praha , České království , Cisleitania , Rakousko-Uhersko
Smrt	28. ledna 1975( 1975-01-28 ) Praha , Československo [3] [4]
Pohřební místo	hřbitov Malvazinki
Manžel	Božena Novotnaja [d]
Děti	syn Antonín (1930-1992)
Zásilka	Komunistická strana Československa
Postoj k náboženství	ateista
Autogram
Ocenění
Mediální soubory na Wikimedia Commons

Antonín Josef Nvotný ( česky Antonín Novotný , 10. prosince 1904 , Letnyany , nyní Praha , Rakousko-Uhersko  - 28. ledna 1975 , Praha , ČSR ) - československý státník, politický a stranický představitel, prezident ČSR v letech 1957-1968, první tajemník ÚV KSČ v letech 1953-1968.

Životopis

Pochází z chudé rodiny zedníka Antonína Novotného z Letňan a Barbory ​​Golovachevové z Velkých Čakovic. Narodil se 10. prosince 1904 v Letňanech, kde žil jeho otec a děd, a 13. prosince při křtu v kostele svatého Remigia ve farnosti Čakovice přijal jméno Antonín Josef.

Jeho vášní byla karetní hra mariáš, které se věnoval i ve svém sídle na Orlíku. Velkou pozornost však věnoval i různým sportovním výkonům.

Po získání profese zámečníka pracoval jako dělník. V letech 1937-1938 působil jako tajemník KV KPC v Hodoníně. Po zákazu KSČ v roce 1938 se stal opět dělníkem.

V roce 1921 vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ). Za druhé světové války se podílel na podzemní činnosti KSČ, v letech 1941-1945 byl vězněn v koncentračním táboře Mauthausen .

V roce 1929 se oženil s Boženou Friedrichovou. Z tohoto manželství se Novotnému narodil syn Antonín (1930-1992).

V letech 1945-1951 byl prvním tajemníkem pražského městského výboru Komunistické strany Československa. V letech 1946 až 1968 byl členem ÚV KSČ. Od roku 1951 byl členem předsednictva ÚV KSČ a od roku 1953 prvním tajemníkem ÚV KSČ. Po smrti Klementa Gottwalda však funkce prvního tajemníka na čas ztratila politický význam a Novotný byl považován za druhého muže Československa po prezidentu Antonínu Zápotockém .

Činnost prezidenta

V roce 1957, po smrti Zapototského, se stal prezidentem a nadále stál v čele Komunistické strany Československa. Přestože William Široký měl v KSČ velký vliv a očekávalo se, že se stane nástupcem zesnulého, Chruščov během návštěvy československé delegace v Moskvě upozornil na Novotného, ​​kterého po obdržení zprávy doporučil do prezidentského úřadu o Zapototského smrti. 19. listopadu 1957, šest dní po Zapotockého smrti, se Novotný oficiálně ujal úřadu prezidenta Československa.

Protože byl od přírody konzervativec, byl nucen přijmout opatření ke zmírnění režimu budovaného podle stalinského vzoru, který za jeho vlády stále více selhával, zejména v ekonomické oblasti. V roce 1960 vyhlásil širokou amnestii pro politické vězně a zároveň oznámil „konečnou výstavbu socialismu“ v ČSR, v souvislosti s níž byla země, dříve nazývaná ČSR, přejmenována na Československou socialistickou republiku (Československo) .

Vzhledem k tomu, že se Novotný osobně podílel na represích v 50. letech, oddaloval rehabilitaci některých politických osobností, které byly represovány. V roce 1967 byl spisovateli a studenty kritizován za oddalování revize takových minulých politických procesů, jako byl případ Rudolfa Slánského a nedůsledné provádění ekonomické reformy. Rozhánění demonstrací a schůzí, neochota změnit autokratický styl vlády, ignorování požadavků Slováků na zavedení federativního uspořádání státu vedly ke vzniku „protinovovovské“ opozice v ÚV KSČ. Strana Československa. Od října 1967 do ledna 1968 se s přestávkami konalo Plénum ÚV KSČ, jehož hlavním tématem byla zákonnost spojení dvou a více funkcí. Pod touto formální záminkou byl 4. ledna 1968 Novotný odvolán z funkce prvního tajemníka ÚV KSČ. Novým prvním tajemníkem ÚV KSČ byl zvolen Alexander Dubček [5] .

Novotný, který zůstal prezidentem Československa a členem ÚV KSČ, zastupoval konzervativní většinu strany a snažil se bránit reformám. Pokusy vzbudit mezi dělníky negativní postoj k „buržoazním“ reformám byly neúspěšné. Kulturní osobnosti a mladí lidé, kteří v něm viděli hlavní překážku demokratizace , požadovali jeho rezignaci. 28. března 1968 Novotný rezignoval na všechny funkce. Novým prezidentem Československa se stal známý vojevůdce, veterán z první a druhé světové války Ludwik Svoboda . Novotného rezignace byla začátkem tzv. „ pražského jara “ [6] .

Aktivity od odchodu z předsednictví

V roce 1971, po potlačení „pražského jara“ vojsky SSSR a mnoha jeho evropských spojenců a zahájení procesu tzv. „ normalizace “ v zemi, se Novotný opět stal členem ÚV komunistické strany Československa. V ústředním výboru však již neměl žádný vliv, jako ve straně.

