Morální normy

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 9. května 2018; kontroly vyžadují 20 úprav .

Mravní normy (morální normy)  jsou normy lidského chování vyplývající z morálky . Jejich plnění je mravní povinností , jejich porušení je zdrojem mravní viny [1] . To je jeden ze základních etických konceptů .

Mravní normy tvoří systém, který se liší od jiných normativních systémů ( právo , zvyk , etiketa ). Řada autorů uznává morální normy jako prioritu ve vztahu k jiným normám a někdy jim přisuzují takové vlastnosti, jako je kategoričnost, rigidita, univerzálnost, neměnnost [1] . Jiní poukazují na to, že absolutizace mravních norem a jejich považo- vání za univerzální a závazné je zdrojem fanatismu . [2]

Morální normy jsou občanskou společností hodnoceny v souvislosti s úrovní jejího rozvoje.

Někteří autoři rozlišují „morální normy“, které jsou vůdčím principem etiky, a specifické mravní normy z ní vyplývající. Příklady nejvyšších měřítek morálky jsou norma autorství Tomáše Akvinského : „Hledejte dobro, vyhýbejte se zlu“, princip snahy o „maximální prospěch pro maximální počet lidí“ od Jeremiáše Benthama , kategorický imperativ Kanta. , nebo princip „úcty k životu“ Alberta Schweitzera . [jeden]

Klasifikace mravních norem

Maria Ossovskaya provedla klasifikaci morálních norem [3] :

  1. normy týkající se biologické existence, zejména zákaz zabíjení nebo ochrana života zvířat ,
  2. normy o důstojnosti, včetně konceptu cti ,
  3. pravidla týkající se nezávislosti, včetně základních osobních svobod,
  4. předpisy o ochraně osobních údajů ,
  5. normy týkající se důvěry , včetně pravdivosti, věrnosti,
  6. standardy spravedlnosti ,
  7. normy týkající se sociálních konfliktů ,
  8. normy formulované ve formě doporučení, různé druhy etických ctností ,
  9. normy o jiných morálních normách, včetně:
  1. zásada, že s podobnými případy by se mělo zacházet stejně,
  2. Kantův kategorický imperativ , podle kterého by měla být uplatňována pouze ta pravidla, která bychom chtěli, aby se stala univerzálním zákonem (aby bylo možné je zobecnit),
  3. zásada, že nikdo by neměl být soudcem ve své vlastní věci.

Vztah s kulturou

Psycholog Michel Gelfand Naznačuje souvislost mezi morálními normami a kulturou konkrétních lidí (teorie „kulturní rigidity-svoboda“). „Tvrdé“ kultury podle Gelfanda mají přísnější morální standardy a přísnější tresty za porušení těchto norem; svobodné kultury mají slabší sociální normy a vyšší toleranci k deviantnímu chování [4] .

Poznámky

  1. ↑ 1 2 3 Biesaga, 2000 .
  2. ↑ Ossowska, 1970 , S. 22-24, s. 22-24.
  3. ↑ Ossowska, 1970 .
  4. ↑ Gelfand, 2019 , str. 27.

Literatura