← 1907 1918 → | |||
Parlamentní volby v Německu (1912) | |||
---|---|---|---|
12. ledna 1912 | |||
Účast | 84,9 % | ||
Zásilka | SPD | Centrum | Národní liberální strana |
Přijatá místa | 110 | 91 | 45 |
hlasů | 4 250 400 (34,8 %) |
1 996 800 (16,4 %) |
1 662 700 (13,6 %) |
Změna | ▲ 5,8 % | ▼ 3,0 % | ▼ 0,9 % |
Zásilka | PNP | NKP | |
Přijatá místa | 42 | 43 | |
hlasů | 1 497 000 (12,3 %) |
1 126 300 (9,2 %) |
|
Změna | ▲ 1,4 % | ▼ 0,2 % | |
Výsledky voleb podle volebních obvodů. |
Spolkové volby se v Německé říši konaly 12. ledna 1912 [1] . Ačkoli sociálně demokratická strana (SPD) získala v každých volbách od roku 1890 nejvíce hlasů , nikdy nezískala nejvíce křesel a ve volbách v roce 1907 získala méně než polovinu křesel, přestože obdržela přes milion hlasů [2] . Nicméně, v těchto volbách, strana vyhrála více než dvakrát tolik hlasů než druhá největší strana centra a stala se největší stranou, vyhrávat 110 ven 397 míst [3] .
Uspořádání sil v nově zvoleném Říšském sněmu umožnilo vytvoření koalice většiny stran nepřátelských či ambivalentních vůči vládnoucím elitám Německé říše – sociálních demokratů, Strany středu a levicově liberálních progresivistů. Důsledkem této možnosti by bylo hlasování o nedůvěře vládě Theobalda von Bethmann-Hollwega v případě Saverne v roce 1913 a mírové nařízení Reichstagu z roku 1917. Nicméně Střed a Progresivisté nebyli ochotni jednat důsledně v opozici a ponechávali vládě do značné míry volnost, aby si dělala, co chtěla.
Někteří historici, jako Fritz Fischer, navrhli, že první světová válka byla částečně výsledkem strategie konzervativních pruských junkerů, jak se s tímto výsledkem vypořádat [4] . Ve snaze zvýšit podporu konzervativním stranám a politikám, které by odvedly obyvatelstvo od SPD, doufali, že vzbudí vlastenectví ve vnějším konfliktu s Ruskem nebo jiným východoevropským státem, jako je Srbsko. Jiní autoři takový jako Niall Ferguson věří, že němečtí konzervativci byli ambivalentní o válce, se bát, že prohraná válka by byla katastrofální, a dokonce úspěšná válka mohla odcizit populaci jestliže to bylo dlouhé nebo obtížné [5] .
Georges Weill, zvolený poslanec za Mety a člen SPD, uprchl do Francie po vypuknutí první světové války.
Zásilka | hlasů | % | Místa | +/- |
---|---|---|---|---|
Sociálně demokratická strana Německa | 4 250 400 | 34.8 | 110 | ▲ 67 |
Střed Party | 1 996 800 | 16.4 | 91 | ▼ 14 |
Národní liberální strana | 1662700 | 13.6 | 45 | ▼ 9 |
Progresivní lidová strana | 1 497 000 | 12.3 | 42 | ▼ 7 |
Německá konzervativní strana | 1 126 300 | 9.2 | 43 | ▼ 17 |
Polská strana | 441 600 | 3.6 | osmnáct | ▼ 2 |
Svobodná konzervativní strana | 367 200 | 3.0 | čtrnáct | ▼ 10 |
hospodářská unie | 304 600 | 2.5 | deset | ▲ 5 |
Alsasko-Lotrinsko party | 162 000 | 1.3 | 9 | ▲ 2 |
Německá hannoverská strana | 84 600 | 0,8 | 5 | ▲ 4 |
Německá reformní strana | 51 900 | 0,4 | 3 | nová strana |
Dánská párty | 17 000 | 0,1 | jeden | 0 |
Německá zemědělská liga | 245 100 | 2,0 | 2 | ▼ 6 |
Bavorská farmářská strana | 2 | ▲ 1 | ||
jiný | 2 | ▼ 1 | ||
Neplatné hlasy | 53,100 | - | - | - |
Celkový | 12 260 600 | 100 | 397 | 0 |
Registrovaní voliči/volební účast | 13 352 900 | 84,9 | - | - |
Zdroj: Nohlen & Stöver, DGDB Archivováno 17. června 2020 na Wayback Machine |
Volby a referenda v Německu | |||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Parlamentní volby |
| ||||||||||||
prezidentské volby |
| ||||||||||||
Volby do Evropského parlamentu |
| ||||||||||||
referenda |
|