Pád Edo (江 戸开城 Edo Kaijō: ) se odehrál mezi květnem a červencem 1868 , kdy bylo japonské hlavní město Edo (dnešní Tokio ), dosud ovládané šógunátem Tokugawa , obsazeno silami, které si přály obnovu. přímé vlády císaře Meidžiho v boshinské válce .
Saigo Takamori , vedoucí vítězné imperiální síly na sever a na východ napříč Japonskem, vyhrál bitvu u Koshu-Katsunuma na okraji hlavního města. Nakonec se mu podařilo obklíčit Eda v květnu 1868 [1] .
Katsu Kaishu , nejvyšší komisař (gunkan bugyo:) ministra války pod šógunem , vyjednal a byl nucen podepsat kapitulaci hradu Edo [2] .
Některé skupiny pokračovaly v odporu po formální kapitulaci, ale byly poraženy v bitvě u Ueno na severovýchodním okraji Tokia 4. července 1868. Město se zcela dostalo pod kontrolu pro-cisařských sil v červenci 1868 [2] . V té době byl Tokugawa Yoshinobu v dobrovolném vězení v chrámu Kan'ei-ji..
3. září 1868 bylo město přejmenováno na Tokio (rozsvíceno „Východní hlavní město“), načež císař Mutsuhito přesunul své hlavní město do Tokia a za své sídlo si vybral hrad Edo , na místě dnešního císařského paláce [2] .
Malý památník připomínající události byl postaven na místě kapitulace Katsu Kaishu Saigovi Takamorimu v Minato , okres Šiba 5-33-1, dvě minuty od stanice Tamachi .