Zemřel 28. ledna 1975 v Praze. Byl pohřben na hřbitově Malvazinki.

Politické názory

Odhodlaný komunista Novotný se za předsednictví Klementa Gottwalda podílel na vládě země a Komunistické straně Československa. S úmrtím Gottwalda a nástupem do prezidentského úřadu Antonína Zápototského se Novotného pozice dále posílila, stal se v podstatě nezpochybnitelným vůdcem Komunistické strany Československa, i když nikoli země, čímž se dělil o moc s prezidentem Zápototským. Ani po smrti Zápotockého v roce 1957 a soustředění ještě větší moci do jeho rukou nástupem do funkce prezidenta Československa se Novotný nijak zvlášť neodvážil překonat gottwaldovský kult osobnosti, rozsáhle rehabilitovat nevinné oběti gottwaldovského režimu, a k liberalizaci vnitřního režimu jako celku. Neodvážil se dělat ústupky stále intenzivnějšímu hnutí za rozšíření autonomie Slovenska v rámci Československa. Přesto za Novotného stále docházelo k částečnému překonání gottwaldovského kultu osobnosti, rehabilitaci mnoha politických vězňů a určité vnitropolitické liberalizaci.

Humor o Novotném

Novotný se stal, stejně jako jeho předchůdci, předmětem četných anekdot, které zesměšňovaly jeho nevzdělanost a ješitnost. Měl přezdívku „graceful Tony“ ( německy: schöne Toni). Když se jako host zúčastnil jednoho ze zasedání Valného shromáždění OSN , byl prý vybrán jako nejhezčí státník, který na zasedání byl.

V posledních letech svého vedení byl často zesměšňován za výroky, které neodpovídaly skutečnosti. Takže po jeho prohlášení "Brzy bude maso!" ( česky Maso bude vbrzku ) objevila se anekdota „Ve Skor? Rychle mě doveď do toho Skora!“.

Po Novotného rezignaci se v SSSR objevila anekdota : „Když Novotný dal Dubčeka, přišla v Československu svoboda . Sověti z ní ale udělali Bilaka , překroutili Gayek a život v zemi se změnil v Černik “ [7] .

Ocenění

čs

• Hrdina socialistické práce Československa (10. prosince 1964).

• Kavalír dvou Řádů výstavby socialistické vlasti (10. prosince 1954, 7. května 1955) [8] .
• Československý válečný kříž 1939-1945 (1947).
• Památník 2. národního odboje (1947).
• Objednávka 25. února 1948 (1949).
• Pamětní medaile k 20. výročí osvobození ČSSR (1965).

Zahraniční, cizí

• Řád královny ze Sáby ( Etiopie ; 17. července 1959).
• Řád za zásluhy o Sjednocenou arabskou republiku (1959).
• Rytířský velkokříž Královského řádu Kambodže ( Kambodža , 28. listopadu 1960)
• Rytíř první třídy Řádu hvězdy Indonéské republiky ( Indonésie ; 29. ​​května 1961).
• Řád jugoslávské velké hvězdy ( Jugoslávie ; 27. září 1964)
• Velký řetěz Řádu Nilu ( UAR ; 10. listopadu 1966).
• Řád Pahlavi ( Írán ; 28. května 1967).

Poznámky

1. ↑ záznamy o narození
2. ↑ Antonín Novotný // Encyklopedie Brockhaus  (německy) / Hrsg.: Bibliographisches Institut & FA Brockhaus , Wissen Media Verlag
3. ↑ 1 2 Databáze českého národního úřadu
4. ↑ Archiv výtvarného umění – 2003.
5. ↑ Pikhoya R. G. Československo, 1968. Pohled z Moskvy. Podle dokumentů ÚV KSSS//Nové a nedávné dějiny-1994-č.6-SS.3-20
6. ↑ Musatov V. Rusko a východní Evropa: spojení časů. - M .: Nakladatelství LKI, 2008
7. ↑ Nejlepší sovětské vtipy (nepřístupný odkaz) . Získáno 18. června 2016. Archivováno z originálu 30. června 2016. (neurčitý) 
8. ↑ Seznam rytířů Řádu Klementa Gottwalda (nepřístupný odkaz) . Získáno 18. června 2016. Archivováno z originálu 22. srpna 2016. (neurčitý) 

Odkazy

• heslo Archived 29 May 2020 at the Wayback Machine on Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století (převzaté heslo Archived 11 January 2007 at the Wayback Machine on server old.hrad.cz)

Tematické stránky	český parlament ČSFD Internetová filmová databáze
Slovníky a encyklopedie	Velká dánština Skvělý norský Velký Rus italština Litevský univerzál chorvatský Britannica (online) Brockhaus Treccani Universalis
Genealogie a nekropole	Najděte hrob
V bibliografických katalozích BNF : 16271655z GND : 119174685 GTA : 137573 ISNI : 0000 0000 8392 1235 J9U : 987007270629205171 LCCN : n93053336 NKC : jk01090639 NLP : A11827257 NUKAT : n97038301 SUDOC : 095859233 VIAF : 69733230 WorldCat VIAF : 69733230