Nyane, Djibril Tamsir
Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od
verze recenzované 27. ledna 2021; kontroly vyžadují
3 úpravy .
Djibril Tamsir Niane ( Nian , Nian , Nayan , Nyan , fr. Djibril Tamsir Niane ; 9. ledna 1932, Conakry , Guinea – 8. března 2021) je guinejský historik, veřejná osobnost, spisovatel a dramatik.
Životopis
Podle etnického původu, toucouleur . Středoškolské vzdělání získal v Dakaru ( Senegal ) a vědecký titul - na univerzitě v Bordeaux . Učil na Polytechnickém institutu v Conakry [9] . Stal se čestným profesorem na Howard University (Washington) a University of Tokyo . Dostal se do konfliktu s prvním prezidentem Guineje Ahmedem Sekou Tourem , kvůli kterému odešel v roce 1970 do exilu do Senegalu.
Nyaneova vědecká práce se zaměřuje na předkoloniální historii západní Afriky, především na její středověké říše. Shromáždil materiál pro svou disertační práci o říši Mali z ústní tradice griotů , zejména z příběhů Mamadou Kouyate. Na jejich základě v roce 1960 představil západnímu světu epos Sundiata – „Sundyata, neboli epos Mandingo“ – o Sundiatovi Keitovi (asi 1217-1255), který se stal jeho nejslavnějším počinem.
Od roku 1965 se podílel na vykopávkách polsko-guinejské archeologické expedice v hlavním městě říše Mali Niani. Jako člen mezinárodního výboru UNESCO pro přípravu „Všeobecných dějin Afriky“ působil jako redaktor jejího 4. dílu (od 12. do 16. století) a spolu s Josephem Ki-Zerbo dohlížel na její vydání. . Spolu s francouzským marxistickým badatelem Jeanem Suret-Canalem sestavil učebnici dějin národů západní Afriky.
Je také autorem her jako „Sikasso, aneb poslední citadela“, „Chaka“ a „Tragické zasnoubení“. Otec zesnulého modelu Katushi Nian (1960-2008).
Bibliografie
- Recherches sur l'Empire du Mali au Moyen Age (DES), suivi de Mise a místo populace de la Haute-Guinée Archivováno 4. září 2010 na Wayback Machine . Recherches Africaines, Conakry, 1959, 1960, 1961; Editions Presence Africaine, Paříž, 1975.
- Návrh Koli Tenguella. Recherches africaines (Etudes guineennes), nov. seř., čís. 1 et 4 (říjen-prosinec), 1959, 1960, str. 35-46; 32-36.
- Djibril Tamsir Niane, Koly Tenguella a le Tekrour. Recherches africaines (Etudes guineennes), nov. s., č. 1 (janv.-mars), 1969, pp. 58-68.
- Koly Tenghella et le Tekrour : Congrès des Africanistes, Présence Africaine, Paříž, 1967
- Niani, l'ancienne capitale du Mali. Recherches Africaines, Conakry, 1968.
- Le cinéaste africain et l'histoire. Revue Presence Africaine, Paříž 1974.
- Histoire et tradition historique du Manding. Revue Présence Africaine, Paříž, 1974, no. 89 sv. jeden
- Les Traditions Orales Mandingues. Revue Presence Africaine, Paříž 1975
- Le Soudan occidental au temps des Grands Empires. Presence Africaine, Paříž 1975
- Spolupředseda s Amadou Hampaté Bâ de la série des colloques de la Fondation SCOA
- Colloque sur les Traditions Orales du Manding, 1975, Bamako I
- Colloque sur les Traditions Orales du Manding, 1976, Bamako II
- Colloque sur les Traditions Orales du Ghana, 1977, Niamey
- Les Traditions orales du Gabu. Revue Ethiopiques, Dakar 1980.
