Inverzní věta

Inverzní věta nebo inverzní výrok k dané větě je výrok, ve kterém je podmínka původní věty (přímého výroku) dána závěrem a závěr je podmínkou. [jeden]

Opačná k obrácené větě je původní (přímá) věta. Platnost obou vzájemně inverzních vět znamená, že pro platnost závěru je nutné a postačující splnění podmínek kterékoli z nich. [jeden]

Každá věta může být vyjádřena ve formě implikace , ve které je předpokladem podmínka věty a důsledkem je závěr věty. Potom je věta zapsaná ve tvaru inverzní k ní [2] .

Často se používá obecnější definice inverzní věty: jedná-li se o přímou větu, pak se nejen věta nazývá inverzní , ale také věty , [3] .

Jsou-li podmínkou a/nebo závěrem věty komplexní soudy, pak inverzní věta připouští množinu formulací, které nejsou navzájem ekvivalentní. Pokud je například podmínka věty , a závěr je : , pak existuje pět forem inverzní věty: [4]

Obecně řečeno, obrácená věta nemusí být pravdivá, i když je pravdivá přímá věta. Je tedy známo, že teorém „vertikální úhly jsou stejné“ (jinými slovy: „jsou-li úhly vertikální, pak jsou stejné“) je pravdivý. Ale tvrzení opačné k tomu "jsou-li úhly stejné, pak jsou vertikální", obecně řečeno, není pravdivé.

I když je opak pravdou, pak jeho důkaz může být mnohem obtížnější než důkaz přímého. Například věta o čtyřech vrcholech byla prokázána v roce 1912 a její inverzní až v roce 1998.

Vlastnosti

Příklady

Pokud v trojúhelníku se stranami délky , a úhel naproti straně je pravý, pak .

Inverzní k této větě se objevuje v Euklidových prvcích (kniha I, tvrzení 48) a lze ji vyjádřit takto:

Pokud v trojúhelníku se stranami délky , a , pak úhel protilehlý ke straně je pravý.

Viz také

Poznámky

  1. 1 2 Inverzní věta // Mathematical Encyclopedic Dictionary / ed. Prokhorova Yu. V. - M., Sovětská encyklopedie , 1988. - str. 423
  2. Edelman, 1975 , str. 32.
  3. Gindikin, 1972 , str. 19.
  4. Gradstein, 1965 , str. 92.
  5. Edelman, 1975 , str. 33.

Literatura