| Otcové a synové | |
|---|---|
| Žánr | drama , adaptace |
| Výrobce | Vjačeslav Viškovský |
| Výrobce | Paul-Ernst Tiemann |
| Na základě | Otcové a synové |
| Operátor | Alexandr Levický |
| Filmová společnost | " P. Timan a F. Reinhardt " |
| Země | ruské impérium |
| Rok | 1915 |
Otcové a synové je němý celovečerní film z roku 1915 režiséra Vjačeslava Viskovského . První adaptace stejnojmenného románu I. S. Turgeněva. Film byl natočen v rámci série adaptací ruských klasiků „ Ruská zlatá série “ od filmové společnosti „ P. Timan a F. Reinhardt “. Ne zcela zachovalé.
Film sestávající ze 4 dílů byl částečně zachován ve formě fragmentů z 1. a 4. dílu, bez titulků.
Bazarov a Arkady dorazí na Maryino panství. Pak přichází velký pas. Dorazí do Nikolskoje, panství Bazarovových rodičů. Znovu přijdou do Odintsové, kde jsou chladně přijati, a Arkadij jde sám do Odintsova panství za její sestrou Káťou. Setkání Bazarova s Fenechkou v altánku a výzva hrdiny Pavlem Petrovičem na souboj. Záběry, jak je zraněný Pavel Petrovič přenášen do domu, jeho rozhovor s Fenichkou. Bazarov opouští Kirsanovy. Scéna posledního setkání Bazarova a Odintsové v Nikolskoye.
Jeden z prvních filmů režiséra Vjačeslava Viskovského .
Hlavní děj se týkal Jevgenije Bazarova - jeho lásky a tragické smrti, kritici si všimli, že film by se mohl jmenovat "Láska a smrt Bazarova": [1]
Marně společnost oznámila tuto pásku jako „úplnou a přesnou inscenaci románu“. Bohužel, druhá Turgeněvova inscenace "Ruské zlaté série" (první - " Vznešené hnízdo ") se ukázala být méně zajímavá než ta první. Jestliže tehdy bylo možné ukázat toto staré „vznešené hnízdo“, nyní zůstala Bazarovská éra s psychologickým vzorcem „otcové a děti“ zatemněna prostým rodinným dramatem, kde rodiče ztrácejí svého milovaného syna.
- časopis "Projektor" č. 2 na rok 1915Zároveň však časopis „Projektor“ zaznamenal práci režiséra: „V. Wiskowski prokázal pečlivé zpracování a jemný vkus." [2]
V roce 1958 sovětský filmový kritik N. M. Iezuitov postavil film na roveň filmům jako „ Válka a mír “, „ Nataša Rostová “, „ Píseň vítězné lásky “ – předrevoluční filmové adaptace klasické literatury: [3 ]
Cítili alespoň chuť k umění a nadchli diváka jako ilustrace k románům Lva Tolstého a Turgeněva. Jejich prostřednictvím se ruská kinematografie připojila k zobrazování epických a skutečných textů, které nemohly poskytnout ani státní vojensko-šovinistické filmy, ani psychologická dramata prodchnutá hysterickou sentimentalitou.