- L'Histoire generale de l'Afrique. Directeur de publishing du volume IV : *L'Afrique du XIIème au XVIème siècles. Edice Jeune Africa. UNESCO, Paříž 1985
- Realizace d'un Coffret Radiophonique "L'Epopée du Gabu"
Historie Kaaby
- Les Griots et la Musique historique, avec le concours de Radio France Internationale (Archives sonores de l'oralité, Paříž 1987)
- Diverses communications scientifiques aux colloques et conférences sur l'histoire africaine, la Traite Négrière atd.
- Histoire des Mandingues de l'Ouest. Paříž. Karthala a sdružení Arsan. 1989.
- Organisateur, sous l'égide de l'UNESCO, d'un Colloque sur les Traditions Orales et la Traite Négrière (Programme Route de l'Esclave)
- La Traite Negrière au Rio Pongo, 1999
- Resistance à la penetration coloniale, 1972
Literatura a dramaturgie
- Soundjata ou l'Epopée du Manding. Présence africaine, Paříž, 1960. Ouvrage traduit en anglais, allemand, portugais, japonais, etc.
- Les Fiançailles tragiques nebo légende du Wagadou Bida, interpretováno v Conakry v roce 1961, v Dakaru v národním divadle Théâtre Daniel Sorano, 1967
- L'Avare de Molière, traduction en langue malinké, inteprété par les élèves du Lycée de Donka, à Conakry et à Kankan
- Sikasso ou la Dernière Citadelle, suivi de Chaka Oswald, Honfleur (Francie), 1971, inteprété par les étudiants de l'IPC en 1965, par la Troupe du Théâtre national Daniel Sorano, Dakar, 1976.
- Baletní balet "La Gazelle Noire", interpretovaný národním souborem Troupe du Théâtre Daniel Sorano
- Marie (novinka). NEA Dakar 1975
- Contes d'hier et d'aujourd'hui. Paříž, Presence Africaine, 1985
- Contes de Guinee. SAEC, Conakry 1993
- Histoire de la République de Guinee, SAEC, Conakry 1998
- Etat et société civile en Afrique noire, SAEC, Conakry 2000
Tutoriály
- Histoire de l'Afrique Occidentale ve spolupráci s Jean Suret-Canale. Conakry 1960
- Histoire de l'Afrique (classe de 5è) ve spolupráci s Amadou Mahtar M'Bow, Jean Devisse a Joseph Ki Zerbo, Hatier, Paříž 1971
- Histoire de la Guinée (3è et 4è années), NEA, Dakar 1987
- Geografie Guinee. (3è et 4è années), Nathan, Paříž 1987
- Zeměpis. (5è et 6è années), Nathan, Paříž 1987
- Histoire de l'Afrique. (5è et 6è années), Nathan, Paříž 1987
- výchova občanská. SAEC, Conakry 1994
- Mon beau pays la Guinee. SAEC, Conakry 1994
Ruský překlad
- Nian J. T. Sundyata: Manding epos / přel. od fr. V. Kaprálová a A. Olderogge. M.; L., 1963.
Poznámky
- ↑ Djibril Tamsir Niane // Encyclopædia Britannica
- ↑ Djibril Tamsir Niane // Internet Speculative Fiction Database (anglicky) - 1995.
- ↑ Djibril Tamsir Niane // Babelio (fr.) - 2007.
- ↑ http://generations224.com/?p=19340
- ↑ https://www.omegamedias.info/blog/2021/03/08/litterature-lecrivain-djibril-tamsir-niane-a-range-sa-plume-a-jamais/
- ↑ 1 2 http://www.presenceafricaine.com/146_tamsir-niane-djibril
- ↑ 1 2 Encyclopædia Universalis (francouzsky) - Encyclopædia Britannica .
- ↑ https://www.oxfordreference.com/view/10.1093/oi/authority.20110803100233185
- ↑ Djibril Tamsir Niane Archivováno 21. ledna 2021 na Wayback Machine ( článek Britannica )
Odkazy